ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2223.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2223/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. a.s., proti žalovaným 1) M. a.s., a 2) P.č.i. a t. a.s., o zaplacení 965.497,- Kč, ze směnky s příslušenstvím, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 1999, č.j. 9 Cmo 872/99-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2.7.1997, č.j. 50 Cm 90/97-28, kterým tento soud rozhodl, že ponechává ve vztahu ke druhé žalované směnečný platební rozkaz ze dne 22.11.1996 č.j. Sm 807/96-8 v platnosti.
Druhá žalovaná zastoupena advokátem podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru, a je tedy dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení dle dovolatelky spočívá v tom, že soud dovodil nepřípustnost použití obecných právních předpisů (konkrétně §548 odst. 2 obč. zák. nebo §306 odst. 2 obch. zák.) ve vztahu k zákonu směnečnému a šekovému, a tím vyloučil možnost uplatnění námitek z kauzálního vztahu. Vzhledem k tomu dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek krajského obchodního soudu je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. a proto je třeba posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však účastníci návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodali.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť 2. žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že Nejvyšší soud dovolácí řízení odmítl, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. První žalovaná nebyla účastníkem tohoto řízení.
V souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I. odstavce 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění platném před novelou provedenou výše uvedeným zákonem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. ledna 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová