ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1916.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1916/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. F.,právního nástupce V. F., proti žalovanému Městu R. n. L., o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. 10 C 35/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. července 2001, č.j. 10 Co 24/2001- 167, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 23. března 1995 , č.j. 10 C 93/92 – 40, potvrzeným ve věci samé rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. června 1995, č.j. 11 Co 326/95 – 53, zamítl návrh právní předchůdkyně žalobce V. F. na uložení povinnosti žalovanému uzavřít dohodu o vydání nemovitostí v katastrálním území R. Rozsudek krajského soudu napadla původní žalobkyně návrhem na obnovu řízení. Okresní soud v Litoměřicích pravomocným usnesením ze dne 4. září 1996, č.j. 10 C 93/92 – 68 povolil obnovu řízení směřující proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu. Po té Okresní soud v Litoměřicích znovu rozhodl rozsudkem ze dne 14. ledna 1999, č.j. 10 C 35/98 – 104, který byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 1999, č.j. 10 Co 201/99 – 127. Okresní soud v Litoměřicích znovu rozhodl rozsudkem ze dne 27. září 2000, č.j. 10 C 35/98 – 149, který potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. července 2001, č.j. 10 Co 24/2001 – 167 v tom znění, že se návrh na změnu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. června 1995, č.j. 11 Co 326/96 – 53 zamítá.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. července 2001, č.j. 10 Co 24/2001 – 167, podal žalobce, který se stal po smrti původní žalobkyně V. F. jako její právní nástupce účastníkem řízení, podáním ze dne 2.10.2001 dovolání, které bylo předáno téhož dne k poštovní přepravě a doručeno Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 3.10.2001.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu bodu 15., hlavy první, části dvanácté Přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., tj. podle občanského soudního řádu účinného do 31.12.2000.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté Přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. přede dnem 1.1.2001, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle §240 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je zachována i tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3.8.2001, kdy byl doručen oběma právním zástupcům účastníků.Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 3.9.2001.Dovolání podané až dne 2.10.2001 je tedy zjevně opožděné.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Prominutí zmeškání lhůty je vyloučeno ( §240 odst. 2 věta první o.s.ř.).Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o.s.ř. ( per analogiam), neboť neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.
V Brně dne 15. listopadu 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.
předsedkyně senátu