ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2355.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2355/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc. a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání 1. A. F., 2. M. R., 3. J. M. a 4. H. D., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 20.5.1999, sp.zn. 55 Co 209/99, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 22 C 86/92 ( žalobců A. F., M. R., J. M. a H. D. proti žalovaným: A. Útvaru rozvoje P., a B. Městu P., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí /, takto:
I. Dovolání dovolatelů se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 18.3.1992, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu / v navrženém znění / o vydání domu čp. 275 s pozemkem parc. č. 215 v P. - M. S. V žalobě se uvádělo, že původní spoluvlastníci těchto nemovitostí P. N., J. M. a M. N. postoupili je darovacím prohlášením z 21.10.1960 státu. Žalobkyně A. F. je dcerou P. N., žalobkyně M. R. je dcerou M. N. a žalobci J. M. a H. D. jsou vnuky J. M. Žalobci vyzvali dopisem z 20.9.1991 o vydání uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně.
Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že tu nešlo o darovací prohlášení ohledně nemovitostí, které by bylo učiněno v tísni, a nešlo o převod zcela bezúplatný, když byly státem převzaty i dluhy převodců v hodnotě 190.989,50 Kč ; dům čp. 275 v P. - M. S. nelze vydat, protože jde o stavbu, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníky řízení, provedl důkaz posudkem z oboru stavebnictví i dalším znaleckým posudkem Ústavu s. i. V. u. t. v B., vyžádal si spisový materiál od Specializovaného ústavu p. r. p. m. a o. v P. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 2.10.1998, čj. 22 C 86/92-255, byla žaloba žalobců zamítnuta. Žalobcům bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradu zálohovaných nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku F. 20.693,90 Kč, R. 10.346,80 Kč, M. 5.173,40 Kč a D. 3.173,40 Kč. Žalobcům bylo dále uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému Městu P. na náhradu nákladů řízení 1.725 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žalovanému Ústavu rrozvoje P. se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žaloba žalobců nebyla shledána důvodnou. Žalobce posoudil soud prvního stupně jako oprávněné osoby podle ustanovení §3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., kteří také podali včas výzvy k vydání nemovitostí podle ustanovení §5 zákona č. 87/1991 Sb. Pokud šlo o darovací prohlášení z 21.10.1960, které učinili právní předchůdci žalobců vůči státu ohledně žalobci uváděných nemovitostí, posoudil je soud prvního stupně jako převod, kterým nebyl bezúplatný, protože na stát přešly v této souvislosti s převodem pohledávky k úhradě v celkové výši 36.266, 35 Kč a 2.589,75 Kč. Podle názoru soudu prvního stupně učinili právní předchůdci žalobců tento převod nemovitostí v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek / ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb./, protože hodnota nemovitostí značně převyšovala státem převzaté pohledávky. Soud prvního stupně však dospěl na základě provedených znaleckých posudků k závěru, že dům čp. 275 v P. - M. S. nelze vydat, protože ztratil zásadní stavební přestavbou svůj původní stavebně technický charakter ; šlo tu dříve o obytný dům, který je nyní přestavěn a je využíván jako administrativní budova ; u této stavby došlo k podstatné změněn prvků dlouhodobé životnosti stavby, a to u krovů o 100% a u stropů o 66,15 %.
Soud prvního stupně dospěl při posuzování pasívní legitimace žalovaných k závěru, že Obec P. není v tomto případě povinnou osobou podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., protože na ni nepřešly nemovitosti uvedené v žalobě žalobců. Žalovaný Útvar rozvoje P. je právním nástupcem Útvaru h. a. P., který v době začátku účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. tyto nemovitosti držel jako nemovitosti patřící státu ; nemovitosti jsou nyní v držení Útvaru rozvoje P. i podle jeho zřizovací listiny.
Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu žalobců zamítl a výroky o nákladech řízení odůvodnil ustanoveními §142 odst. 1 a §148 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem z 20.5.1999, sp.zn. 55 Co 209/99.Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ohledně nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným Městem P. ; ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným Útvarem rozvoje P. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žádný z těchto účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně Obci Město P. na náhradu nákladů řízení 1.150 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo rozhodnuto, že žalobci i žalovaný Útvar rozvoje P. nemají právo na náhradu nákladů řízení odvolacího. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že je proti tomuto rozsudku přípustné dovolání.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že odvolání žalobců není důvodné. Stejně jako soud prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že dům čp. 275 v P. - M. S. nelze podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. vydat, protože ztratil v důsledku zásadní přestavby svůj dosavadní stavebně technický charakter, když u dvou prvků dlouhodobé životnosti stavby došlo k obměně, u krovů o 100% a u stropů o 66,15 %. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen jako správný ve smyslu ustanovení §219 občanského soudního řádu. Výroky o nákladech řízení byly odůvodněny ustanoveními §219, §220 odst. 1, §224 odst. 1 a §142 odst1 občanského soudního řádu. Podle ustanovení §239 odst. 1 občanského soudního řádu odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání, neboť své rozhodnutí považoval za zásadní po právní stránce v řešení otázky, zda výměnou prvků dlouhodobé životnosti lze považovat za obměnu způsobující ztrátu stavebně technického charakteru nemovitosti.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 3.6.1999 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 30.6.1999, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Ve svém dovolání dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelé vytýkali rozsudku odvolacího soudu, že se v něm odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, správně nevypořádal po právní stránce s problémem ztráty původního stavebně technického charakteru domu čp. 275 v P. - M. S. po jeho přestavbě.
Dovolatelé ve svém dovolání zdůrazňovali ohledně uvedeného domu, že jde o starý, historický objekt, představující kulturní a uměleckou památku. Uváděli, že jejich právní předchůdci v domě bydleli a provozovali v přízemí domu lékárnu. Potom byl dům asi 17 roků neobydlen. Později byly na domě provedeny opravy v souvislosti s provedením nové zástavby v M. ulici v P. - M. S., když bylo ubouráno několik sousedních domů a byl nově postaven dům, v němž je nyní umístěno kino "U h.". Opravami v letech 1965-1968 byl dům, jak se uvádí na desce na domě, uveden do původního stavu.
Dovolatelé poukazovali na to, že v řízení o této právní věci byly provedeny dva znalecké posudky. Podle názoru dovolatelů znalec, který zpracoval první z těchto posudků, svůj znalecký posudek neobhájil ani při ústním jednání u soudu. Podle názoru dovolatelů je nutno vycházet z druhého znaleckého posudku, vypracovaného Ústavem s. i. v B. Z tohoto posudku dovolatelé dovozovali, že ohledně stavebně technických prvků dlouhodobé životnosti uvedené stavby přesahují původní prvky 50 % vyměněné prvky se pohybují kolem 27-28 % /, přičemž je u stropů vyměna ještě sporná, protože byly pouze zesíleny co do jejich nosnosti a obdobně je tomu i u krovů domu / ; nové prvky dlouhodobé životnosti se pak pohybují mezi 15 až 16 %. Dovolatelé pokládali za nesprávný právní názor podle něhož vyměněné stavební prvky dlouhodobé životnosti je nutno přičíst k prvkům novým. Podle názoru dovolatelů šlo v daném případě jen o opravu domu směřující k jeho zachování a k prodloužení jeho životnosti.
Žalovaný Útvar rozvoje P. ve svém vyjádření k dovolání žalobců zdůrazňoval , že u domu čp. 275 v P. - M. S. došlo u stropů k úplné výměně, zčásti k odstranění stropů i zdí, bylo vybudováno zcela nové schodiště a byla změněna vnitřní dispozice druhého až pátého nadzemního podlaží.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád / zákon č. 99/1963 Sb. /, podle něhož dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednávají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů / tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./, protože odvolací soud ve výroku svého rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné , protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Jestliže odvolací soud připustil dovolání jen v souvislosti s právním posouzením / výkladem / určitého pojmu, vymezil tím zásadně dovolací důvod dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např. z hlediska závěrů odvolacího soudu o skutkových zjištěních / viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /.
Také v daném případě přezkoumal dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. / v rozsahu vymezeném co do přípustnosti dovolání výrokem rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §239 odst. 1 občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelé vytýkali rozsudku odvolacího soudu, že se jím nevypořádal tento soud správně po právní stránce s problémem ztráty původního stavebně technického charakteru domu čp. 275 v P. - M. S. v důsledku provedené přestavby domu. Vytýkali tedy dovolatelé, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží ( viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 30/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/ ).
Dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b) občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů ( §132 občanského soudního řádu ) ( srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., které se této právní věci týkalo a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. se oprávněným osobám nevydávají stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter.
O zásadní přestavbě stavby lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti ( viz stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993, na str. 121 /255/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ).
Ztrátou původního stavebně technického charakteru stavby je stav následující poté, co stavba prošla rozsáhlou stavební změnou ( přestavbou ). Nepřestala existovat, ale nedále existuje jako věc změněné podstaty, obvykle způsobilé sloužit k jiným než dosavadním účelům. Pro závěr o ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby je nutné mít ověřeno, zda alespoň u některého z prvků dlouhodobé životnosti došlo k jeho výměně v rozsahu representujícím nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu ( srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 3 Cdo 199/95, s nímž byly soudy seznámeny v dříve vydávaném Bulletinu Vrchního soudu v Praze, v sešitě 3/1994, poř. č. 29).
Z těchto právních závěrů, obsažených v uveřejněné soudní judikatuře odvolací soud v daném případě vycházel při výkladu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. o zásadní přestavbě způsobující ztrátu původního stavebně technického charakteru nemovitosti, přičemž zároveň odvolací soud pro objasnění a posouzení změn stavebně technického stavu domu přihlížel k rozsahu a závažnosti změn prvků dlouhodobé životnosti stavby ( tj. v daném případě konkrétně krovu stavby, stropů v místnostech a schodiště ), i když také bral v úvahu funkční změnu přestavěné nemovitosti ( z obytného domu na nynější administrativní budovu).
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud přesvědčivě dospět k závěru, že je přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné ( jak to mělo na zřeteli ustanovení §243b odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Dovolací soud neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu spočíval na nesprávném právním posouzení věci ( §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu v již citovaném znění ) a že by pochybil i v odvolacím soudem zvláště vymezené právní otázce, zda tu v daném případě také výměnu prvků dlouhodobé životnosti bylo možné považovat za obměnu vedoucí ke ztrátě stavebně technického charakteru nemovitosti. Neshledal tedy dovolací soud podklady ke zrušení rozsudku odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci, jak se toho domáhali dovolatelé . Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání dovolatelů jako nedůvodného ( §243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní, žalovanému Útvaru rozvoje P. v dovolacím řízení náklady nevznikly a ohledně nákladů vynaložených žalovanou Obci P. na vyjádření k dovolání dovolatelů použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) ustanovení §150 téhož právního předpisu o výjimečném nepřiznání náhrady nákladů řízení, a to vzhledem k povaze projednávané právní věci i vzhledem k obsahu uvedeného vyjádření k dovolání, rekapitulujícího procesní vyjádření žalované obce, učiněná již v průběhu řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. ledna 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová