ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1766.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1766/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců A) J.K., a B) J.K., oba zast. advokátem, proti žalovanému Z.d.v.M., o zaplacení 83.193,- Kč s přísl., k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2000, č. j. 9 Co 923/98-88:
I. Dovolání žalobců směřující proti bodu I., písm. a) výroku rozsudku odvolacího soudu, se zamítá.
II. Dovolání žalobců směřující proti bodům I., písm. b) a II. a III. výroku rozsudku odvolacího soudu se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. března 2000, č. j. 9 Co 923/98-88 změnil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. srpna 1998, č. j. 7 C 1587/93-71 tak, že žalobu o zaplacení částky 53.193,- Kč zamítl. Část rozsudku, v níž okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 30.000,- Kč [bod I., písm. b) výroku], odvolací soud potvrdil. Krajský soud dále rozhodl o nákladech řízení [bod II. výroku].
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobci se na žalovaném domáhali zaplacení žalované částky celkem ve výši 83.193,- Kč z titulu nároku na slevu z ceny díla, a to v částce 30.000,- Kč, kterou uplatnili návrhem na zahájení řízení ze dne 4. 6. 1993, a kterou dále do protokolu o jednání dne 17. 7. 1998 rozšířili o částku 53. 193,- Kč.
Odvolací soud dospěl k závěru, že vady, které žalobci reklamovali a které popsali v návrhu na zahájení řízení, skutečně existovaly a nedošlo k jejich odstranění. Jestliže vady nebylo možno odstranit – jako v posuzovaném případě – měli žalobci právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny podle §665 odst. 1 obč. zák.
Žalobci včas uplatnili právo z odpovědnosti za vady již v prosinci 1992, kdy svůj nárok na přiměřené snížení ceny vyčíslili částkou 30. 000,- Kč. Jednalo se o požadavek na slevu pro všechny v žalobě uvedené vady.
Jestliže však žalobci dne 17. 7. 1998 uplatnili další nárok na slevu z ceny opravy ve výši 53. 193,- Kč, byl tento nárok již promlčen uplynutím tříleté promlčecí lhůty podle §101 obč. zák. Nebylo proto možné takto uplatněný nárok, vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným, přiznat. Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek v této části změnil tak, že návrh na zaplacení částky 53. 193,- Kč zamítl.
Dovoláním ze dne 22. 6. 2000 napadli žalobci uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle §238 dost. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 a uplatnili dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
V dovolání žalobci zejména uvedli, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že došlo k promlčení uplatněného nároku na slevu z ceny v té části, která byla uplatněna až 17. 7. 1998.
V návrhu na zahájení řízení byla žalována částka 30.000,- Kč s tím, že konkrétní výše nároku bude upřesněna po vyjádření znalce, který byl od počátku řízení navrhován. Pokud Krajský soud „definuje částku 53.193,- Kč jako část nároku, nemůže se jednat o dílčí plnění, které by jako takové mohlo být předmětem samostatného běhu lhůty\". Je skutečností, že odpůrcem byla vznesena námitka promlčení, avšak je třeba zdůraznit, že se promlčuje právo jako takové.
Dovolatelé proto navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání – jak vyplývá ze spisu - nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve posoudil dovolání žalobců z hledisek ustanovení §240 odst. 1, §241 odst. 1, 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\"), jímž se podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb. projednání a rozhodnutí tohoto dovolání řídí a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelé jsou řádně zastoupeni advokátem, kterým bylo dovolání též sepsáno.
103
Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pokud jde o výrok uvedený v bodě I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku 53.193,- Kč.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dovolání žalobců v tomto rozsahu také důvodné.
Dovolatelé uplatnili jako dovolací důvod to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. může spočívat buď v tom, že soud na zjištěný skutkový stav použil nesprávný právní předpis, anebo si právní předpis nesprávně vyložil, popř. jej nesprávně aplikoval.
Ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, a které nebyly zpochybňovány, vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o opravě a úpravě věci podle §652 obč. zákoníku Žalovaný se ve smlouvě zavázal provést modernizaci rodinného domu. Na provedeném díle se vyskytovaly vady, které zhotovitel neodstranil. Žalobci proto podle ust. §655 obč. zákoníku uplatnili právo na přiměřené snížení ceny formou nároku na vrácení části zaplacené ceny za dílo, a to žalobou podanou dne 4. 6. 1993.
Při jednání soudu prvního stupně dne 17. 7. 1998 dovolatelé, vycházeje ze znaleckého posudku, rozšířili žalobu o částku 53.193,- Kč. Soud druhého stupně rozhodl k námitce žalovaného (uplatněné teprve v odvolání) tak, že právo na přiměřené snížení ceny opravy již bylo co do částky 53.193,- Kč promlčeno a žalobu proto v tomto rozsahu zamítl.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil za cenu nebo úpravu věci (§652 obč. zákoníku).
Podle ust. §653 obč. zákoníku zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Předmětem smlouvy v posuzovaném případě byly stavební práce. V takovém případě činí délka záruční doby podle dispozitivního ustanovení §654 obč. zákoníku nejméně 18 měsíců.
Žalobou ze dne 4. 6. 1993 se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení částky 30.000,- Kč. Jestliže teprve dne 17. 7. 1998 žalobci navrhli rozšířit žalobu o částku 53 193,- Kč (okresní soud tomuto návrhu usnesením 7 C 1587/93 – 67 ze dne 20. 7. 1998 vyhověl), bylo již odpovídající právo promlčeno.
Dovolatelé přitom nepřesně uvádějí ve svém dovolání, že právo na přiměřenou slevu bylo uplatněno bez přesné specifikace jen s vazbou na částku určenou znaleckým posudkem. Z obsahu žaloby ze dne 4. 6. 1993 naopak výslovně vyplývá, že se žalobci domáhají pouze zaplacení částky 30.000,- Kč. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dovolatelé současně deklarovali ochotu upravit svůj žalobní návrh podle posudku znalce („jsme ochotni specifikovat žalovanou částku po provedení znaleckého posudku„).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl ve věci správně, když návrh na zaplacení částky 53.193,- Kč zamítl.
Ze znění dovolání vyplývá, že dovolatelé napadli i potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (na které žalobci odkazují ve svém dovolání) se však omezuje pouze na ten výrok napadeného rozsudku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 53.193,- Kč změněn a žaloba byla zamítnuta.
Ve výroku o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům částku 30.000,- Kč, je totiž rozsudek odvolacího soudu ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně rozsudkem obsahově shodným, tedy rozsudkem potvrzujícím, neboť oba soudy posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků shodně.
Proti potvrzujícímu výroku mohlo být v posuzovaném případě dovolání přípustné jen z důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. a v případech podle §239 o. s. ř. Dovolací soud z dokladů založených ve spisu nezjistil žádný z důvodů přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. a §239 o. s. ř. (dovolatelé je ostatně ani netvrdili). Navíc bylo potvrzujícím rozsudkem soudu druhého stupně žalobcům v této části vyhověno, což současně zakládá závěr o tzv. subjektivní nepřípustnosti dovolání.
Dovolatelé napadají rovněž výrok o nákladech řízení obsažený v odstavci II. a III. výroku usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání proti nákladovému výroku je však ustanovením §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyloučena. Podané dovolání v tomto rozsahu směřuje do výroku rozhodnutí odvolacího soudu, které dovoláním napadnout nelze.
Protože dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není naplněn, a protože žádná z vad uvedených v ust. §242 odst. 3, věta druhá o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, se z obsahu spisu nepodává, nezbylo, než dovolání žalobců podle §100, §102, §651, §653 a §655 obč. zákoníku, §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., §243b odst. 1 o. s. ř. zamítnout, a to pokud směřovalo proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu; ve zbývající části bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, a to podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a vynaložené náklady tak, žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci neměli v řízení úspěch a žalovanému podle spisu žádné náklady spojené s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. června 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
104
předseda senátu