ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1555.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1555/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci navrhovatelky S. S., zastoupené advokátem proti odpůrci J., a.s., o uzavření dohody o vydání nemovitostí a o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 6 C 281/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.6.2001, č. j. 5 Co 1284/2001-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově jako soudu prvního stupně za použití zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. a to ve znění: „V řízení zahájeném k návrhu E. S. bude pokračováno s její právní nástupkyní S. S. Řízení zahájené žalobkyní S. S. se zastavuje. Žalobkyně S. S. ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, týkajícího se zastavení řízení“. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud konstatoval, vzhledem k datu rozhodnutí (3. května 2001), že okresní soud správně za použití §107 zákona č. 63/1993 Sb. v novelizovaném znění rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno s právní nástupkyní žalobkyně E. S., zemřelé 15.8.1999, a proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Stejně tak potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části, v níž řízení o žalobě žalobkyně S. S. bylo podle §111 odst. 3 zákona č. 63/1993 Sb. v novelizovaném znění zastaveno, neboť nepodala ve lhůtě jednoho roku návrh na pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle §110 o.s.ř. zákona č. 63/1993 Sb. před novelou, a která uplynula 9.3.2000.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně S. S. dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ a §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 63/1993 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. a co do důvodnosti odkazovala na důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také bod 15 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. ukládá odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů.
V daném případě bylo řízení v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 7 C 874/95 zahájeno 1.11.1995.
Dovolání dovolatelky směřuje proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18.6.2001, sp.zn. 5 Co 1284/2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově z 3.5.2001, čj. 6 C 281/2001-79.
V občanském soudním řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), podle jehož ustanovení je nutno v daném případě posoudit dovolání dovolatelky, byla přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravena v ustanovení §238a občanského soudního řádu. V daném případě nešlo o usnesení odvolacího soudu, jímž by bylo změněno usnesení soudu prvního stupně (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nešlo o rozhodnutí týkající se zpětvzetí návrhu (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), nešlo o rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno (§238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nešlo o usnesení o odmítnutí odvolání (§238 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), ani o usnesení, jímž bylo řízení o odvolání zastaveno (§238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
Pokud bylo v ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) stanoveno, že je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, bylo nutno mít na zřeteli, co bylo k uvedenému ustanovení vyloženo v rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „Potvrzujícím usnesení, proti kterému je dovolání přípustné (nejde-li o případy usnesení ve věci samé, upravené v §239 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu), je ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 občanského soudního řádu pouze usnesení, jímž je potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu (písm. d/ citovaného ustanovení). Proti potvrzujícímu usnesení o zastavení řízení z jiného důvodu pro nedostatek jiné podmínky řízení než soudní pravomoci (včetně nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení) dovolání přípustné není“.
Vycházeje z citovaných ustanovení i z uvedeného právního závěru z uveřejněné judikatury nemohl dovolací soud shledat přípustným dovolání dovolatelky v daném případě podle žádného z ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu stanovených v občanském soudním řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) k odmítnutí dovolání dovolatelky jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. listopadu 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.
předsedkyně senátu