ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1783.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1783/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce I. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O. Č., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 4/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.3.2001, č.j. 62 Co 34/2001-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 1.075,-Kč na účet advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 4.1. 1995 u Obvodního soudu pro Prahu 9 domáhal se původní žalobce vydání rozsudku ukládajícího žalovanému povinnost vyklizení bytu blíže popsanému v petitu žaloby. Podle zjištění žalobce nepřešlo na žalovaného právo nájmu podle §706 o.z., neboť žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu.
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26.9.1995, č.j. 14 C 4/95-24 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5.3.1996, č.j. 21 Co 60/96-38, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil právní názor, že rozhodující bude posouzení otázky, zda a komu z manželů O. svědčilo právo nájmu bytu, resp. právo osobního užívání, a zda toto právo přešlo na žalovaného.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 28.4.1997 dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.1998, č.j. 2 Cdon 1119/97-68.
Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 30.5. 2000, č.j. 14 C 4/95-129 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení předmětného bytu a současně rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalovaný splnil zákonné podmínky podle §179 odst. 1 o.z. (tehdy platného) a §181 (tehdy platného) o.z. pro přechod práva osobního užívání bytu, neboť s J. O. žil ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před opuštěním společné domácnosti a neměl vlastní byt.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 3. 2001, č.j. 62 Co 34/2001-158, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že na žalovaného přešlo podle §179 odst. 1 o.z. (tehdy platného) a §181 o.z. (tehdy platného) právo osobního užívání bytu, neboť prokázal svá tvrzení o naplnění zákonných podmínek pro přechod tohoto práva.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 12. 6. 2001 dovolání, které doplnil dovoláním došlým 23.7.2001, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. Tvrdil výslovně existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000. Odkaz dovolatele na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 je tak nepřípadný.
S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatel ani netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238 odst. l písm. b) o.s.ř., nebo v §239 odst. l a 2 o.s.ř.
Podle §239 odst. l a 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu, a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinil. Ani odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání proti svému rozsudku výrokem svého rozsudku podle §239 odst. l o.s.ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b) odst. 4 o.s.ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 4 o.s.ř. za použití §221 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný, je proto povinen uhradit žalovanému náklady dovolacího řízení spočívající v odměně právní služby za sepis vyjádření k dovolání za jeden úkon částku 1.000 Kč a režijní paušál 75,- Kč - §6 odst. 1, §7, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §12 odst. 4, §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ( advokátní tarif ), celkem tedy částku 1.075,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu