ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2149.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2149/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání J. G. S., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 21.3.2001, sp.zn. 13 Co 26/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 15 C 191/95 (žalobce J. G. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Bytovému podniku v P., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 30.10.1995, byl uplatněn nárok na uložení povinnosti žalovaného k uzavření dohody o vydání domu čp. 922 s pozemkem parc. č. 13 v P. – N. V žalobě bylo uvedeno, že původním vlastníkem těchto nemovitostí byl JUDr. R. S., který zemřel 6.8.1961; jeho sourozenci byla O. B. a JUDr. O. S.; O. B. rovněž zemřela a jejím dědicem byl PhDr. R. B.; také po zemřelém JUDr. R. S. zůstali potomci – JUDr. V. S. a J. S., z nichž již JUDr. V. S. dne 8.1.1997 zemřel, a to bez závěti a bez potomků. Z uváděných příbuzných původního vlastníka zemřel již také JUDr. O. S. (dne 17.8.1943), jehož synem byl J. S., jenž dne 23.9.1998 rovněž zemřel, a jeho dědicem se stal Jan G. S., žalobce v této právní věci. V žalobě bylo dále uvedeno, že JUDr. R. S. uzavřel dne 2.6.1948 trhovou smlouvu s n.p. S., chemické závody P., na základě níž byl na uvedený podnik převeden dům čp. 922 a pozemek parc. č. 1284 v P.-N.; tento převod byl však uskutečněn v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Žalovaný bytový podnik k žalobě uvedl, že má právo hospodaření k nemovitostem, uvedeným v žalobě, že tyto nemovitosti má ve svém držení a že ohledně nich byla ze strany oprávněné osoby podána v zákonné lhůtě výzva k vydání nemovitostí. Nebylo však žalovanému bytovému podniku doloženo postačujícím způsobem splnění zákonných předpokladů, jež jsou stanoveny pro oprávněné osoby v ustanovení §3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., ani to, že k převodu nemovitostí na státní podnik došlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb.
Soud prvního stupně se seznámil s výsledky řízení o dědictví po zemřelém J. S., vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 1 D 226/99, konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení a provedl důkaz posudkem znalce z oboru odhadů nemovitostí.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18.4.2000, čj. 15 C 191/95-94, byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 5.410,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalobci bylo dále uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 9.909,- Kč na náklady znalečného do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobu žalobce nepokládá soud prvního stupně za důvodnou. Žalobce považoval soud prvního stupně za oprávněnou osobu a žalovaný podnik za povinnou osobu ve smyslu ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; měl také za to, že výzva k vydání nemovitostí byla tu včas oprávněnou osobou podána. Soud prvního stupně byl i toho názoru, že smlouva o převodu nemovitostí, uváděných žalobcem, k níž došlo mezi převádějícím JUDr. R. S. a nabývajícím národním podnikem S. dne 2.6.1948, byla uzavřena v tísni. Soud prvního stupně však nedospěl k závěru, že by uvedená smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, když dohodnutá kupní cena převyšovala tehdy maximálně přípustnou cenu; tvrzení žalobce o tom, že tu existovala protipohledávka ve výši 6.108.000,- Kč, pocházející ještě ze smlouvy, jež byla uzavřena za války dne 17.6.1944, ale po válce byla prohlášena za neplatnou podle zákona č. 128/1946 Sb., nebylo v řízení před soudem prvního stupně žádným důkazem přesvědčivě doloženo.
Proto byla žaloba žalobce soudem prvního stupně zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 21.3.2001, sp.zn. 13 Co 26/2001. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému bytovému podniku na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným.
Odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně správně zaměřil jím prováděné dokazování a správně posoudil i otázku tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání trhové smlouvy z 2.6.1948, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a n.p. S. Soud prvního stupně správně vycházel z odborných údajů, obsažených v posudku znalce z oboru odhadů nemovitostí, který vzhledem k datu uzavřené trhové smlouvy vycházel z tzv. stopcen podle dříve platného nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb. Odvolací soud byl shodného názoru jako soud prvního stupně, že byla-li cena za převáděné nemovitosti dohodnuta a ve smlouvě uvedena částkou více než dvojnásobně převyšující maximální cenu podle uvedeného cenového předpisu, nelze tu rozhodně uvažovat o nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání uvedené smlouvy. Odvolací soud dodával, že z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že tu došlo z předchozího neplatného převodu nemovitostí v roce 1944 již k započtení vzájemných pohledávek, a nebylo také prokázáno, že by kupní cena nebyla právním předchůdcům žalobce vyplacena.
Byl proto rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 22.5.2001, tímto dnem nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci a dovolání ze strany žalobce bylo dáno 20.7.2001 na poštu k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazoval dovolatel na to, že rozhodnutí odvolacího soudu má, podle názoru dovolatele, zásadní právní význam, protože se zabývalo řešením právní otázky, která se ještě v judikatuře soudů neustálila. Jako dovolací důvod uváděl dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je uloženo odvolacím soudům, aby projednaly odvolání proti rozsudkům soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona, a rozhodly o nich podle dosavadních právních předpisů.
Tato přechodná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. jsou ustanovení kogentní a bylo třeba podle nich postupovat i v daném případě.
V občanském soudním řádu (v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) byla právní úprava dovolání obsažena v ustanoveních §236 až §243d. Podávání dovolání bylo upraveno v ustanoveních §240 a §241 tohoto právního předpisu.
Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) mohl účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Jestliže tedy v daném případě nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci 22.5.2001 a bylo-li dovolání podáno dne 20.7.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění).
Přikročil tedy dovolací soud k odmítnutí dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) jako dovolání opožděného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu