ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1762.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1762/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání L. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 16.1.2001, sp. zn. 1 Co 129/2000, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 29 C 23/99 (žalobce L. H., který byl v řízení u odvolacího soudu zastoupen advokátem, proti žalovanému P. K., o ochranu osobnosti), takto:
I Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresním soudem v Liberci bylo dne 16.9.1998 vydáno usnesení čj. 7 C 1187/97-17, jímž bylo řízení o žalobním návrhu žalobce L. H. proti žalovanému P. K. o ochranu osobnosti (domáhajícím se uložení omluvy a zaplacení 20.000,- Kč na náhradu vzniklé nemajetkové újmy) vyloučeno k samostatnému projednání, a to od řízení o žalobě o náhradu škody (za ušlý a ucházející výdělek, bolestné a ztížení společenského uplatnění), když uvedenému občanskému soudnímu řízení předcházelo trestní řízení soudní proti P. K., narozenému 30.6.1971, pro trestný čin ublížení na zdraví vůči L. H. z 20.7.1996, za nějž byl obviněný P. K. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze 17.1.1997, čj. 5 T 16/97-33, k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců.
Usnesením Okresního soudu v Liberci z 13.4.1999, čj. 7 C 269/99-5, bylo pak projednání žaloby o ochranu osobnosti postoupeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 občanského soudního řádu.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem z 29.3.2000, čj. 29 C 23/99-59, a to tak, že se „zamítá návrh na zaplacení částky 20.000,- Kč“; rozhodl také, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze 16.1.2001, sp. zn. 1 Co 129/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci (k rukám advokáta JUDr. A. Š., který byl ustanoven zástupcem žalobce „pro řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec“ usnesením tohoto soudu ze 16.10.2000, čj. 29 C 23/99-76) dne 8.3.2001. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze 16.1.2000 podal žalobce svým vlastním podáním (z 20.3.2001), předaným na poště dne 21.3.2001 k doručení Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 7.9.2001, čj. 29 C 23/99-116, byl žalobce vyzván, aby si pro dovolací řízení zvolil advokáta a jeho prostřednictvím podal doplnění dovolání, a to ve lhůtě jednoho měsíce. Toto usnesení bylo dovolateli L. H. doručeno 14.9.2001. K odstranění vady dovolání ve smyslu tohoto usnesení soudu prvního stupně ze 7.9.2001 nedošlo.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2001 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních procesních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001), a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů.
V ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo stanoveno, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání. Dovolání dovolatele, který nemá právnické vzdělání, musí být sepsáno advokátem, jenž za něj jedná (§241 odst. 2 občanského soudního řádu v již citovaném znění).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští výjimky. Nedostatek tohoto zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude dovolací řízení usnesením dovolacího soudu zastaveno ve smyslu ustanovení §243c občanského soudního řádu a ustanovení §43 odst. 2 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu.
Podle citovaných právních ustanovení a podle uvedeného právního závěru z uveřejněné soudní judikatury vycházel dovolací soud i v daném případě a přikročil proto k zastavení řízení o dovolání podle již citovaných ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb).
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. října 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v. r.
předseda senátu