ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.775.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 775/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. B., proti žalovaným 1/ P. Č. a 2/ M. Č., o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 45/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.1.2001, čj. 6 Co 3134/2000-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23.8.2000, čj. 7 C 45/99-111, zamítl návrh žalobkyně na vyslovení přechodu vlastnického práva žalovaných k domu čp. 12 na stavební parcele č. 38 v katastrálním území H. H. na žalobkyni; svůj nárok žalobkyně odvozovala z ustanovení §8 odst.1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\").
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4.1.2001, čj. 6 Co 3134/2000-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěry, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdci žalovaných získali předmětné nemovitosti za okolností uvedených v ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 5.2.2001, napadla žalobkyně dovoláním, v němž se nezabývá jeho přípustností. Soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýká nesprávné hodnocení důkazů, a navrhuje zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání vyjádřili prostřednictvím svého právního zástupce, advokáta JUDr. S. F. tak, že dovolání považují za nepřípustné, a navrhli jeho zamítnutí.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen \"OSŘ\").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ( občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5.2.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 5.3.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 3.4.2001 došlo soudu dne 5.4.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Podle výsledku dovolacího řízení mají nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaní, protože žalobkyně procesně zavinila, že dovolání muselo být odmítnuto ( §243b odst.4, §225 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ). Žalovaným však nevznikly náklady řízení, které by bylo možno ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 OSŘ považovat za potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění práva, když argumentace, obsažená ve vyjádření k dovolání, se opírá o procesní předpis, který nelze aplikovat.
O návrhu dovolatele na vrácení soudního poplatku z dovolání rozhodne soud prvního stupně ( §3 odst. 2 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.července 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu