ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1110.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1110/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání 1. D. K., 2. T. K. a 3. J. K., zastoupených advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci z 22.3.2001, sp. zn. 36 Co 143/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 731/99 (žalobců D. K., T. K. a J. K. proti žalované České republice - Pozemkovému fondu ČR, 110 00 Praha 1, Ve Smečkách 33, o vydání náhradních pozemků), takto:
Zrušuje se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci z 22.3.2001, sp. zn. 36 Co 143/2001, a věc se vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 5.2.2001, čj. 7 C 731/99-58.
Odůvodnění:
V řízení o žalobě žalobců, podané u soudu 26.7.1999, jíž se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaného fondu uzavřít se žalobci smlouvu o převodu části pozemku parc. č. 877/1 v katastrálním území R. (případně jiného srovnatelného pozemku), vydal Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesení z 24.1.2000, č.j. 7 C 731/99-26, o zamítnutí návrhu žalobců na vydání předběžného opatření, kterým by bylo uloženo, aby až do rozhodnutí soudu o žalobě žalobců žalovaný nenakládal s pozemkem parc. č. 877/1 v R., zejména aby tento pozemek nepřevedl na někoho jiného.
V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně poukazoval na to, že žalobci v řízení o předběžném opatření nedoložili, že žalovaný fond má v úmyslu převést nemovitost na někoho jiného, čímž by byl případně ohrožen výkon rozhodnutí soudu o žalobě žalobců ve věci samé; soud prvního stupně dále poukazoval na to, že pozemek, jehož se návrh na vydání předběžného opatření týkal, nebyl v návrhu potřebným způsobem označen a identifikován.
O odvolání žalobců proti usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze 7.3.2000, sp. zn. 29 Co 116/2000, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci neosvědčili konkrétní hmotné právo ve smyslu ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 284/1991 Sb., na jehož základě by se mohli domáhat vydání rozhodnutí ve věci samé, pro něž není dána v konkrétní právní věci pravomoc soudu.
Okresní soud v Jablonci usnesením z 19.7.2000, č.j. 7 C 731/99-42, rozhodl, že řízení o žalobě žalobců zastavuje. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit soudní poplatek 2.000,- Kč do 15 dnů od právní moci usnesení.
V odůvodnění tohoto svého usnesení soud prvního stupně uváděl, že při svém rozhodování vycházel z toho, co uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze 7.3.2000, sp. zn. 29 Co 116/2000, že totiž „soudy nemají pravomoc rozhodovat spory mezi oprávněnými osobami a pozemkovým fondem ohledně vydání konkrétního pozemku s tím, že zákon č. 229/1991 Sb. stanoví, že jde-li o případ, kdy pozemek nebo jeho část nelze v restitučním řízení vydat oprávněné osobě, převede pozemkový fond bezúplatně do vlastnictví oprávněných osob jiné pozemky ve vlastnictví státu, a to postupem podle ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Takto je tedy stanoven závazný způsob k vydání náhradních pozemků, přičemž k poskytnutí jiných vhodných pozemků je legitimován Pozemkový fond ČR, jako správce pozemkového majetku státu. Poskytnutí náhradního pozemku závisí na existenci vhodného pozemku a na souhlasu oprávněné osoby s takto nabízeným pozemkem. Musí tedy dojít ke konsenzu mezi pozemkovým fondem a oprávněnými osobami. Pokud k tomu nedojde, má oprávněná osoba právo na finanční náhradu podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Takto je tedy pravomocným k vydání náhradních pozemků pouze Pozemkový fond ČR s tím, že pokud vydává náhradní pozemek, může opět pouze tento fond určit, o které pozemky se jedná, s čímž však oprávněný musí souhlasit. Nedojde-li k tomuto konsenzu, dojde k vyplacení finanční náhrady. Z těchto ustanovení vyplývá, že soudy nemají pravomoc v těchto věcech rozhodovat\", uváděl odvolací soud a měl za to, že soud prvního stupně správně zastavil řízení podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanovením §146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a výrok o soudním poplatku ustanovením §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 5.2.2001, č.j. 7 C 731/99-58, bylo rozhodnuto o návrhu žalobců na předběžné opatření, a to tak, že bylo podle ustanovení §102 a §75a občanského soudního řádu zakázáno žalovanému disponovat s pozemkem parc. č. 877/1 - loukou v katastrálním území R., zapsaným u Katastrálního úřadu v J. na listu vlastnictví č. 10002, a to do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 731/99.
V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobci odůvodnili svůj návrh na vydání předběžného opatření obavou, že Pozemkový fond převede pozemek parc. č. 877/1 v katastrálním území R. na Obec R., která údajně o převod tohoto pozemku požádala, přičemž zástupce žalovaného fondu při soudním jednání dne 16.12.1999 „odmítl přislíbit, že pozemky do skončení řízení Pozemkový fond nepřevede\".
O odvolání žalovaného proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením z 22.3.2001, sp. zn. 36 Co 143/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno.
V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud vyslovoval názor, že se soud prvního stupně neřídil ustanovením §159 odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tatáž věc „v rozsahu závaznosti výroku rozsudku\" projednávána znovu, přičemž ve smyslu ustanovení §167 odst. 2 občanského soudního řádu totéž platí i pro usnesení soudu. Žalobci se totiž v tomto případě už podáním z 2.9.1999 domáhali vydání stejného předběžného opatření jako svým pozdějším návrhem a s týmž odůvodněním. Tento předchozí návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, z 24.1.200, č.j. 7 C 731/99-26 (potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze 7.3.2000, sp. zn. 29 Co 116/2000, které nabylo právní moci dnem 26.4.2000). Předchozí řízení o předběžném opatření se týkalo stejného předmětu řízení a stejných účastníků řízení. Odvolací soud ještě uváděl, že „není podstatné, z jakých důvodů k pravomocnému zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření došlo\". Měl tedy odvolací soud za to, že rozhodnutí o dalším návrhu na vydání předběžného opatření brání překážka věci pravomocně rozhodnuté; proto bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a podle ustanovení §221 odst. 1 písm. c) a podle ustanovení §104 odst. 1 písm. c) bylo řízení o odvolání zastaveno.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 26.4.2001 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 21.5.2001, tedy ve lhůtě podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali dovolatelé na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ve svém dovolání dovolatelé zdůrazňovali, že žalobci požádali žalovaný fond o poskytnutí náhradního pozemku v sousedství rodinného domku žalovaných manželů J. a T. K.; žalovaný fond však tuto žádost odmítl a nenabídl žalobcům ani jiný pozemek. V průběhu soudních řízení žalovaný fond při soudním jednání na dotaz žalobců uvedl, že má záměr pozemek parc. č. 877/1 v katastrálním území R. převést na Obec R. Dovolatelé dále poukazovali na to, že při předchozím rozhodování soudů obou stupňů (rozhodnutími z 24.1.2000 a ze 7.3.2000) se odvolací soud samotným návrhem na vydání předběžného opatření nezabýval, ale řešil otázku, zda tu je v pravomoci soudů rozhodovat o podané žalobě o vydání náhradního pozemku. Proto se žalobci se svým následným podáním z 1.12.2000 domáhali, aby soud rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření, což soud prvního stupně učinil a předběžně opatření podle návrhu žalobců nařídil. Pokud pak odvolací soud v dovolacím řízení dospěl k závěru, že soud prvního stupně se neřídil ustanovením §159 odst. 3 občanského soudního řádu, dovolatelé pokládali tento názor odvolacího soudu za nesprávný, když citované ustanovení se vztahuje výslovně na výrok rozsudku v téže věci a na usnesení, jež nebylo vydáno ve věci samé, jej lze použít jen přiměřeně (§167 odst. 2 občanského soudního řádu). Proto podle názoru dovolatelů odvolací soud pochybil, když se návrhem žalobců na vydání předběžného opatření věcně nezabýval, ale řešil věc zastavením řízení o předběžném opatření.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému 22.3.2001, bylo třeba posoudit ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.), podle něhož je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení bylo zastaveno.
Podle ustanovení §102 odst. 1 občanského soudního řádu, je-li třeba po zahájení řízení upravit poměry účastníků, nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.
Podle ustanovení §159 odst. 3 občanského soudního řádu, jestliže bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávána znovu.
Podle ustanovení §167 odst. 2 občanského soudního řádu není-li v tomto soudním řádu stanoveno jinak, užijí se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Odvolací soud v daném případě posuzoval otázku vydání navrženého předběžného opatření podle citovaného ustanovení občanského soudního řádu, která se na projednávanou právní věc vztahovala, takže dovolateli vytýkané nesprávné právní posouzení věci nespočívalo v nesprávném použití právního předpisu při rozhodování; bylo však třeba se zabývat v dovolacím řízení tím, zda si odvolací soud použitý právní předpis také správně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).
Odvolací soud nepochybil v tom, že při posouzení odvolání žalobců přihlížel k ustanovením §159 odst. 3 a §167 odst. 2 občanského soudního řádu, jejichž aplikace tu nebyla pojmově vyloučena (jak měli za to dovolatelé), ale podle názoru dovolacího soudu neposoudil odvolací soud správně tu otázku, zda tu skutečně šlo o překážku pravomocně rozsouzené věci ve smyslu ustanovení §159 odst. 3 občanského soudního řádu.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí astanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že překážka věci pravomocně rozsouzené (§159 odst. 3 občanského soudního řádu) není dána v tom případě, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo i později.
Jestliže tedy v daném případě došlo dříve usnesením soudu prvního stupně k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, protože soud měl za to, že tu nebyly splněny podmínky pro vydání tohoto opatření ve smyslu ustanovení §102 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením §74 a násl. téhož právního předpisu, ale odvolací soud takový právní závěr nepřezkoumával, nýbrž za rozhodující pokládal to, že tu vůbec nebyla dána pravomoc soudu k rozhodování o převodu náhradních pozemků oprávněným osobám (ve smyslu ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.), pak tu nedošlo k pravomocnému vyřešení otázky, zda tu bylo či nebylo zapotřebí zatímně upravovat poměry účastníků řízení po zahájení řízení, jak to má na zřeteli ustanovení §102 odst. 1 občanského soudního řádu.
Pokud tedy v dalším průběhu řízení soud prvního stupně, v němž tento soud nevycházel z právního názoru odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu v daném případě, se na základě nového návrhu žalobců znovu zabýval opodstatněností požadovaného vydání předběžného opatření v této právní věci, pak odvolací soud (který už výslovně nevycházel jako v dřívějším rozhodnutí z právního názoru o nedostatku pravomocí soudu k řešení této právní věci) se musel otázkou zákonných předpokladů pro nařízení předběžného opatření zabývat, pokud měl za to, že tu je jiná okolnost nebo skutečnost (srov. již shora citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),a že tedy je tu dána pravomoc soudu k rozhodnutí o žalobě žalobců, uplatněné ve věci samé. Proto právní závěr odvolacího soudu o překážce věci rozsouzené tu nebyl na místě a bylo nutno přisvědčit tomu, že tu byl dán důvod dovolání podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu.
Dovolací soud tedy přikročil ke zrušení usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 5.2.2001, č.j. 7 C 731/99-58.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 a §226 odst. 1 občanského soudního řádu). Při rozhodování o nákladech řízení bude bráno v úvahu ustanovení §243d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.).
V Brně dne 11. července 2001
JUDr. Milan Pokorný, CSc.v.r.
předseda senátu