ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1523.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1523/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského, o dovolání akciové společnosti Z. V., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 19.4.2001, sp.zn. 19 Co 316/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 5 C 175/98 (žalobce J. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. JUDr. Mgr. V. S., správci konkursní podstaty úpadce družstva V., a 2. Z. V., akciové společnosti, jež byla v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem zastoupena advokátem, o určení vlastnictví), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 20.10.1998, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že smlouva z 10.1.1996, uzavřená mezi družstvem V., a akciovou společností Z., V., o převodu pozemku parc. č. 2617 s předčističkou, pozemku parc. č. 2628/3 se skladem posklizňové linky travních semen, pozemku parc. č. 2617/3 s akumulačním skladem obilí a pozemku parc. č. 2628/9 s administrativní budovou v katastrálním území V., je neplatná, a to pro neurčitost a nesrozumitelnost uvedené smlouvy.
Žalovaná akciová společnost Z. V. navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, dále proto, že při převodu nemovitostí smlouvou z 10.1.1996 neexistovalo žádné omezení, které by bránilo převodu nemovitostí; nešlo o smlouvu uzavřenou podle ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. a také nešlo o smlouvu neurčitou a nesrozumitelnou.
Žalované družstvo V. navrhovalo rovněž zamítnutí žaloby žalobce, a to z týchž důvodů.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem z 26.11.1998, čj. 5 C 175/98-10, žalobu žalobce zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze 7.3.2000, sp.zn. 19 Co 60/99, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval posouzením uplatněného žalobního návrhu (vzhledem k účastníky uváděným skutkovým okolnostem) podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (o postoupení pohledávky) a podle ustanovení §33a zákona č. 229/1991 Sb., a to z toho hlediska, zda tu skutečně došlo k převodu podle smlouvy z 10.1.1996 včetně jejího dodatku, nazvaného „opravná doložka\" z 29.4.1998. Odvolací soud poukazoval i na možnost poskytnutí poučení žalobci podle ustanovení §5 občanského soudního řádu o případné změně žalobního návrhu žalobce.
V dalším průběhu řízení žalobce změnil svůj žalobní návrh tak, že se domáhal určení, že žalované družstvo ve V. je vlastníkem předčističky na pozemku parc. č. 2617/7, skladu posklizňové linky travních semen na pozemku parc. č. 2628/3, posklizňové linky travních semen na pozemku parc. č. 2628/8, akumulačního skladu obilí na pozemku parc. č. 2617/5 a administrativní budovy na pozemku parc. č. 2628/9 i s těmito pozemky v katastrálním území V.
O tomto žalobním návrhu rozhodl Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem z 3.5.2000, čj. 5 C 175/98-34, a to tak, že žaloba byla zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění svého rozsudku uváděl soud prvního stupně především to, že shledal na straně žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení (ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu), neboť bez tohoto určení by mohlo být ohroženo právo žalobce na uspokojení jeho nároku na poskytnutí náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb. vydáním nemovitostí, které byly předmětem smlouvy mezi žalovanými z 10.1.1996.
Při posuzování toho, zda tu došlo k tvrzenému převodu pohledávek, měl soud prvního stupně za to, že tu „předmětem smlouvy o postoupení pohledávek jsou majetkové podíly, souhrn majetkových podílů z transformace a podle zákona č. 229/1991 Sb.; výše těchto podílů vychází z majetkových listů jednotlivých osob v družstvu; nepřeváděla se celá pohledávka, nýbrž pouze část pohledávky\". Soud prvního stupně v této souvislosti poukazoval na to, že mu byly předloženy originály smluv o postoupení pohledávek fyzických osob u družstva ve V. Byl proto soud prvního stupně toho názoru, že tu došlo k platnému postoupení pohledávek, a to v souladu s ustanovením §524 a násl. občanského zákoníku a podle ustanovení §33a zákona č. 229/1991 Sb. Postoupením pohledávek došlo ke změně závazku na straně postupujících subjektů a novým věřitelem se stala žalovaná akciová společnost Z. V., která získala postavení oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. i podle zákona č. 42/1992 Sb., a tím jí vzniklo právo na vydání příslušného majetkového podílu vůči družstvu ve V. Dospěl proto soud prvního stupně k závěru, že smlouva o převodu nemovitostí z 10.1.1996 (včetně jejího dodatku z 29.4.1998) není neplatná (jak namítal žalobce), když také bylo rozhodnuto o jejím vkladu do katastru nemovitostí.
Soud prvního stupně žalobcův návrh na určení vlastnického práva družstva V. zamítl; výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanovením §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 19.4.2001, sp.zn. 19 Co 316/2000. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že bylo určeno, že vlastníkem předčističky na stavební parcele č. 2617/7, skladu posklizňové linky travních semen na stavební parcele č. 2628/3, posklizňové linky travních semen na stavební parcele č. 2628/8, akumulačního skladu obilí na stavební parcele č. 2617/5 a administrativní budovy na stavební parcele č. 2628/9 v katastrálním území V. je družstvo ve V. Změněn byl také výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a to tak, že žalovaným bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení částkou 10.695,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Na náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci 3.160,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně jen v tom, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví k zemědělským objektům uváděným žalobcem, a to i poté, co byl prohlášen konkurs na majetek družstva ve V., takže tu takto dochází k rozšíření majetkové podstaty uvedeného úpadce, z níž mají být uspokojeny nároky žalobce.
Odvolací soud však rozdílně hodnotil obsah smluv o postoupení pohledávek, které žalovaná akciová společnost Z. V. dne 29.12.1995 uzavřela s fyzickými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. a podle zákona č. 42/1992 Sb., jejichž nároky bylo povinno uspokojit družstvo V. Šlo o pohledávky, které byly převoditelné ve smyslu ustanovení §524 občanského zákoníku i podle ustanovení §33a zákona č. 229/1991 Sb.
Po posouzení platnosti smluv o postoupení pohledávek z 29.12.1995, které žalovaná akciová společnost uzavřela s fyzickými osobami, jež byly oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. a podle zákona č. 42/1992 Sb., dospěl odvolací soud k závěru, že tyto smlouvy jsou neplatné. Odvolací soud poukazoval na to, že v článku II. smluv o postoupení pohledávek je uvedeno, že postupitelé postupují cca 90 % svých pohledávek, ale není ve smlouvách konkrétně uvedeno o jakou výši pohledávek jde. Odvolací soud dále poukazoval na to, že ve smlouvě z 10.1.1996, uzavřené mezi oběma žalovanými, bylo družstvo V. neurčitě označeno, a tato závada nebyla odstraněna ani dodatkem ke smlouvě z 29.4.1998. Shledal proto odvolací soud i smlouvu o převodu zemědělských objektů, uzavřenou mezi žalovanou akciovou společností Z. V. a žalovaným družstvem V. rovněž neplatnou, a to podle ustanovení §39 občanského zákoníku.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §220 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že žalobě žalobce bylo vyhověno. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §224 odst. 2 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu i ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou akciovou společnost v řízení zastupoval, dne 24.5.2001 a dovolání ze strany této žalované bylo podáno dne 19.6.2001, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
V dovolání uvedeného dovolatele bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání byla spatřována v tom, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jako dovolací důvody bylo uplatňováno, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel vytýkal, že odvolací soud na jedné straně se zabýval platností smluv o postoupení pohledávek a dospěl k závěru, že jde o smlouvy neplatné, ale na druhé straně připouštěl možnost považovat tyto smlouvy za platné, i když zase zároveň usuzoval, že je neplatná smlouva o převodu zemědělských objektů z 10.1.1996, uzavřená mezi oběma žalovanými.V těchto otázkách posouzení platnosti či neplatnosti uváděných smluv pak rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolávající se akciová společnost zdůrazňovala, že smlouvy o postoupení pohledávek byly platné, protože odpovídaly ustanovení §33a zákona č. 229/1991 Sb. a byly také dostatečně určité i srozumitelné. Podle jejího názoru byl sice v článku II. těchto smluv sjednán převod cca 90 % celkového majetkového podílu, ale velikost tohoto majetkového podílu byla určitě a nepochybně vyjádřena v článku III. těchto smluv.
Podle názoru dovolávající se akciové společnosti odvolací soud pochybil i v hodnocení právních důsledků vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb. na základě smlouvy, uzavřené mezi oběma žalovanými 10.1.1996. Návrh na vklad do katastru nemovitostí byl podán 12.1.1996. Katastrální úřad v Ú. svým rozhodnutím z 25.4.1997 návrh na vklad zamítl. Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; katastrální úřad svým rozhodnutím řízení přerušil a uložil družstvu ve V., aby do 30 dnů předložil potřebné listinné doklady. Potom katastrální úřad po předložení listin, k němuž došlo 11.5.1998, povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 21.5.1998 s věcně právními účinky ke dni 12.1.1996. Listinami předloženými v uvedeném řízení, jakož i výpisem z obchodního rejstříku, bylo zcela prokazatelné určení právnické osoby; samotná psací chyba, kdy při přepisu smlouvy bylo uvedeno při označení žalovaného družstva jen zkratka „RVOD V.\" nemůže být důvodem, z něhož by se dala dovozovat neplatnost smlouvy. Žalobce po prohlášení konkursu na majetek žalovaného družstva ve V. je nyní jen věřitelem vůči uvedenému družstvu jako desítky dalších věřitelů tohoto žalovaného družstva.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001) anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních procesních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je odvolacím soudům uloženo projednat odvolání proti rozsudkům soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. podle dosavadních právních předpisů. Takto také odvolací soud v daném případě postupoval při projednávání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 3.5.2000 a odvolací soud rovněž na citované přechodné ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. správně poukazoval.
Dovolání je tu přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), pokud dovolání dovolávající se akciové společnosti směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Z dovolacích důvodů uplatňovala dovolávající se akciová společnost jednak to, že došlo v řízení k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jednak to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
O vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, bylo již v rozhodnutích uveřejněných pod č. 25/1993 a pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, vyloženo, že o takovou vadu jde tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli až v rozhodnutí, a byl-li tento postup v řízení nesprávný. V daném případě však z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp.zn. 5 C 175/98, ani z obsahu dovolání neshledal dovolací soud žádné takové vady v postupu odvolacího soudu v řízení (např. odnětí možnosti jednat před soudem), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nedospěl proto dovolací soud k závěru, že by tu byl dán dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ nebo b/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Pokud šlo o další dovolatelem Z. V. uplatněný dovolací důvod, že totiž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vycházel dovolací soud z toho, že nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na posouzení projednávané právní věci nesprávný právní předpis nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu, dále podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku, také podle ustanovení §33a zákona č. 229/1991 Sb. i ustanovení §5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb., jakož i podle ustanovení §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb. Tato ustanovení se projednávané právní věci týkala a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud tato ustanovení správně vyložil.
Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce anebo kde by bez tohoto určení se jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu nemůže být zpravidla opodstatněno tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b/ občanského soudního řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení §524 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postupem pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
Podle ustanovení §33a zákona č. 229/1991 Sb. veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb. a nároky na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby; nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb.
Zákonný předpoklad „provozuje zemědělskou výrobu\" (§13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.) musí být splněn v době, kdy oprávněná osoba požádala o vydání majetkového podílu v družstvu. Splatná pohledávka, převáděná pak oprávněnou osobou na jinou osobu, musela tedy nejdříve se všemi zákonnými předpoklady platně vzniknout, aby mohla být dále převedena. Chybějící zákonné předpoklady ke vzniku převedené pohledávky nemohou být splněny teprve po jejím převodu (viz č. 16/1996, str. 57 /135/ Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Postoupením pohledávky podle ustanovení §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. dochází ke změně závazku na straně věřitele. Jde o singulární sukcesi, kdy nedochází ke změně obsahu závazku, rozsahu ani obsahu povinnosti dlužníka; pouze se mění subjekt na straně věřitele, který zcela vstupuje do práva původního věřitele. Postoupením pohledávky přechází na postupníka pohledávka včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených; na druhé straně však na nového věřitele nemohou přejít ta práva, která s původní pohledávkou původního věřitele spojena nebyla.
Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí zapsáno z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá (viz č. 44/2000-II. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, ani způsobilost procesní. Dispoziční oprávnění k majetku z konkursní podstaty přešlo ovšem na správce konkursní podstaty (viz č. 52/1998-XXIII. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z těchto uvedených ustanovení právních předpisů a z citovaných právních závěrů z rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, které shledává dovolací soud použitelnými i na projednávanou právní věc, vycházel v podstatě i odvolací soud, proti jehož rozsudku směřovalo dovolání dovolávající se žalované akciové společnosti. Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě spočívalo na nesprávném právním posouzení věci. Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolávající se akciová společnost nebyla v dovolacím řízení úspěšná a ohledně nákladů řízení vynaložených žalobcem na vyjádření k tomuto dovolání použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) ustanovení §150 téhož právního předpisu o možnosti nepřiznání náhrady nákladů řízení i účastníku, který byl v řízení úspěšný; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání, rekapitulujícímu stručně procesní vyjádření učiněná žalobcem již v průběhu řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. října 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu