ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1112.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1112/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání J. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci z 9. 12. 1997, čj. 29 C 25/97-6, vydanému v právní věci žalobce J.Ch. proti žalované České republice-Ministerstvu spravedlnosti ČR, 128 00 Praha 2, Vyšehradská 16,o ochranu osobnosti, o náhradu nemajetkové újmy a o odškodnění, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Věc se vrací k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci o žalobě žalobce z 10. 12. 1996.
Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 10. 12. 1996,se žalobce domáhal, aby výrokem rozsudku byla „uvedena všechna dosavadní porušení právního řádu\", k němuž došlo, podle názoru žalobce, v řízení o právních věcech vedených u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 10 P 211/91, E 379/91, Ro 2177/94 a 7 C 1880/94, dále aby mu byla nahrazena částkou 300. 000 Kč nemajetková újma, která mu vznikla nesprávným postupem soudu v těchto projednávaných věcech a aby mu bylo uhraženo odškodnění za náklady, které vynaložil na vypracování a zasílání písemných podání v uvedených právních věcech celkovou částkou 30.000 Kč s 21% úrokem od 10.12.1996 do zaplacení.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením z 9. 12. 1997, čj. 29 C 25/97-6, uložil žalobci, aby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svou žalobu z 10. 12. 1996 vylíčením rozhodných skutečností, na jejichž základě uplatňuje svůj žalobní návrh, aby označil důkazy, jichž se dovolává, a aby upřesnil žalobní návrh dovozovaný z jeho žaloby z 10. 12. 1996.
Toto usnesení bylo doručeno žalobci 31. 12. 1997.
Podáním z 31. 12. 1997, předaným dne 2. 1. 1998 na poště k doručení Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, uplatnil žalobce dovolání proti uvedenému usnesení tohoto soudu, v němž co do přípustnosti dovolání a co do důvodů svého dovolání poukazoval na ustanovení §237 odst. 1 písm.c/, f/ a g/ občanského soudního řádu.
Po té bylo dne 2.4.1998 vydáno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, čj. 29 C 25/97-12, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce a nebylo mu přiznáno osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením z 22. 10. 1998, sp.zn. 2 Co 66/98, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení ohledně osvobození od soudních poplatků.
V dalším průběhu řízení vydal Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesení z 31. 1. 2000, čj. 29 C 25/97-22, jímž vyzval žalobce, aby své dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci z 9.12.1997, čj. 29 C 25/97-6, „podal prostřednictvím advokáta, kterého si pro podání dovolání zvolil, případně zvolí\". Usnesení obsahovalo i poučení o tom, že nebude-li takto uplatněno dovolání do 20 dnů od doručení výzvy obsažené v usnesení uvedeného soudu z 31.1. 2000, čj. 29 C 25/97-22, dojde k zastavení dovolacího řízení.
Uváděné dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání, aniž by došlo k doplnění náležitostí dovolání žalobce podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci z 31.1.2000, čj.29 C 25/97-22, jež bylo doručeno dovolateli dne 22.2.2000. Dovolacímu soudu došel předložený spis 21.6.2001.
Při posuzování dovolání dovolatele J. Ch. (z 31.12.1997) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci z 9. 12.1997, čj. 29 C 27/97-6, vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), se projednávají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000).
Podle ustanovení §241 odst.1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnnanec, který za něj jedná. Dovolání musí být sepsáno advokátem, nemá-li dovolatel právnické vzdělání (§241 odst.2 občanského soudního řádu v již citovaném znění).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst.1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovení donující povahy, jež nepřipouští výjimky. Nedostatek tohoto zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude dovolací řízení usnesením dovolacího soudu zastaveno ve smyslu ustanovení §243c a ustanovení §43 odst.2 i §104 odst.1 občanskéh soudního řádu.
Podle citovaných ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) musel dovolací soud postupovat také v daném případě a přikročil k zastavení řízení o dovolání.
Věc byla vrácena soudu prvního stupně, který v průběhu řízení vydal ohledně žaloby žalobce z 10.12.1996 jen usnesení obsahující výzvy k odstranění vad podání.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu (zákona č.99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.).
V Brně dne 4. července 2001
JUDr. Milan Pokorný, CSc.v.r.
předseda senátu