ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.843.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 843/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Č. proti žalované B. H., o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 7 C 161/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dne 26.10.1999, čj.22 Co 6/99-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 28.9.1998, čj. 7 C 161/94-190, zamítl návrh žalobce, aby soud podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), vyslovil přechod vlastnického práva žalované k domu čp. 11 ve V. na žalobce.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26.10.1999, čj. 22 Co 6/99-208, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vlastnické právo k domu čp. 11 ve V., zapsanému na listu vlastnictví č. 3 pro obec a katastrální území V., přechází na žalobce. Odvolací soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce, zemřelý J. Č., nar. 8.3.1919, byl oprávněnou osobou podle ustanovení §4 odst. 1 zákona o půdě, neboť jeho nemovitosti přešly na stát způsobem předpokládaným v ustanovení §6 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, tj. na základě výroku o propadnutí majetku. Kupní smlouvou ze dne 27.4.1964 N 288/74, registrovanou pod R I 9/64 dne 3.5.1964, byly uvedené nemovitosti převedeny do bezpodílového spoluvlastnictví manželů J. a B. H. za kupní cenu 12.604,30 Kč., tj. podle odvolacího soudu za cenu nižší, než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, zjištěnou na základě znaleckého posudku.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně dovoláním ze dne 19.1.2000, které bylo podáno na poštu dne 23.1.2000. V něm vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, a to zejména s tím, že bylo povinností účastníků kupní smlouvy, aby předložili kupní smlouvu k registraci včas, tedy před datem 1.5.1964, a okolnosti týkající se doby registrace smlouvy považuje pro daný případ za irelevantní. V době registrace kupní smlouvy nebránil československému státu žádný předpis, aby prodal nemovitost za jinou cenu, než byla cena odhadní. Manželům H. byla nemovitost nabídnuta proto, že byla v havarijním stavu, a nabyvatelé skýtali záruku, že bude brzy opravena. Dovolatelka dále připomněla, že ač měl zákon o půdě odstranit některé majetkové křivdy, v tomto případě byla spáchána křivda na žalované, která se svým manželem koupila nemovitost v dobré víře od státu, za cenu státem určenou, s tím, že je právně vše v pořádku. Nemovitost pak prošla značnou rekonstrukcí, aby byla vůbec obyvatelná. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001. Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bude uveřejněno pod poř.č. 70 v sešitu 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 OSŘ prominout.
Dovolací soud zjistil z doručenky, založené ve spisu, že písemné vyhotovení rozsudku bylo v souladu s ustanovením §47 a §57 OSŘ doručeno právní zástupkyni žalované dne 12.12.1999 resp. 13.12.1999, neboť poslední den lhůty k vyzvednutí zásilky na poště připadl na neděli. V daném případě nabyl tedy rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, právní moci dne 13.12.1999, nikoli dne 23.12.1999, kdy si právní zástupkyně žalované vyzvedla zásilku na poště, a jak je nesprávně uvedeno v doložce právní moci. Dovolání proti tomuto rozsudku bylo dáno k poštovní přepravě dne 23.1.2000, tedy po uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Právní zástupkyně žalované byla dne 15.10.2001 vyzvána, aby dovolacímu soudu sdělila, z čeho usuzuje, že dovolání bylo podáno včas. Písemnou výzvu dne 27.10.2001 převzala, ale nijak na ni nereagovala. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout, proto muselo být odmítnuto jako opožděné podle ustanovení §243b odst. 4, a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Dovolací soud proto opožděně podané dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm.a) OSŘ.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první OSŘ; žalovaná, která opožděným podáním zavinila jeho odmítnutí byla by podle §146 odst. 2 OSŘ povinna k náhradě nákladů žalobce, tomu však v souvislosti s dovolacím řízením prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu