ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1744.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1744/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce L. , v. d. t. a č., proti žalovanému L. M. H. , spol. s r. o., zastoupený advokátkou, o zaplacení 71.728,- Kč s příslušenstvím, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 1998, č. j. 10 Cmo 367/97 - 62, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 1998, č. j. 10 Cmo 367/97 - 62, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. září 1998, č. j. 10 Cmo 367/97 - 62 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25. dubna 1997, č. j. 57 Cm 47/95 - 40 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 71.728,- s přísl. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že mezi účastníky byla dne 5. 1. 1994 uzavřena smlouva o dílo č. 21/94, podle níž se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako objednatele vyrobit prodejní pult a tři kusy výstavních skříní. Mezi účastníky bylo podle odvolacího soudu nesporné, že nedoplatek na cenu díla činil částku 71.728,- Kč, tj. po zaplacení zálohy ve výši 101.909,- Kč a zpětvzetí žaloby v částce 18.240,- Kč.
Podle odvolacího soudu došlo k předání díla dne 27. 1. 1994, a to v souladu s §537 odst. 1 obch. zák. Předáním díla vzniklo žalobci právo na doplacení ceny díla, neboť montáž a doprava nebyla součástí dodávky žalobce. Odvolací soud tak - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je oprávněný.
Okolnost, že žalovaný zasahoval do provádění díla v provozovně žalobce, neměla podle odvolacího soudu pro přiznání práva na zaplacení ceny význam, neboť zásah žalovaného nebyl v souladu s dohodnutými podmínkami ve smlouvě a nešlo ani o kontrolu provádění díla podle §550 obch. zák. Totéž platí i o námitce žalovaného, že dílo bylo převzato s vadami, neboť nároky z vad nejsou předmětem tohoto řízení a byly uplatněny samostatnou žalobou, proto se odvolací soud touto námitkou nezabýval.
Dovoláním ze dne 10. 3. 1999 napadnul žalovaný uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř."). Při vymezení dovolacích důvodů odkázal žalovaný na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení).
Ve svém dovolání žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud posoudil celou záležitost v rozporu s provedeným dokazováním. V řízení bylo u soudu prvního stupně prokázáno, že na dokončení díla se podíleli zaměstnanci žalovaného, neboť bylo zcela zřejmé, že bez jejich pomoci nebude možné dílo dokončit v termínu. Bylo rovněž prokázáno, že dílo nebylo dokončeno řádně a žalovaný si je musel sám dokončit. Žalobce tím nesplnil svoji smluvní povinnost, nepředal dílo ve stavu, jak bylo smluveno a tím mu nevznikl nárok na zaplacení sjednané ceny.
Dovolatel dále ohledně tzv. kusovníku uvedl, že jde o účelový argument, neboť ve smlouvě byl zavázán žalobce k výrobě díla v souladu s projektovou a technickou dokumentací, což značí technickou zprávu a výkres, které byly řádně odevzdány. Tzv. "kusovník" je základní interní pomůcka pro zhotovení díla a je pouze věcí zhotovitele, resp. žalobce, aby si tento "kusovník" vyhotovil sám. Navíc žalobce jako zhotovitel je zavázán k provedení díla na svůj náklad a na své nebezpečí a při provádění díla má postupovat samostatně, což, jak bylo prokázáno, se nestalo. Žalovaný tvrdí a domnívá se, že dostatečně prokázal, že žalobce věděl o tom, že dílo vykazuje vady, které byly způsobeny tím, že žalobce začal na zakázce pracovat pozdě, nepřevedl na práci na zakázce dostatek svých zaměstnanců a ani s pomocí zaměstnanců žalovaného (odpracovali cca 223 hodin) se dílo nepodařilo řádně dokončit.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání - jak vyplývá ze spisu - nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve posoudil dovolání žalovaného z hledisek ustanovení §240 odst. 1, §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je v posuzovaném případě přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil v dovoláním napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že mezi stranami byla dne 5. 1. 1994 uzavřena smlouva o dílo č. 21/94, podle níž se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako objednatele vyrobit prodejní pult a 3 kusy výstavních skříní, dle projektové dokumentace za cenu 173.430,- Kč ve lhůtě plnění do 28. 1. 1994, s místem plnění v provozovně žalobce. Podle shodného tvrzení obou stran bylo dne 27. 1. 1994, tedy den před termínem uvedeným ve smlouvě, dílo v nehotovém stavu žalovaným převzato v provozovně žalobce. Dále z provedeného dokazování vyplývá, že určitou část prací provedl žalovaný.
Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud vycházel z toho, že žalobci vzniklo předáním díla dne 27. 1. 1994 právo na zaplacení ceny díla, neboť ve smlouvě o dílo č. 21/94 bylo ujednáno, že žalovaný jako objednatel zaplatí žalobci cenu díla po řádném provedení a předání celého díla do 10 dnů od obdržení faktury zhotovitele.
Z provedeného dokazování, a to před soudem prvního stupně, mj. vyplývá, že dílo nebylo v době jeho odvezení, tj. 27. 1. 1994, kompletně dokončeno a že na díle před jeho odvozem pracovali i zaměstnanci žalovaného.
Odvolací soud, aniž by opakoval, popř. doplňoval dokazování ve smyslu §213 o. s. ř. k těmto zjištěním soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že dílo bylo předáno řádně a v celém rozsahu. Z toho pak dovodil, když zároveň uvedl, a to v rozporu s ust. §120 odst. 4 o. s. ř. a tvrzeními účastníků v řízení, že mezi účastníky je nesporné, že nedoplatek ceny díla činí 71.728,- Kč, povinnost žalovaného uhradit uvedenou částku žalobci.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, neboť řízení před odvolacím soudem trpí vadou řízení dle ust. §241 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože odvolací soud hodnotil provedené důkazy jinak než soud prvního stupně, tj. vycházel z jiného skutkového stavu věci, aniž by důkazy sám opakoval, dále považoval za shodná tvrzení účastníků o výši nedoplatku ceny díla, ačkoliv tomu tak nebylo a poté tento nesprávně skutkový stav právně posuzoval.
Pro úplnost je nutné uvést, že dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, přihlíží i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly uplatněny v dovolání, což je posuzovaný případ, kdy uplatněným dovolací důvodem bylo jen nesprávné právní posouzení.
Dále dovolací soud pokládá za nutné uvést, že v případě vad díla platí podle §564 obch. zákoníku přiměřeně ust. §439 obch. zákoníku, podle něhož může kupující mj. o slevu snížit kupní cenu placenou prodávajícímu, popř. do doby odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, jestliže by vady nebyly odstraněny. Z toho je zřejmé, že odvolací soud nepostupoval správně, když se nezabýval žalovaným uplatněnými nároky z odpovědnosti za vady díla a touto jeho námitkou ve vztahu k povinnosti zaplatit doplatek ceny díla a pouze konstatoval, že v této věci je vedeno jiné řízení.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ve věci s tím, že v novém řízení je nutné se především zabývat tím, zda došlo k řádnému předání díla, v jakém rozsahu bylo dílo předáno, event. zda byl rozsah díla omezen a důsledky tohoto omezení na výši doplatku ceny díla (§549 obch. zákoníku) a dále je nutné posoudit vliv uplatněných nároků z odpovědnosti na vady díla na povinnost zaplatit doplatek ceny díla a jeho výši.
Nejvyšší soud proto podle §548 odst. 1, §564 obch. zákoníku, §238 odst. 1 písm. a), §241 odst. 1 písm. b), §242 odst. 3 a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že rozsudek dovolacího soudu pro jeho nesprávnost zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ve věci.
O nákladech dovolacího řízení bude podle §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. ledna 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová