ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.865.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 865/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání S. S., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 7.3.2001, sp.zn. 5 Co 317/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 5 C 562/2000 (žalobkyně S. S. proti žalované Č. p., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobkyně, podané u soudu 1.11.1995, týkající se uzavření dohody o vydání domu čp. 193 s pozemkem parc. č. 972 v Č. K., rozhodl Okresní soud v Českém Krumlově zamítavým rozsudkem z 12.10.1998, čj. 5 C 867/95-68, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9.4.1999, sp.zn. 5 Co 154/99.
Oba tyto rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu z 27.6.2000, 28 Cdo 1976/99, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud v odůvodnění svého rozsudku vytýkal soudům obou stupňů, že dospěly ve svých rozhodnutích k nesprávnému právnímu závěru, že tu nelze přezkoumávat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát konfiskací majetku podle dekretu č. 108/1995 Sb. (na rozdíl např. od právních závěrů obsažených v rozhodnutí uveřejněném pod č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). Měl proto dovolací soud za to, že si soudy obou stupňů v tomto případě nesprávně vyložily ustanovení §6 zákona č. 87/1991 Sb. v souvislosti s ustanoveními dekretu č. 108/1945 Sb.
V dalším průběhu řízení soud prvního stupně konstatoval obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení, a rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově z 27.11.2000, čj. 5 C 562/2000-132, byl zamítnut žalobní návrh žalobce, aby žalovanému státnímu podniku bylo uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání jedné poloviny domu čp. 193 a pozemku parc. č. 972 v Č. K.; byl také zamítnut žalobní návrh žalobkyně, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobkyni jednu polovinu domu čp. 193 a pozemku parc. č. 972 v Č. K. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 575,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni bylo také uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Českém Krumlově 2.250,- Kč rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo zdůrazněno, že právní předchůdce žalobkyně F. S. byl pravomocně uznán vinným Mimořádným lidovým soudem v Českých Budějovicích dne 26.11.1946, a to za zločin proti státu podle ustanovení §2 dekretu č. 16/1945 Sb.; bylo však upuštěno od jeho potrestání. Toto odsouzení nebylo rehabilitováno, ale F. S. bylo v roce 1950 vráceno české státní občanství, když toto občanství ztratil záborem Sudet, kdy automaticky nabyl německé státní občanství. Majetek F. S. byl konfiskován výměrem z 27.4.1948 podle dekretu č. 108/1945 Sb., a to podle ustanovení §1 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb. jako majetek osoby německé národnosti, přičemž nebyla prokázána některá z výjimek uvedených v §1 bod 2 dekretu č. 108/1945 Sb. Dospěl proto soud prvního stupně k závěru, že tu nedošlo k přechodu majetku původního vlastníka na stát za splnění podmínek uvedených v §6 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1991 Sb. a v §2 odst. 1 písm. c/ téhož zákona. Kromě toho byl soud prvního stupně toho názoru, že žaloba nemohla být úspěšná i z toho důvodu, že dům čp. 193 v Č. K. ztratil zásadní přestavbou svůj původní stavebně technický charakter, a proto jej nelze vydat podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §142 odst. 1 a §148 odst. 2 občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb.
O odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 7.3.2001, sp.zn. 5 Co 3l7/2001. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen; žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované Č. p., na náhradu nákladů odvolacího řízení 10.775,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Podle názoru odvolacího soudu nebylo odvolání žalobkyně důvodné. Byl totiž toho názoru, že v daném případě byly splněny podmínky konfiskace majetku právního předchůdce žalobkyně podle dekretu č. 108/1945 Sb., protože na něj nedopadala žádná výjimka podle ustanovení §1 odst. 1 bod 2 tohoto dekretu. F. S. byl totiž členem německé organizace N. a členství v této organizaci bylo podle poválečných zákonů trestné; podle názoru odvolacího soudu nebylo rozhodné, že byl později z této organizace vyloučen. Odvolací soud měl také za to, že vrácení státního občanství F. S. v roce 1950 neznamenalo zachování československého státního občanství podle dekretu č. 108/1945 Sb. Jmenovaný F. S. se provinil zločinem proti státu, jak o tom bylo soudem rozhodnuto, i když zároveň bylo soudem upuštěno od jeho potrestání z důvodu polehčujících okolností.
Odvolací soud poukazoval ve svém rozhodnutí i na ustanovení §3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. v souvislosti s tím, že v projednávané právní věci uplatňovala nárok podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neteř původního vlastníka nemovitostí, ačkoli v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 6 C 395/92 uplatnili tentýž nárok děti původního vlastníka F. S. a jejich žalobní návrh byl zamítnut; neteří původního vlastníka mohl tedy být uplatněn nárok podle zákona č. 87/1991 Sb. jen tehdy, kdyby nárok bližší příbuzní nepodali nebo jej uplatnili opožděně.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu jako věcně správný. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu a na ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. O návrhu dovolatelky na vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud nerozhodoval, protože měl za to, že v tomto případě je rozhodnutí o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 a násl. občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) jen ve funkční příslušnosti dovolacího soudu a nikoli odvolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 28.3.2001 a dovolání ze strany žalobkyně bylo u Okresního soudu v Českém Krumlově podáno dne 27.4.2001, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Co do dovolacích důvodů uplatňovala dovolatelka ty důvody, které byly uváděny v ustanoveních §241 odst. 3 písm. a/, c/ a d/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelka ve svém dovolání zdůrazňovala, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu o tom, že u původního vlastníka byly důvody pro konfiskační rozhodnutí vydané po 25.2.1948. Dovolatelka poukazovala na to, že původní vlastník F. S. byl členem německé organizace N. (tedy motoristické organizace), která byla založena už v roce 1930 před nástupem fašismu k moci. O členství v této organizaci neusiloval a využil svého členství v ní jen k tomu, že mohl jako člen N. jezdit automobilem k příbuzným do tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava; v roce 1942 byl z N. vyloučen, byl označen za politicky nespolehlivého, loajálního k českému nároku (když jeho manželka byla Češka) a byl také po několik týdnů vězněn gestapem. Podle názoru dovolatelky se F. S. nikdy nijak neprovinil proti českému nebo slovenskému národu a byl i osobou, která trpěla pod nacistickým terorem, když byl i po nějakou dobu vězněn gestapem; nebyl z poválečného Československa odsunut a bylo mu vráceno československé státní občanství, když bylo v řízení o navrácení tohoto občanství shledáno, že neporušil své povinnosti československého státního občana. Podle názoru dovolatelky to zároveň znamenalo, že tu nebyly dány podmínky pro konfiskaci jeho majetku; tato skutečnost vyplývala, podle názoru dovolatelky, z obsahu jí předloženého výměru bývalého Okresního národního výboru v Č. K. z 20.4.1948 a z osvědčení z 1.2.1950, zn. 216/2-28/12-1949-I/1, o vrácení státního občanství. Dovolatelka trvala proto nadále na svém názoru, že konfiskační výměr z 27.4.1948 byl vůči původnímu vlastníku vydán v důsledku politické perzekuce.
Dovolatelka poukazovala i na to, že nárokům dětí původního vlastníka F. S. - E. Š. a B. B. (projednávaným u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 6 C 395/92) nebylo vyhověno jen z důvodů procesních, když jejich žalobou uplatněný nárok neodpovídal ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. z hlediska formálně právního.
Dovolatelka vyslovovala posléze i své přesvědčení, že nemovitosti uváděné v její žalobě neztratily provedenými přestavbami svůj původní stavebně technický charakter.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, ale i vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu /zákona č. 99/1963 Sb./ ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). V daném případě odvolací soud ve svém rozsudku uváděl (na str. 4 v odstavci prvním), že přezkoumal odvoláním napadený rozsudek podle ustanovení §212 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, tj. tedy podle znění tohoto předpisu před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. (když ustanovení §212 občanského soudního řádu po novelizaci zákonem č. 30/2000 Sb. není členěno na odstavce).
Přípustnost dovolání tu bylo nutné posoudit podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.1995, III. ÚS 181/95, uveřejněném pod č. 19 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl vysloven právní názor, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu) se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která občanský soudní řád dává (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §241 odst. 2 (později 3) občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 2 (později 3) písm. a/ až c/ občanského soudního řádu. Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §241 odost. 3 písm. b/ občanského soudního řádu nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co z obsahu spisu vůbec nevyplývá, anebo jestliže naopak nevzal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu vyplývá; musí jít o zjištění právně významné.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo, že splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení §6 odst. 2 a §2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. může v případech konfiskace majetku podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. soud posuzoval jen tehdy, jestliže správní orgán rozhodoval až po 25.2.1948 o tom, jsou-li splněny podmínky podle dekretu č. 108/1945 Sb., za nichž pak došlo ze zákona ke konfiskaci majetku stanovené tímto dekretem.
Z těchto citovaných právních závěrů, které pokládá dovolací soud za nadále použitelné, vycházel v podstatě i odvolací soud ve svém rozsudku, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky. Dovolací soud proto nemohl přisvědčit názoru, že tu jde v rozhodnutí odvolacího soudu ze 7.3.2001 (sp.zn. 5 Co 317/2001 Krajského soudu v Českých Budějovicích) o rozhodnutí, které by se odchylovalo od ustálené judikatury anebo by přinášelo judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudu v obdobných případech (srov. k tomu shora již citované usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.1995, III. ÚS 181/95). Pak ovšem nebylo možné považovat dovolání dovolatelky za přípustné ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolací soud také neshledal, že by tu byla dána přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění), jak měla dovolatelka za to s nepřímým poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ občanského soudního řádu, které citovala ve svém dovolání, jmenovitě, že by jí v průběhu řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,což ostatně dovolatelka ve svém dovolání ani nekonkretizovala; dovolací soud posléze nedospěl k závěru, že byl odvolací soud vzal při svém rozhodování za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, a výtky dovolatelky směřující proti hodnocení důkazů ze strany soudu nejsou (jak již doloženo shora na závěrech z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zahrnuty do právní úpravy dovolacích důvodů.
Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatelky jako dovolání nepřípustného (§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované Č. p. v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.).
V Brně dne 1. června 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu