ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1085.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1085/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání D. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 31. 1. 2001, sp. zn. 1 Co 12/2001, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře pod sp.zn. Nc 6/2000 (žalobkyně D. P. proti žalovaným 1. E. U., 2. J. S. a J. S. pod adresou Okresního soudu v Táboře, 390 17 Tábor, Náměstí Mikuláše z Husi č. 43, o ochranu osobnosti), takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 28. 2. 2000, se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit jí finanční náhradu újmy, která jí byla způsobena, podle názoru žalobkyně, rozsudkem Okresního soudu v Táboře, čj. 4 C 260/75-13, v důsledku nesprávného postupu soudu v tomto řízení a při rozhodování.
Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře přípisem z 28.2.2000, č.j. Nc 4,5 a 6/2000-4, vyzval žalobkyni, aby doplnila svou žalobu ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 občanského soudního řádu, a to zejména co do upřesnění označení žalovaných, co do vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů k jejich doložení i co do upřesnění žalobního návrhu. Tato výzva byla převzata žalobkyní 2.3. 2000.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesení z 25. 9. 2000, čj. Nc 6/2000-5, řízení o podání žalobkyně z 21.2. 2000 (které došlo soudu 28.2.2000) zastavil, když žalobkyně toto své podání nedoplnila, třebaže byla upozorněna na následky neodstranění vad podání, které brání projednání věci.
O odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 31. 1. 2001, sp.zn. 1 Co 12/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění tohoto usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo žalobkyní tvrzené podjatosti ( s poukazem na ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu) soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, která vydala usnesení o zastavení řízení, a dále bylo v usnesení odvolacího soudu uvedeno, že soud prvního stupně postupoval při vydání usnesení o zastavení řízení v souladu s ustaveními §42 odst.4, §43 odst. 1 a 2 a §79 odst.1 občanského soudního řádu. Odvolací soud poukazoval také na to, že ani v odvolacím řízení nedošlo k soudem požadovanému upřesnění a doplnění žaloby. Odvolací soud se posléze zabýval námitkami žalobkyně, že tu mělo být soudem prvního stupně postupováno podle ustanovení §29 odst.2 občanského soudního řádu, a dospěl k závěru, že tu nebyly dány zákonné předpoklady pro ustanovování opatrovníka jen z toho důvodu, že ze strany žalobkyně nebylo vyhověno výzvě soudu k doplnění žaloby ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni dne 12. 3. 2001 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno 12. 4. 2001 na poště k doručení Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Ve svém dovolání dovolatelka uváděla, že doplňuje svůj žalobní návrh v tom smyslu, že jako žalované označuje : 1. Okresní soud v Táboře, 2. E. U., 3. J. S. a 4. J. S. Jinak trvala na tom, že ohledně soudkyně JUDr. M. P., která vydala usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře z 25.9.2000, čj. Nc 6/2000-5, zůstaly nevyřešené pochybnosti o její podjatosti při projednávání a rozhodování o této právní věci. Dovolatelka vytýkala rovněž, že odvolací soud se věcně nezabýval jejími námitkami, které uplatnila ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně; adresy žalovaných v žalobním návrhu neuvedla, protože jí nejsou známy, ale nadále je přesvědčena, že ve své žalobě uvedla všechny „rozhodující skutečnosti\".
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením z 10. 5. 2001, čj. Nc 6/2000-10, vyzval dovolatelku, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení jeho usnesení doplnila dovolání tak, aby obsahovalo náležitosti stanovené občanským soudním řádem. Poukázal v tomto usnesení rovněž na to, že nemá-li dovolatelka právnické vzdělání, musí být její dovolání sepsáno advokátem, který by také za dovolatelku v řízení o dovolání jednal. Toto usnesení bylo doručeno dovolatelce 14. 5. 2001.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části druhé, hlavy první, bodů 15 a 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedené zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů ( tj. podle ustanovení občanského soudního řádu/zákona č. 99/1963 Sb).
V ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo stanoveno, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec, který za něj jedná.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst.1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští výjimky. Nedostatek tohoto zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení uvedený nedostatek neodstraní, bude dovolací řízení zastaveno ve smyslu ustanovení §243c a §43 odst.2 i §104 odst.1 občanského soudního řádu.
Podle těchto právních závěrů z citovaného rozhodnutí ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovolací soud postupoval i v daném případě. Přikročil proto k zastavení řízení o dovolání dovolatelky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky, vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.).
V Brně dne 2. července 2001
JUDr. Milan Pokorný, CSc.v.r.
předseda senátu