ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2733.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2733/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobkyně J.M., zast. advokátkou, proti žalovanému P.t., d.u.č. a v., zast. advokátem, o zaplacení 137,777,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 108/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 1999, č.j. 55 Co 322/99-70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30.9.1998, č.j. 21 C 108/97-52a, ve znění opravného usnesení ze dne 30.3.1999, č.j. 21 C 108/97-64a, ve výroku o zaplacení 137.777,- Kč. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně odvolací soud nepřipustil dovolání pro posouzení otázky shodnosti oboru předmětu podnikání účastníků, a připustil dovolání o otázce posouzení vzniku povinnosti družstva vyplatit majetkový podíl až ke dni zápisu transformovaného subjektu do obchodního rejstříku.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni vznikl nárok na výplatu podílu ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., v platném znění. Mezi účastníky není sporné, že se žalobkyně nestala účastníkem žalovaného družstva podle transformačního projektu, ale členství ukončila. Žalobkyně byla v době výzvy k zaplacení podílu podnikatelkou v oboru předmětu činnosti žalovaného družstva. Námitky dovolatele, že fakticky nepodnikala, nepovažoval odvolací soud za důvodné, neboť se opírají pouze o skutečnost, že se u správce daně registrovala až později. Registrace u správce daně však má pouze administrativní význam z hlediska daňových předpisů, na tom, že žalobkyně byla podnikatelkou, tj. osobou oprávněnou k podnikatelské činnosti, se tím nic nemění. U P.s.s.z. byla žalobkyně jako osoba samostatně výdělečně činná evidována již od 1.1.1993. Kdy v rámci svého podnikání realizovala první zakázky shodné s předmětem podnikání žalovaného družstva není rozhodné, protože zejména v počátcích podnikatelské činnosti je nutno očekávat, že podnikatel buduje své postavení na trhu podnikatelské zázemí a teprve postupně získává zakázky.
Neobstojí ani obrana spočívající v tom, že předměty činnosti účastníků se neshodovaly. Zákon výslovně uvádí, že postačí shoda v oboru předmětu činnosti, není nutná shoda v samotném předmětu činnosti. Zatímco žalobkyně reklamně propagační činnost „organizačně zajišťovala\" žalované družstvo v téže oblasti totéž „zprostředkovával.\" Jde tedy o činnost obsahově shodnou, pouze jinak pojmenovanou, ve shodném oboru reklamy a propagace. Na tom se nic nezměnilo ani po změně předmětu činnosti v důsledku zápisu transformačních změn do obchodního rejstříku.
Správný je i závěr soudu prvního stupně, že nárok na vyplacení podílu vzniká splněním zákonných předpokladů bez ohledu na výsledek zápisu změn transformovaného družstva do obchodního rejstříku. V opačném případě by bylo citované zákonné ustanovení mnohdy zcela beze smyslu, neboť pokud by družstvo řádně transformaci neprovádělo, splatnost podílu bývalým členům by nemusela vůbec nastat. Ani námitka zvýhodnění takových osob v případě vstupu družstva do likvidace není správná. Naopak v průběhu likvidace je vždy namístě nejprve uhradit dluhy vůči třetím osobám a teprve případná poté zbylá aktiva mohou být rozdělována členům družstva. V tom směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1308/96, uveřejněný pod č. 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v roce 1999, které lze analogicky aplikovat na projednávaný případ. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku o zaplacení žalované částky potvrdil.
Ve výroku o úrocích z prodlení však zatím soud však neshledal podmínky pro věcné přezkoumání napadeného rozsudku, neboť tento výrok je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně se nevypořádal s tím, kdy mělo nastat prodlení a ohledně okamžiku výzvy k zaplacení podílu učinil rozporné závěry, nakonec však vázal počátek běhu devadesátidenní lhůty k jinému okamžiku (dnu sdělení výše podílu žalobkyni) aniž by uvedl, proč by lhůta měla začít běžet právě k tomuto dni, tj. k 15.3.1993. Pokud by však tento jeho závěr byl správný, nemohla by tato lhůta doběhnout před 23.5.1993, tedy ani k tomuto dni nemohlo dojít ke vzniku prodlení. Soud rovněž neuvedl, proč posuzoval prodlení podle obchodního zákoníku. Proto v této části odvolací soud napadený rozsudek, včetně závislého výroku o nákladech řízení, zrušil a vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná při jednání před odvolacím soudem požádala, aby soud připustil dovolání „pro posouzení shodnosti oboru předmětu činnosti žalobkyně a žalované a dále pro posouzení doby, kdy žádost žalobkyně nabyla účinnosti.\"
Dovolání k otázce shody oboru předmětu podnikání odvolací soud nepřipustil, neboť jde podle jeho názoru toliko o otázku skutkového posouzení, nikoli o otázku právní.
K otázce posouzení vzniku povinnosti družstva vyplatit majetkový podíl podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., pak soud dovolání připustil, neboť jde o otázku po právní stránce zásadního významu, když kromě případu obdobného, nikoli však shodného, jak uvedeno výše, nebyla dosud judikaturou řešena. Pro doplnění odvolací soud podotknul, že má za to, že novela zákona č. 42/1992 Sb., provedená zákonem č. 144/1999 Sb. na uvedený případ dopadat nemůže, neboť z jejího obsahu je zřejmo, že se týká pouze zemědělských družstev a navíc v čl. IV. zaměřuje svoji působnost toliko na nároky na vypořádání dříve vzniklých podílů, avšak žalobkyně měla přímo ze zákona právo na vyplacení svého konkrétně vyčísleného podílu, žádného vypořádání tedy zapotřebí nebylo.
50
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo žalované družstvo dovolání. Toto dovolání směřuje, jak vyplývá z jeho odůvodnění, pouze proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti zaplatit 137.777,- Kč. Co do přípustnosti dovolání odkázalo na ustanovení §239 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"), co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Dovolatel se domáhá, aby dovolací soud posoudil jak otázku, o které odvolací soud dovolání nepřipustil, tak i otázku, o které dovolání připustil.
Pokud jde o otázku shodného předmětu činnosti poukazuje dovolatel na to, že žalobkyně s ním měla shodný předmět činnosti před jeho transformací, zatímco z dikce §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., „pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu\" lze dovodit, že musí jít o subjekt, jehož transformační projekt je schválen členskou schůzí družstva (jinak by se jednalo o návrh transformačního projektu, nikoli o transformační projekt). Právnickou osobou podle transformačního projektu se pak družstvo stane dnem právní moci usnesení rejstříkového soudu o zápisu jeho stanov do obchodního rejstříku. V době vydání živnostenského listu žalobkyně (18.12.1992) však transformační projekt neexistoval, neboť byl schválen členskou schůzí až 28.12.1992. Otázku zásadního právního významu však žalovaný vidí v posouzení ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., „a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti...\" Žalovaný zde vyslovuje názor, že zákonodárce jistě neměl na mysli skutečnost, že osoba přisuzující si postavení oprávněné osoby bude pouze vlastnit příslušné živnostenské oprávnění, ale že bude fakticky v oboru předmětu činnosti podnikat. Žalobkyně, která podala žádost o vydání majetkového podílu již dne 21.2.1993, tedy v době, kdy již měla živnostenský list, z hlediska souvisejících právních předpisů podnikatelkou nebyla, neboť se u příslušného finančního úřadu zaregistrovala až dne 1.7.1993. To znamená, že žalobkyně v době podání žádosti nepodnikala v oboru předmětu činnosti družstva a proto nesplnila podmínku §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.
Dovolatel dále namítá, že žalobkyně k prokázání, že skutečně podnikala v předmětu činnosti družstva, nepředložila faktury, osvědčující, že podnikala v předmětu podnikání, který má uveden v živnostenském listu, tj. „organizační zajišťování veletrhů, výstav, sympozií, expozic, interiérů, reklamy, propagace a tisku\", ale předložila faktury za úpravy křesel a za návrh výtvarně prostorového řešení, které nemají nic společného s jejím předmětem podnikání. Dovolatel vytýká oběma soudům, že se nezabývaly otázkou, zda žalobkyně skutečně podniká v předmětu podnikání a zda vůbec v uvedeném předmětu umí pracovat.
K otázce posouzení vzniku povinnosti družstva vyplatit majetkový podíl až ke dni zápisu transformovaného subjektu do obchodního rejstříku dovolatel uvedl, že otázku vzniku této povinnosti nelze posuzovat toliko v souvislosti se zápisem do obchodního rejstříku, ale i v souvislosti s tím, kdy je žádost oprávněné osoby o výplatu majetkového podílu kvalifikovaná, tj. podložená důkazem o podnikání oprávněné osoby. Dovolatel tvrdí, že nárok na výplatu majetkového podílu nemůže vzniknout před zápisem změny stanov družstva po transformaci do obchodního rejstříku, neboť pokud by rejstříkový soud z jakýchkoli důvodů změnu nezapsal, družstvo by se nestalo družstvem podle obchodního zákoníku ve smyslu §765 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen též „obch. zák.\") a soud by musel rozhodnout o jeho likvidaci. V rámci této likvidace by se pak oprávněným osobám nevyplácel majetkový podíl, ale podíl na likvidačním zůstatku. Podle názoru dovolatele je žádost o vydání majetkového podílu kvalifikovanou žádostí pouze tehdy, jestliže byla podána po zápisu změn po transformaci do obchodního rejstříku, za předpokladu, že jsou splněny zákonem stanovené předpoklady kladené na oprávněné osoby. Dovolatel dále tvrdí, že v projednávané věci žalobkyně sice požádala o vydání majetkového podílu dne 21.2.1993, doklad o tom, „že vůbec podniká, tj. živnostenský list\" předložila její právní zástupkyně až 15.8.1995. Žalovaný je toho názoru, že se nemohl dostat do prodlení se splněním své povinnosti vydat majetkový podíl předtím, než žalobkyně doložila živnostenským listem své podnikání. Dnem vzniku povinnosti vyplatit majetkový podíl tedy může být až den 15.8.1995.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolatel se domáhal připuštění dovolání především „pro posouzení shodnosti oboru předmětu činnosti žalobkyně a žalované\" přičemž uvádí, že žalobkyně s ním měla shodný předmět činnosti před jeho transformací. Z dikce §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., „pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu\" však lze podle názoru dovolatele dovodit, že musí jít o družstvo, jehož transformační projekt je schválen členskou schůzí (jinak by se jednalo o návrh transformačního projektu, nikoli o transformační projekt). Právnickou osobou podle transformačního projektu se pak družstvo stane dnem právní moci usnesení rejstříkového soudu o zápisu jeho stanov do obchodního rejstříku. V době vydání živnostenského listu žalobkyně (18.12.1992) však transformační projekt neexistoval, neboť byl schválen členskou schůzí až 28.12.1992.
Protože otázka, o které dovolatel požadoval připuštění dovolání dosud nebyla výslovně řešena v rozhodnutí vyšších soudů a jde o otázku zásadního právního významu, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je ohledně této otázky přípustné. Přitom závěr dovolatele není správný. Pro posouzení této otázky nepostačuje pouze gramatický výklad dovolatelem citovaného ustanovení - a ani ten není zdaleka tak jednoznačný, jak dovozuje dovolatel - ale je nutno se zabývat především účelem posuzovaného ustanovení, tj. provést výklad teleologický a současně též výklad logický. Účelem citovaného ustanovení bylo zcela nepochybně umožnit členům družstva, kteří se nechtějí stát členy družstva po transformaci, ale chtějí vyvíjet samostatně podnikatelskou činnost v oboru, ve kterém podnikalo původní družstvo, aby mohli vyvíjet své podnikatelé aktivity s pomocí prostředků, které by jinak byly vázány v družstvu. Z toho důvodu je rozhodující, jaký byl předmět činnosti družstva v době, kdy k uvedenému rozhodnutí došlo, tj. v době, kdy člen družstva učinil první krok k získání podnikatelského oprávnění. Skutečnost, že družstvo následně změní svůj předmět podnikání, není z toho důvodu podstatná. Vykládat citované ustanovení zákona jiným způsobem by bylo zcela nelogické, neboť takový výklad by případně umožnil, aby družstvo změnilo předmět podnikání účelově, jen aby zabránilo vzniku povinnost vydat majetkový podíl ve lhůtě §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.
Pokud pak žalovaný vidí otázku zásadního právního významu v posouzení ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., „a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti,\" jde o otázku, ohledně které připuštění dovolání nepožadoval, a proto se jí Nejvyšší soud nezabýval.
Odvolací soud připustil dovolání pro posouzení okamžiku vzniku povinnosti žalovaného vyplatit majetkový podíl podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. Dovolatel zastává právní názor, že žádost o vydání majetkového podílu je kvalifikovanou žádostí pouze tehdy, jestliže byla podána po zápisu změn po transformaci do obchodního rejstříku, za předpokladu, že jsou splněny zákonem stanovené předpoklady kladené na oprávněné osoby.
51
K této otázce soudy obou stupňů dovodily, že nárok na vyplacení podílu vzniká splněním zákonných předpokladů bez ohledu na výsledek zápisu změn transformovaného družstva do obchodního rejstříku. V opačném případě by bylo citované zákonné ustanovení mnohdy zcela beze smyslu, neboť pokud by družstvo řádně transformaci neprovádělo, splatnost podílu bývalým členům by nemusela vůbec nastat. Ani námitka zvýhodnění takových osob v případě vstupu družstva do likvidace není správná. Naopak v průběhu likvidace je vždy namístě nejprve uhradit dluhy vůči třetím osobám a teprve případná poté zbylá aktiva mohou být rozdělována členům družstva. V tom směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1308/96, uveřejněný pod č. 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v roce 1999, který lze analogicky aplikovat na projednávaný případ. Odvolací soud však současně uzavřel, že rozsudek Nejvyššího soudu, o který opřel své rozhodnutí, řeší situaci obdobnou nikoli však shodnou, s posuzovaným případem.
Dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu o tom, že zápis družstva po transformaci do obchodního rejstříku není podmínkou vyplacení podílu z transformace oprávněné osobě, je správný. Správný je i odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1308/96. Tento rozsudek sice řešil situaci, kdy vůbec nedošlo k zápisu změn družstva po transformaci do obchodního rejstříku, neboť družstvo před tímto zápisem vstoupilo do likvidace, na závěru dovolacího soudu, že podmínkou pro výplatu majetkového podílu podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., není zápis změn družstva do obchodního rejstříku, ale splnění podmínek stanovených v §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., se tím ničeho nemění. Odkázat lze též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1440/96, publikovaný v časopisu Soudní judikatura č. 6/1998, ve kterém Nejvyšší soud dospěl ke stejnému závěru.
Uplatněným dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť jestliže je dovolání přípustné pouze podle §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., má dovolatel k dispozici pouze dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1994 pod č. 34).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. června 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu