ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1710.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1710/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně J. P. , zast. advokátem, proti žalovanému L. b. d. v B. , o určení přechodu členství a nájmu bytu, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 1999, čj. 44 Co 368/98 - 54, takto:
I. Dovolání, pokud se týká výroku č. I. rozsudku odvolacího soudu, se zamítá.
II. Dovolání, týkající se výroků č. II. a III. rozsudku odvolacího soudu, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 2. 1999, čj. 44 Co 368/98 - 54 změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 1998, čj. 53 C 199/97 - 40 tak, že zamítl žalobu, aby bylo určeno, že dne 12. 11. 1992 přešlo z L. W. na žalobkyni členství v družstvu žalovaného a nájem bytu v domě na ulici S. v B. ; odvolací soud dále rozhodl o snášení nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vycházel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se se závěry právními.
Odvolací soud především považuje rozhodnutí dle ust. §765 odst. 3 obch. zákoníku za rozhodnutí konstitutivní povahy, tedy s účinky až od provedeného zápisu v obchodním rejstříku. Podle uvedeného ustanovení se totiž právní povaha družstev do zápisu změn řídí dosavadními zákony a stanovami. Pokud k provedení zápisu nedojde, ať již proto, že návrh na zápis nebyl podán, či mu nebude vyhověno, bude se po celou dobu až do provedení likvidace družstvo řídit dosavadními předpisy a stanovami, a to bez ohledu, zda si nové stanovy schválilo či nikoliv. Družstva přeměněná podle ust. §765 obch. zákoníku je totiž nutno považovat již svou povahou za jiné subjekty, než družstva před těmito změnami. Odvolací soud dále uvedl, že na žalobkyni "členství v družstvu ani nájem bytu nepřešly,když ke dni smrti takový přechod pro skutkové okolnosti v této věci neupravovaly ani stanovy, ani zákon". Byty v LBD nebyly dále považovány za byty družstevní, a to zejména kvůli způsobu dispozice s nimi, neboť dispozice nebyla svěřena LBD, ale orgánům uvedeným v dříve platném zákoně o hospodaření s byty.
Vzhledem k uvedenému proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 21. 4. 1999 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř.") a bylo podáno z důvodu dle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně aplikoval ust. §765 odst. 3 obch. zákoníku. Uvedené ustanovení upravuje transformaci družstev vzniklých před účinností obchodního zákoníku způsobem, který upravuje zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Podle §765 odst. 2 obch. zákoníku byla družstva vzniklá před účinností obchodního zákoníku povinna přizpůsobit svoje stanovy obchodnímu zákoníku a dále byla povinna nejpozději ve lhůtě stanovené transformačním zákonem předložit nové stanovy a zápis o členské schůzi s "žádostí" (návrhem) o provedení potřebných změn v obchodním rejstříku. Právní povaha transformovaných družstev, tedy i žalovaného, se dle ust. §765 odst. 3 obchodního zákoníku řídila do zápisu změn v obchodním rejstříku dosavadními právními předpisy a stanovami. Právní povaha žalovaného se tedy před účinností obchodního zákoníku, resp. zápisem změn v obchodním rejstříku, řídila dosavadními právními předpisy, tj. zejména obecnou právní úpravou vztahující se na byty obsaženou v občanskou zákoníku, ve znění platném před novelou provedenou s účinností od 1. 1. 1992 a zákonem č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Dále se právní povaha žalovaného řídila dosavadními stanovami. Žalovaný, resp. shromáždění delegátů schválilo dne 29. 9. 1992 nové stanovy, které dle článku 63 byly přijaty a schváleny shromážděním delegátů LBD v B. dne 29. 9. 1992 a nabyly účinnosti tímto dnem. Zároveň dnem 29. 9. 1992 v souladu s čl. 62 přijatých stanov pozbyly účinnosti stanovy LBD v B. ze dne 14. 12. 1988. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně je tedy za stávajícího právního rámce zřejmé, že shromáždění delegátů přijalo s účinností od 29. 9. 1992 nové stanovy žalovaného, které byly přizpůsobeny obchodnímu zákoníku a mimo jiné upravovaly v článku 18 přechod členství v družstvu na dědice, kterému připadl členský vklad. Tuto skutečnost potvrzuje i písemné vyjádření žalovaného ze dne 15. 6. 1994, kde mj. uvedl, že účinnost stanov okamžikem jejich schválení vyplynula jako projev vůle shromáždění delegátů, které je v uvedený den schválilo. Předmětné stanovy tedy nabyly účinnosti dne 29. 9. 1992 bez ohledu na to, kdy byly předloženy společně se zápisem o členské schůzi rejstříkovému soudu s návrhem na zápis změn v obchodním rejstříku a byly "dosavadními" stanovami ve smyslu ust. §765 odst. 3 obchodního zákoníku.
Úvahy odvolacího soudu o konstitutivnosti zápisu změn v obchodním rejstříku dle ust. §765 odst. 3 obchodního zákoníku nenalézají oporu v dikci obchodního zákoníku. Ust. §226 odst. 3 za použití analogie upravuje deklaratorní charakter zápisu změn stanov do obchodního rejstříku. Odvolací soud navíc zcela pominul tu skutečnost, že přestože byly stanovy schváleny s účinností od 29. 9. 1992, došlo pozdním podáním návrhu na zápis změn k tomuto zápisu až 10. 12. 1992. V daném kontextu je nutné přihlédnout i k ust. §3 občanského zákoníku, neboť soudem nalezené právo je zcela v rozporu s dobrými mravy. Matka žalobkyně zemřela dne 12. 11. 1992, tj. v mezidobí od přijetí nových stanov shromážděním delegátů LBD v B. do 10. 12. 1992, kdy byl žalovaným podán návrh na zápis změn do obchodního rejstříku. V daném případě tedy nelze vyloučit použití ust. §3 odst. 1 občanského zákoníku, neboť takový výkon práva, který nalezl odvolací soud, není v souladu s dobrými mravy, když analogicky judikoval Nejvyšší soud ČR dne 26. 6. 1997, sp. zn.30 Cdon 69/96.
Dovolatelka dále uvedla, že odvolací soud se vůbec nevypořádal s tím, které stanovy je možné pokládat za " dosavadní" ve smyslu §765 odst. 3 obch. zákoníku. Ke dni podání návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku byly účinné pouze nové stanovy přijaté 29. 9. 1992 a nelze dovodit, že ke dni podání návrhu na zápis změn byly účinné stanovy LBD ze dne 14. 12. 1988, neboť tyto pozbyly účinnosti dle čl. 62 přijetím nových stanov dne 29. 9. 1992. Případně lze dovodit, že v období od 29. 9. 1992 do 10. 12. 1992 neměl žalovaný žádné stanovy a pak by věc bylo nutné posuzovat podle příslušných ustanovení občanského zákoníku.
Žalobkyně dále uvedla, že není správný názor odvolacího soudu o tom, že nesplnila podmínky pro přechod členství, resp. nájmu, neboť v řízení vyšlo najevo, že žila s pí. W. v den její smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt a tím splnila podmínky ust. §706 obč. zákoníku.
Dovolatelka s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
V podání ze dne 5. 5. 1999 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že nesouhlasí s argumentací žalobkyně uvedenou v dovolání a plně se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. K přechodu nájmu bytu dle ust. §706 odst. 1 obč. zákoníku, jak žalobkyně namítala v dovolání, žalovaný uvedl, že žalobní návrh tyto skutečnosti neobsahoval a žalobkyně nikdy neopřela svůj nárok o tyto skutečnosti a jejich existenci v řízení neprokázala. Toto tvrzení žalobkyně v dovolání proto považuje žalovaný za nepravdivé, neboť "dnes, stejně jako dříve, trvale pobývá a vede společnou domácnost na adrese shora a dotčený byt je od smrti pí. W. neobydlen a nikým trvale užíván". Tato nová tvrzení a důkazy může žalobkyně uplatnit v řízení o vyklizení dotčeného bytu vedeného na návrh žalovaného u Městského soudu v Brně pod sp. zn.61 C 129/97 - 11.
Žalovaný s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně z 21. 4. 1999 podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31.12.2000, (dále jen "o. s. ř.") a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle §238 odst.1 písm. a) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Žalobkyní uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. ], a to především nesprávná aplikace ust. §765 obch. zákoníku.
Podle §765 odst. 1 obch. zákoníku se družstva vzniklá před účinností obchodního zákoníku (před 1. 1. 1992) přeměňují na společnosti nebo družstva podle tohoto zákona způsobem, který stanoví zvláštní předpis; jde-li o přeměnu na družstvo je tímto zvláštním předpisem zák. č. 42/1992 Sb. Přeměněná družstva byla podle §765 odst. 2 obch. zákoníku povinna přizpůsobit své stanovy obchodnímu zákoníku ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem, tj. zák. č. 42/1992 Sb. Do této doby musela předložit své stanovy přizpůsobené úpravě družstev podle obchodního zákoníku rejstříkovému soudu se žádostí o provedení potřebných změn v obchodním rejstříku. Zapsáním změn se pokládala dosavadní družstva za družstva založená podle obchodního zákoníku. Právní povaha přeměňovaných družstev se do zápisu změn v obchodním rejstříku řídila dosavadními právními předpisy a stanovami (§765 odst. 3 obch. zákoníku).
Ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že shromáždění delegátů LBD v B. (žalovaného) dne 29. 9. 1992 schválilo nové stanovy a tím plnilo požadavek stanovený v §765 odst 1 a 2 obch. zákoníku.
Ve schválených stanovách bylo mj. uvedeno, že jejich přijetím pozbývají účinnosti stanovy LBD v B. ze dne 14. 12. 1988 a v čl. 63 stanov ze dne 29. 9. 1992 bylo dále uvedeno, že tyto stanovy nabývají účinnosti dnem 29. 9. 1992. Z usnesení shromáždění delegátů ze dne 29. 9. 1992 dále vyplývá, že stanovy LBD v B. byly měněny s ohledem na novou úpravu družstev v obchodním zákoníku a představenstvu bylo uloženo zajistit právní transformaci družstva zapsáním do obchodního rejstříku ve lhůtě do 31. 12. 1992.
V obchodním rejstříku byla změna stanov přijatých dne 29.9. 1992, přizpůsobených přeměně družstva dle §765 odst. 1 obch. zákoníku, zapsána s účinností od 10. 12. 1992.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud aplikoval a vyložil ust. §765 odst. 2 a 3 obch. zákoníku správně.
Z ust. §765 odst. 3 obch. zákoníku jednoznačně vyplývá, že do zápisu změn (přizpůsobení stanov úpravě obchodního zákoníku) v obchodním rejstříku se transformující se (přeměňující se) družstva řídí dosavadními předpisy a stanovami a do této doby se takto řídí i právní povaha přeměňujícího se družstva.
V posuzovaném případě se tedy právní poměry žalovaného (LBD v B. ) do 10. 12. 1992, tj. do zápisu změn dle stanov přijatých shromážděním delegátů LBD v B. dne 29. 9. 1991, řídily dosavadními předpisy a stanovami ze dne 14. 12. 1988. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že ve stanovách LBD v B. ze dne 29. 9. 1992 bylo v čl. 62 a 63 stanoveno, že stanovy ze dne 14. 12.1988 pozbývají účinnosti dnem 29. 9. 1992, tj. přijetím nových (změněných) stanov a zároveň tímto dnem nabývají účinnosti stanovy nově přijaté. Tyto články stanov jsou v rozporu s ust. §765 odst. 3 obch. zákoníku a proto jsou neplatné, protože podle tohoto ustanovení se právní postavení (povaha) přeměňovaného družstva mohlo přizpůsobenými stanovami dle §765 odst 2 obch. zákoníku, tj. stanovami přijatými dne 29.9.1992, řídit až ode dne zápisu změn jimi provedenými v obchodním rejstříku. Z ust. §765 obch. zákoníku dále nevyplývá možnost odchylné dohody stran od tohoto ustanovení.
Z uvedeného skutkového stavu je dále zřejmé, že dosavadními stanovami je třeba rozumět stanovy ze dne 14. 12. 1988, které platily do doby nabytí účinnosti stanov ze dne 29. 9. 1992 a nikoliv stanovy ze dne 29. 9. 1992, neboť z posléze uvedených stanov a z usnesení shromáždění delegátů LBD v B. ze dne 29. 9. 1992 vyplývá, že tyto stanovy byly přijímány k přeměně družstva podle §765 odst. 1 a 2 obch. zákoníku. Námitka žalobkyně v tomto smyslu učiněná v dovolání je proto nesprávná, neboť se též váže k nesprávně dovozovanému dni nabytí účinnosti stanov ze dne 29. 9. 1992 podle jejich čl. 62 a 63.
Pokud dále dovolatelka namítala, že je nesprávný právní názor odvolacího soudu, že nesplnila podmínky přechodu nájmu dle obecných předpisů, tj. §706 obč. zákoníku, je nutné uvést, že předmětem žaloby bylo určení přechodu členství v družstvu a s tím spojeného nájmu družstevního bytu v domě v S. ul. v B. , což vyplývá ze žaloby ze 17. 5. 1994 a z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 9. 4. 1998 a ke změně žaloby v dalším řízení nedošlo. Vzhledem k tomu nebyla poznámka odvolacího soudu v odůvodnění jeho rozsudku o tom, že žalovaná "nesplnila ani podmínky přechodu nájmu dle obecných předpisů" namístě, protože tato otázka nebyla podle žaloby předmětem řízení a jak vyplývá ze spisu, nebylo pro tento závěr ani soudem prvního stupně (viz např. protokol o jednání z 9. 4. 1998), ani odvolacím soudem (viz odůvodnění jeho rozsudku) provedeno potřebné dokazování, na jehož základě by bylo možné učinit uvedený závěr. U Městského soudu v Brně je pod sp. značkou č. 61 C 129/97 vedeno řízení o vyklizení předmětného bytu a proto není vyloučeno, aby se příslušný soud k event. námitce účastníka řízení zabýval uvedenou otázkou.
Dovolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není důvodné a odvolací soud věc správně právně posoudil.
Pokud dovolatelka také napadla výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení (výrok pod bodem II. a III.) je nutné uvést, že proti těmto výrokům není dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §765 odst. 1 až 3 obch. zákoníku, §238 odst. 1 písm. a), §238a odst 1 písm. a), §241 odst. 3 písm. d) a §243b odst. 1 a 4 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání, pokud jde o výrok pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, zamítl pro jeho nedůvodnost a pokud jde o výroky pod bodem II. a III. rozsudku odvolacího soudu dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch ve věci tak, že žalobkyni jejich náhrada nepřísluší, neboť neměla úspěch ve věci a taktéž žalovanému tato náhrada nepřísluší, neboť mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. 1. 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová