ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2024.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2024/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání Dipl. Ing. L. S., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze z 22.4.1998, 36 Co 39/98, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 4 C 416/95 (žalobce Dipl. Ing. L. S. proti žalovaným: 1. Obci město P., zastoupené advokátkou, 2. Městské části P. a 3. Bytovému podniku v P., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí), takto:
I. Zrušuje se usnesení Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. 36 Co 39/98, vydané v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 4 C 416/95.
II. Věc se vrací soudu prvního stupně k doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 3.3.1998, čj. 4 C 416/95-76, žalobci Dipl. Ing. L. S., k rukám jeho právní zástupkyně, která jej nyní v této právní věci zastupuje.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 1.11.1995 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalovaným bylo uloženo vydat žalobci jednu ideální čtvrtinu domu čp. 2124 v P., L. 15, a pozemku parc. č. 2675. V žalobě bylo uvedeno, že původní vlastníci těchto nemovitostí J. S. a A. S., rodiče žalobce, darovali ideální polovinu uvedených nemovitostí v tísni smlouvou z 11.9.1961 státu. Žalobce poukazoval na to, že jedna ideální čtvrtina těchto nemovitostí byla již vydána sestře žalobce Ing. J. Š. dohodou o vydání nemovitostí z 20.3.1992, registrovanou bývalým Státním notářstvím pro Prahu 3 pod sp.zn. 3 Reh 278/92. Žalobce vyzval k vydání těchto nemovitostí, ale bezvýsledně.
Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že žalovaná obec a žalovaný bytový podnik nemají v žalobě uvedené nemovitosti v držení a žalovaná městská část namítala, že žalobce není oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., když nedoložil, že je státním občanem České republiky.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníka řízení, vyslechl svědkyni Ing. O. J., vyžádal si zprávy od Ministerstva zahraničních věcí ČR a od Ministerstva vnitra ČR a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22.9.1997, čj. 4 C 426/95-64, bylo rozhodnuto tak, že se zamítá žaloba žalobce, aby žalované Obci město P., Městské části P. a Bytovému podniku v P., státnímu podniku /v likvidaci/ bylo uloženo uzavřít se žalobcem do tří dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání jedné ideální čtvrtiny domu čp. 2124 v P., L. 15 a pozemku parc. č. 2675, zapsaných na listu vlastnictví č. 2080 katastru nemovitostí pro katastrální území P. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované Obci město P. na úhradu nákladů řízení 3.455,- Kč a žalovanému Bytovému podniku v P. také 3.455,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou městskou částí bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. 36 Co 39/98, a to tak, že odvolací řízení v tomto odvolání bylo zastaveno. Odvolací soud poukázal na to, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 z 3.3.1998, čj. 4 C 416/95-76, byl žalobce vyzván k řádnému doplnění svého odvolání tak, aby z něho bylo patrno, v jakém rozsahu napadá odvoláním rozhodnutí soudu prvního stupně, v čem spatřuje jeho nesprávnost či nesprávnost postupu soudu, a jaký je žalobcův odvolací návrh; toto usnesení obsahovalo také poučení, že nebude-li odvolání do 10 dnů od doručení výzvy doplněno, bude odvolací řízení zastaveno. Odvolací soud poukazoval také na to, že uvedené usnesení soudu prvního stupně, obsahující výzvu k doplnění odvolání, bylo doručeno žalobci k rukám jeho právní zástupkyně dne 6.3.1998. Protože výzvě k doplnění odvolání nebylo vyhověno a z tzv. blanketního odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22.9.1997, čj. 4 C 416/95-64, nebylo vůbec zřejmé, proč odvolatel rozhodnutí soudu prvního stupně svým odvoláním napadá a čeho se domáhá, takže neodstraněné vady odvolání brání projednání odvolání, bylo odvolací řízení odvolacím soudem zastaveno s poukazem na ustanovení §211 a §43 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení bylo doručeno nejprve právní zástupkyni žalobce, která je vrátila s tím, že již žalobce nezastupuje, a posléze pak dne 29.4.1999 žalobci prostřednictvím Hessenského Ministerstva spravedlnosti (Heesenisches Ministerium der Justitz), Spolková republika Německo, když totiž žalobce vypověděl s účinností od 26.1.1998 plnou moc advokátce, která jej v řízení zastupovala. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 10.5.1999 a bylo pak doplněno podáním, sepsaným advokátkou, dne 21.12.2000.
V dovolání dovolatele Dipl. Ing. L. S. bylo navrženo, aby usnesení odvolacího soudu (Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. 36 Co 39/98) bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo dovolatelem poukazováno na ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu a jako dovolací důvody bylo uplatňováno, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel připomínal, že rozsudek soudu prvního stupně z 22.9.1997 byl doručen jeho právní zástupkyni, která proti tomuto rozsudku podala blanketní odvolání dne 21.1.1998. Plná moc této zástupkyně však zanikla, a to dnem 26.1.1998, protože toho dne dostala žalobcova zástupkyně dopis od žalobce, v němž odvolal jí udělenou plnou moc. JUDr. I. N. obdržela od soudu i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 3.3.1998 o poskytnutí desetidenní lhůty k doplnění blanketního odvolání, ale 3.3.1998 zaslala soudu oznámení, že její plná moc zanikla. Soud prvního stupně zaslal JUDr. I. N. i usnesení odvolacího soudu (Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. 36 Co 39/98), která i toto usnesení vrátila soudu prvního stupně zpět se sdělením, že žalobce již nezastupuje. Žalobci samotnému bylo usnesení odvolacího soudu doručeno až 29.4.1999 v Německu a tím se také dověděl, že bylo proti usnesení soudu prvního stupně podáno pouze blanketní odvolání a že byla stanovena lhůta k doplnění odvolání. Žalobce zaslal soudu své podání z 10.5.1999. Podle názoru dovolatele vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobce nemohl podat návrh na prominutí zmeškání lhůty, ani nemohlo být dovolání jím konkretizováno.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění), protože dovolání dovolatele směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dovolací řízení zastaveno.
Dovolatel uplatňoval, že v řízení o této právní věci došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vadou řízení je taková vada v postupu soudu, která se projeví v postupu soudu v průběhu řízení (a nikoli až při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) může spočívat buď v tom, že soud na projednávanou právní věc použije nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
Podle ustanovení §209 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání.
I při odstraňování chyb odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které brání věcnému vyřízení odvolání, postupuje soud podle ustanovení §43 občanského soudního řádu. Proto ve výzvě k odstranění nedostatků musí být účastník poučen o následcích jejího nesplnění; nestalo-li se tak, nelze řízení u odvolacího soudu zastavit pro nesplnění výzvy (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 58/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §28 odst. 3 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) odvolání plné moci zástupci účastníka řízení je vůči soudu účinné, jakmile mu bylo účastníkem nebo zástupcem účastníka oznámeno.
Právní úprava i její výklad v uveřejněné judikatuře tedy zdůrazňují, že se odvolateli, jehož odvolání má vady, musí dostat poučení o následcích nesplnění výzvy soudu k odstranění vad odvolání. Právní úprava také ukládá účastníku řízení nebo jeho zástupci, aby soudu oznámili odvolání plné moci účastníkem jeho zástupci.
V daném případě došlo k tomu, že dosavadní zástupkyně žalobce oznámila dne 9.3.1998 (podáním doloženým potvrzením pošty v její podací knize advokátky) odvolání plné moci žalobcem, avšak tato zásilka Obvodnímu soudu pro Prahu 3 ke spisu sp.zn. 4 C 416/95 nedošla; tato skutečnost nedoručení písemného oznámení nemůže být kladena k tíži uvedené odesílatelky této písemnosti.
Takto však došlo i k tomu, že se žalobci nedostala výzva k odstranění vad podaného odvolání, ale zejména se mu nedostalo náležitého poučení o následcích nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání.
Za těchto okolností nemohl dovolací soud shledat správným postup odvolacího soudu, který přistoupil bez dalšího k zastavení odvolacího řízení, aniž by se sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně přesvědčil o tom, zda žalobci, bydlícímu v cizině, se prostřednictvím jeho dosavadní právní zástupkyně dostalo poučení soudu nejen o tom, jak odstranit vady jeho tzv. blanketního odvolání, ale hlavně o tom, jaké jsou následky nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání (tj. zastavení řízení o odvolání).
Přikročil proto dovolací soud ke zrušení usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, které bylo nutno pokládat vzhledem k ustanovení §209 a §43 i §28 odst. 3 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) za nesprávné ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 téhož právního předpisu. Z dovolacích důvodů byly v tomto případě dány důvody stanovené v §241 odst. 3 písm. b/ a d/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění). Usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno usnesením dovolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (v již citovaném znění).
Spis sp.zn. 4 C 416/95 Obvodního soudu pro Prahu 3 se vrací tomuto soudu s tím, aby znovu doručil své usnesení z 3.3.1998, čj. 4 C 416/95-76, žalobci k rukám jeho právní zástupkyně, advokátce, v zájmu řádného pokračování v postupu podle ustanovení §209, věta první, a §43 i §5 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.); teprve potom bude moci soud prvního stupně přikročit k předložení spisu odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, jehož vady byly odstraněny, anebo k posouzení odvolání podle ustanovení §209, věta druhá, občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). V souvislosti s tím bude také rozhodnuto o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení odvolacího a dovolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. prosince 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu