ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1374.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1374/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce M. , s. r. o., proti žalovanému J. Ž. , zast. advokátem, o zaplacení 834.367,- Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 1998, č. j. 11 Co 904/97-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 10. 1998, c. j. 11 Co 904/97-72 změnil v odvoláním napadené části rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 3. 1997, č. j. 7 C 49/96-46 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 233.806,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 24. 2. 1995 do zaplacení a do zbytku, tj. do částky 375.897,- Kč, žalobu zamítl; odvolací soud v návaznosti na uvedené dále rozhodl o snášení nákladu řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce se v řízení domáhal na žalovaném zaplacení částky 834.367,- Kč, představující neuhrazený zbytek smluvené ceny díla dle smlouvy ze dne 16. 3. 1994 a jejich dodatku ze dne 12. 10. 1994 a 8. 12. 1994.
Odvolací soud dospěl k závěru, že je platná smlouva uzavřená mezi účastníky dne 16. 3. 1994, jejíž součástí je návrh nákladu ze dne 15. 3. 1994, ve znění dodatku ze dne 12. 10. 1994, jímž byl změněn rozsah díla a cena díla tak, že nesměla u dodávaných věcí přesáhnout 960.000,- Kč a cena montáže 100.000,- Kč, vše bez DPH. Dodatkem ze dne 8. 12. 1994 pak podle odvolacího soudu nedošlo ke změně ceny dodávaného zařízení, včetně montáže na částku 1,584.367,- Kč, včetně DPH, neboť tento úkon není určitý pro spornost sazby daně z přidané hodnoty a rozsahu dodávky.
Vzhledem k tomu, po odpočtu ceny nedodaného zboží v ceně 66.000,- Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že cena dodaných věcí činila částku 894.000,- Kč, cena montáže činila 100.000,- Kč, celkem tedy 994.000,- Kč. Nad smluvený rozsah byly dodány věci v ceně 55.903,- Kč a dále náklad spojený s provedením druhého barevného obkladu činil 93.520,- Kč. Celkem tedy činila cena dodaných věcí, včetně montáže 1,143.426,- Kč.
Dále odvolací soud u věcí zhotovených na míru v hodnotě 265.000,- Kč, vzhledem k jejich vadám, rozhodl o slevě z ceny těchto věcí ve výši 10%, tj. 26.500,- Kč. Po této úpravě pak cena dodaných věcí bez montáže činila 1,116.923,- Kč, s montáží a DPH pak 1,373.800,- Kč. Protože bylo zaplaceno 750.000,- Kč, zbývalo k úhradě 623.806,- Kč.
Na základě dohody ze dne 12. 12. 1994 se žalobce zavázal dodat některé objednané zboží do 14. 12. 1994 s tím, že při porušení tohoto závazku se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 30.000,- Kč za každý den prodlení. Žalovaný vyúčtoval smluvní pokutu za 13 dní prodlení, tj. ve výši 390.000,- Kč; odvolací soud uvedenou částku započetl na nedoplatek ceny a dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 233.806,- Kč a vzhledem k tomu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 30. 12. 1998, doplněným podáním ze dne 22. 3. 1999, napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 233.806,- Kč se 16% úrokem z prodlení s tím, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. z důvodu dle ust. §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud pochybil při hodnocení důkazů. Při rozhodování vyšel ze smluvené čisté ceny 960.000,- Kč vybavení restaurace H. , od níž odečetl "reklamovanou cenu nedodaného zboží".
Soud podle vlastní úvahy stanovil, co nebylo dodáno a v jaké ceně, aniž by přihlédl k ceně smluvené dne 15. 3. 1994 a v dodatku smlouvy, v níž byl dohodnut rozsah a cena nedodaného vybavení. Při jednání soudu prvního stupně žalobce dále předal seznam ze dne 17. 3. 1997 nedodaných věcí, a to koberce v ceně 17.600,- Kč, ukončovací lišty 22 bm v ceně 1.800,- Kč, 2 ks vitrín á 10.000,- Kč, celkem 20.000,- Kč, dále sedací soupravy v ceně 38.000,- Kč a elektropřístrojů v ceně 256.000,- Kč, celkem představují nedodané věci částku 333.400,- Kč. Pokud tedy odvolací soud rozhodl, že nebyl dodán panel v ceně 17.000,- Kč, dvě vitríny v ceně 17.000,- Kč a sedací souprava v ceně 32.300,- Kč, tedy úhrnem věci v ceně 66.000,- Kč, dopustil se tento soud mj. i v součtu chyby, neboť správně úhrnná cena činí 66.300,- Kč.
Dále dovolatel uvedl, že ostatní věci, jako židle, byly dodány, ale žalovaným byly vráceny k přelakování, žalobce je však nepředal zpět a z toho dovolatel usuzuje, že dílo nebylo dosud zhotovitelem (žalobcem) řádně ukončeno a předáno.
Žalovaný dále v dovolání uvedl, že odvolací soud k jím stanovené hodnotě dodaných věcí - 894.000,- Kč a ceny montáže - 100.000,- Kč, přičetl i hodnotu věcí dodanou "nad objednávku" dle smlouvy z 15. 3. 1994, v ceně 55.903,- Kč a náklady spojené s vyhotovením druhého obkladu ve výši 93.520,- Kč. Tohoto dne však nebyla mezi žalobcem a žalovaným žádná smlouva uzavřena; tohoto dne byl dohodnut rozsah vybavení restaurace H., který se stal součástí smlouvy ze 16. 3. 1994. Ve smlouvě se nikde nehovořilo o možnosti účtovat věci dodané nad objednávku a případné dodání věcí navíc muselo být sjednáno písemně dodatkem ke smlouvě. V dodatku z 12. 10. 1994 je jakákoli možnost mimořádné objednávky vyloučena, neboť bylo dohodnuto, že nová cena nesmí překročit 1,060.000,- Kč, včetně montážních prací v ceně 100.000,- Kč. Žádná další dohoda nebyla žalobcem předložena a taktéž barevný obklad a ani druhý obklad nebyl obsahem smlouvy a nikdy nebyl dodán.
Dále dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že hodnota věcí dodaných na míru činila v poměru k hodnotě všech dodaných věcí 25%, tj. částku 265.000,- Kč, neboť podle znaleckého posudku činila hodnota vestavěného zařízení 566.000,- Kč, mobilního nábytku 303.400,- Kč, tedy cena vestavěného nábytku činila skoro dvě třetiny celkového objemu dodaných věcí, což též vyplývá i z rozsahu vybavení ze dne 15. 3. 1994, které tvoří přílohu smlouvy.
Vestavěné zařízení, včetně montáže, dodával pro zhotovitele (žalobce) subdodavatel, F. a. s., D. Ž. , který poskytl žalobci za nekvalitně provedenou zakázku slevu ve výši 15%, což vyplývá z protokolu o jednání ze dne 27. 1. 1997 a výpovědi svědka J. F. Vzhledem k tomu je stanovení slevy ve výši 10%, a to pouze z 25% ceny, tj. z 265.000,- Kč, podle dovolatele velmi podivné.
Žalovaný v dovolání dále uvedl, že smlouvou ze 16. 3. 1994 byly stanoveny splátky, ale byla dohodnuta nepřesně doba jednotlivých splátek a tento nedostatek neodstranil ani dodatek ze dne 12. 10. 1994. Záloha na zakázku byla žalovaným složena 1. 11. 1994 ve výši 200.000,- Kč, dne 2. 12. 1994 ve výši 400.000,- Kč a dne 5. 12. 1994 ve výši 150.000,- Kč, celkem 750.000,- Kč. Tím bylo zaplaceno 70,75% z dohodnuté ceny 1,060.000,- Kč a zbytek měl být uhrazen do 14 dnu od předání. Žalovaný dne 5. 12. 1994 žalobci sdělil, že pro "špatný přístup k celé zakázce" doplatí zbytek do 10 dnů po ukončení prací. Žalobce však v žalobě požadoval zaplacení 834.367,- Kč s úrokem z prodlení od 24. 2. 1994, přičemž z celého řízení nevyplývá, jak k uvedenému datu, od něhož požaduje úrok z prodlení, dospěl. Podle smlouvy ze 16. 3. 1994, bodu 7 byl doplatek díla splatný do 14 dnu od rádného předání díla. V průběhu řízení bylo prokázáno, že doplatek ceny díla nebyl dofakturován a presto odvolací soud rozhodl, že žalovaný je povinen platit úrok z prodlení od data stanoveného žalobcem.
Žalovaný s ohledem na uvedené navrhuje, aby "Vrchní soud v Praze" dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a zároveň rozhodl, aby věc projednal soud v jiném složení, neboť má obavu, že bude opět rozhodnuto v jeho neprospěch. Dále žalovaný navrhl, aby "Vrchní soud v Praze" odložil podle §243 o. s. ř. vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobce se k dovolání žalovaného ze dne 30. 12. 1998, doplněného dne 22. 3. 1999, nevyjádřil.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovoláním žalovaný napadl tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 233.806,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16% od 24. 2. 1995 do zaplacení.
V dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je přípustné podle §238 písm. a) o. s. ř., správně jde o §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání z tohoto důvodu přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné, jestliže jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání proti měnícímu rozsudku podle uvedeného ustanovení je tedy přípustné tehdy, jsou-li práva a povinnosti stanovená v těchto rozsudcích rozdílná. Přitom není rozhodné, jak odvolací soud formálně uvedl výrok svého rozsudku ve věci samé, ale určující je vztah výroku soudu prvního stupně a soudu odvolacího podle jejich obsahu, tj. jaká jsou jimi ukládána práva a povinnosti.
V posuzovaném případě se žalobce žalobou z 28. 2. 1996 domáhal zaplacení částky 834.367,- Kč s přísl. jako doplatku ceny díla dle smlouvy o dílo ze 16. 3. 1994, včetně jejich dodatku.
Soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 609.703,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 24. 2. 1995 do zaplacení a ohledne zbytku, tj. částky 224.664,- Kč s přísl. žalobu zamítl.
Odvolací soud k odvolání žalovaného proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit 609.703,- Kč s přísl. rozhodl tak, že tento výrok změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 233.806,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 24. 2. 1995 do zaplacení a do zbytku, tj. do částky 375.897,- Kč žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že při odvolacím řízení vyšlo najevo, že žalobce byl povinen zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 390.000,- Kč, byl proveden zápočet této pokuty na neuhrazenou část díla a proto byla přiznána žalobci pouze částka 233.806,- Kč.
Dovoláním napadl žalovaný ten výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit 233.806,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 24. 2. 1994 do zaplacení.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku 233.806,- Kč s přísl., je tento výrok odvolacího soudu v tomto rozsahu ve vztahu k výroku rozsudku soudu prvního stupně výrokem obsahově shodným, tj. potvrzujícím, včetně výroku o příslušenství, nikoli měnícím, neboť soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 609.703,- Kč s přísl. Měnícím výrokem byla pak ta část výroku rozsudku odvolacího, jíž byla zamítnuta žaloba co do zbytku, tj. do částky 375.897,- Kč; v této části výroku však bylo žalovanému vyhověno a proto nemůže tuto část výroku žalovaný úspěšně napadnout dovoláním (tzv. subjektivní nepřípustnost dovolání), což také neučinil.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není v daném případe podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, přípustné. Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal, že by dovolání bylo s ohledem na ust. §242 odst. 3 o. s. ř. přípustné z důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, k nimž přihlíží, i když nebyly uvedeny v dovolání, nezbylo než konstatovat, že dovolání je nepřípustné a dovolací soud se proto nemohl již zabývat věcnými námitkami dovolatele a z jejich hlediska napadený rozsudek přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §238 odst. 1 písm. a) a §243b odst. 4 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, v souvislosti s ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladu dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 3. ledna 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová