ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2722.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2722/99-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadkyně A. O. s. r. o., vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 91 K 81/98, o dovolání konkursní věřitelky K & H, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 1999, č. j. 1 Ko 262/9956, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 1999, č. j. 1 Ko 262/99-56, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání konkursní věřitelky K & H, a. s. proti usnesení ze dne 23. dubna 1999, č. j. 91 K 81/98-38, jímž Krajský obchodní soud v Praze zrušil konkurs na majetek úpadkyně, schválil vyúčtování hotových výdajů správkyně konkursní podstaty, určil, aby z celé zálohy na náklady konkursu ve výši 10.000,-Kč byly uspokojeny hotové výdaje a odměna správkyně konkursní podstaty a této uložil, aby do třiceti dnů od právní moci usnesení písemně oznámila soudu, zda uzavřela účetní knihy a sestavila účetní závěrku úpadkyně. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání podané konkursní věřitelkou k poštovní přepravě dne 17. května 1999 je - ve smyslu ustanovení §57 odst. 3 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.”) - opožděné, jelikož usnesení soudu prvního stupně jí bylo doručeno 29. dubna 1999. Posledním dnem lhůty k podání odvolání tedy byl 14. květen 1999 (pátek).
Konkursní věřitelka (zastoupena advokátkou) podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že odvolání nemůže být opožděné již proto, že jí dosud nebylo řádně doručeno ani usnesení o zrušení konkursu. V konkursním řízení je totiž na základě plné moci ze dne 24. září 1998 zastoupena advokátkou JUDr. Z. K., které usnesení  v rozporu s ustanovením §49 odst. 1 o. s. ř. - doručeno nebylo. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné.
Dovolatelka argumentům obsaženým v dovolání výslovně nepřiřadila žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny a/ až d/, po obsahové stránce však jimi vystihla dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř. (v rozhodné době přiměřeně použitelného dle §3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.) platí, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (věta první). Účastníku se písemnost - vedle zástupce - doručuje, jen má-li v řízení něco osobně vykonat (věta druhá).
Ze spisu je patrno, že usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno na adresu sídla dovolatelky dne 29. dubna 1999 (srov. doručenku u č.l. 39). Rovněž odtud plyne, že dovolatelka (jako věřitelka, která navrhla prohlášení konkursu) byla již v té fází řízení, která skončila prohlášením konkursu na majetek dlužnice (usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. prosince 1998, č. j. 91 K 81/98-19), zastoupena advokátkou JUDr. Z. K., a to na základě procesní plné moci ze dne 24. září 1998 (č. l. 4), opravňující jmenovanou výslovně „k zastupování společnosti v celém konkursním řízení”. Táž advokátka ostatně (bez nového zmocnění) přihlásila dne 29. prosince 1998 do konkursu pohledávku dovolatelky.
Nejvyšší soud již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „stanovisko”), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého ve fázi konkursního řízení počínající prohlášením konkursu na majetek dlužníka se stávají účastníky konkursního řízení jen ti věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu, s tím, že ani věřitel, k jehož návrhu byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen, se nestane účastníkem této části konkursního řízení, jestliže včas nepřihlásil pohledávku do konkursu (bod XVIII stanoviska, str. 183-185 /359-361/). To ovšem neznamená, že zástupce věřitele, který se jako navrhovatel konkursu účastnil řízení od počátku, a který po prohlášení konkursu svou pohledávku řádně a včas přihlásil do konkursu, nemůže na základě plné moci pro celé řízení činit v řízení příslušné procesní úkony jen proto, že plná moc byla vystavena již pro první  relativně samostatnou - fázi řízení.
Ze spisu se rovněž nepodává, že by zastoupení na základě výše označené plné moci skončilo. Odtud lze uzavřít, že doručil-li soud prvního stupně usnesení o zrušení konkursu dne 29. dubna 1999 přímo konkursní věřitelce a nikoli její zástupkyni s procesní plnou mocí, šlo o doručení vadné, s jehož realizací účinky zmeškání patnáctidenní lhůty k podání odvolání (§204 odst. 1 o. s. ř.) spojovat nelze. Odvolání podané konkursní věřitelkou na poštu k přepravě dne 17. května 1999 (srov. obálku č.l. 48) je proto včasné a opačný závěr odvolacího soudu správný není.
Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu