ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2736.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2736/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Zdeňka Dese, v právní věci žalobkyně Prof. JUDr. I.P. , CSc., proti žalovanému F. S. , akciová společnost, o zaplacení 90.377,- Kč s přísl. a 85.361,- Kč s přísl., k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 1998, čj. 10 Cmo 36/98 - 66, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 1998, čj. 10 Cmo 36/98 - 66 potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 6. 6. 1997, čj. 8 Cm 645/95 - 39 v části, v níž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 85.361,- Kč s přísl. a v části, v níž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 90.377,- Kč s přísl. tento výrok změnil a žalobu zamítl. Dále odvolací soud rozhodl o snášení nákladů řízení před soudy obou stupňů a rozhodl, že dovolání proti potvrzující části výroku se připouští.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neztotožnil se však zcela s jeho právními závěry.
Z důkazů provedených soudem prvního stupně dospěl tento soud ke zjištění, že mandátní smlouva ze dne 20. 4. 1994, uzavřená podle §566 a násl. obch. zákoníku, je platná a k její změně nedošlo. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil, neboť ze smlouvy, ani z dalších důkazů nevyplynulo, v jakém rozsahu byla tato smlouva plněna žalobkyní a v jakém rozsahu druhou mandatářkou JUDr. J. Za rozhodný důkaz je nutno považovat písemnou plnou moc vystavenou žalovaným žalobkyni dne 13. 10. 1994, kterou soud prvního stupně hodnotil jako mandátní smlouvu o poskytnutí právní pomoci. Tato smlouva zmocnila žalobkyni ke všem právním úkonům souvisejícím s poskytnutím právní pomoci ve věcech uplatnění pohledávky proti P. O. , s. r. o., K. o. P. , s. r. o., H. P. u. o. , s. r. o., a v otázce odměny za právní pomoc odkazuje na vyhlášku č. 270/1990 Sb.
Pokud jde o částku 85.361,- Kč, vyúčtovanou fakturou č. 9537 ze dne 8. 6. 1995, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala jednání s klientem - žalovaným dne 15. 5. 1995 za účelem předání důkazních materiálů a konkrétních spisů pro jednání, což vyhláška č. 270/1990 Sb. nevylučuje (§16 odst. 1 písm. b). Shodným tvrzením obou účastníků bylo prokázáno, že šlo o poradu delší než 1 hodinu.
Odvolací soud proto s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně prokázala vznik nároku na odměnu ve výši 85.361,- Kč s příslušenstvím, shledal žalobu v tomto rozsahu jako důvodnou a rozsudek soudu prvního stupně co do částky 85.361,- Kč s příslušenstvím jako věcně správný podle §219 o. s. ř. potvrdil (věta první bodu 1. výroku).
Odvolací soud se však neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o zbývající částku 90.377,- Kč s příslušenstvím. V řízení bylo prokázáno žalobkyní předloženou fakturou č. 9512 ze dne 22. 3. 1995, že žádná z porad s klientem nebyla delší než 1 hodina, což s ohledem na ustanovení §16 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 270/1990 Sb. neumožňuje takový úkon účtovat. Podle uvedeného ustanovení vyhlášky č. 270/1990 Sb. nelze dobu jednání, která se uskutečnila v rozpětí několika dnů, týdnů či měsíců, pro vznik nároku na odměnu sčítat. Žalobkyně totiž v daném případě vyúčtovala žalovanému jednání konaná dne 3. 1. 1995 v délce 1 hodiny, dne 18. 1. 1995 v délce půlhodiny a dne 24. 2. 1995 v délce půlhodiny jako 1 úkon právní pomoci jednání s klientem v délce 2 hodin v částce 90.377,- Kč. V tomto rozsahu odvolací soud neshledal žalobu důvodnou.
Odvolací soud dále vyhověl návrhu žalovaného a podle §239 odst. 1 o. s. ř. připustil dovolání proti potvrzující části výroku, a to k právní otázce, co vše zahrnuje úkon právní porada s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §16 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 270/1990 Sb.
Dovoláním ze dne 23. 3. 1999 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v těch částech, v nichž změnil rozsudek soudu prvního stupně, tj. v části týkající se zaplacení 90.337,- Kč s přísl. a náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Žalobkyně podala dovolání podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. z důvodů dle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že dovolací soud zamítl žalobu v části týkající se zaplacení částky 90.337,- Kč s přísl. z titulu nezaplacené faktury č. 9512 ze dne 22. 3. 1995. Tato faktura byla žalobkyní vystavena za právní pomoc, konkrétně tři porady s klientem - žalovaným, poskytovanou na základě smlouvy o poskytování právní pomoci. Odvolací soud se domnívá, že žalobkyni právo tuto částku fakturovat nevzniklo, neboť několik dalších porad s klientem poskytnutých v určitém časovém rozmezí, které nepřesahují jednu hodinu jednotlivě, ale pouze v souhrnu, nelze po jejich sečtení považovat za jeden úkon právní pomoci ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 270/1990 Sb.
Dovolatelka pokládá tento právní názor za nesprávný, neboť odporuje smyslu a účelu cit. ustanovení. Jeho smyslem je, aby za úkon nebyla považována porada trvající kratší dobu, než kolik činí stanovený práh. Jestliže však advokát účtuje více porad (dokonce více než dvě) dohromady jako jediný úkon, jedná se o rozsah práce plně odpovídající vyhláškou stanovenému prahu. Cílem úpravy není, aby advokát pracoval zdarma, ale aby za úkon bylo považováno přiměřené množství práce. Pokud by se advokát poskytující právní pomoc za mimosmluvní odměnu držel tohoto stanoviska, byl by nucen poskytovat určitou její část bezplatně, a to bez podstatného důvodu, jakým by mohlo být např. sociální postavení klienta.
Je tedy zřejmé, že účelem citovaného ustanovení je honorovat práci advokáta při opakovaných poradách s klientem, jestliže jsou časově náročné alespoň tak, že přesahují jednu hodinu. Tak tomu je i tehdy, jestliže v téže věci u téhož klienta jde o dvě či více porad, jež vcelku přesahují jednu hodinu. Není proto možné dovozovat, že musí přesáhnout jednu hodinu jednorázově.
Popřít právo advokáta sčítat dobu porad by vedlo k absurdním důsledkům, kdy např. 10 půlhodinových porad by vůbec nemohlo být účtováno. Lze mít tedy oprávněně za to, že advokát má nárok na mimosmluvní odměnu za další úkon podle cit. ust. i tehdy, přesahuje-li časový úhrn dvou či více porad jednu hodinu, a to za tolik úkonů, kolikrát časový úhrn porad jednu hodinu přesahuje.
Žalobkyně s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně ze dne 23. 3. 1999 podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka má právnické vzdělání a jí bylo dovolání sepsáno.
Dovolání je v posuzovaném případě přípustné podle ust. §238 odst. 1 psím. a) o. s. ř., neboť dovolatelka napadla tu část výroku odvolacího soudu, jíž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, tj. týkající se zaplacení částky 90.377,- Kč s přísl. a souvisejícího výroku o nákladech řízení.
Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.(, a to zda "několik dalších porad s klientem poskytnutých v určitém časovém rozmezí, které nepřesahují jednu hodinu jednotlivě, ale pouze v souhrnu, nelze po jejich sečtení považovat za jeden úkon právní pomoci ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 270/1990 Sb.".
Ze skutkových zjištění, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že žalobkyně fakturou č. 9512 ze dne 22. 3. 1995 vyúčtovala žalovanému odměnu za poskytnutou právní pomoc v částce 90.377,- Kč, a to za jeden úkon právní pomoci - jednání s klientem. Z dokazování, tj. zejména z předmětné faktury vyplývá, že jednání s klientem se uskutečnilo dne 3. 1. 1995 v rozsahu 1 hodiny, 18. 1. 1995 v rozsahu 0,5 hodiny a tato jednání byla účtována jako jeden úkon právní pomoci.
Podle §16 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 270/1990 Sb., podle něhož je danou situaci nutné posuzovat, neboť v té době byl uvedený předpis účinný, náleží odměna za "další poradu s klientem přesahující jednu hodinu". Současná právní úprava obsažená v §11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. je stejná.
Další porada s klientem je tedy považována, jak vyplývá z citovaného ustanovení, za úkon právní pomoci, za nějž náleží advokátovi odměna ve výši dle ust. §12 vyhl. č. 270/1990 Sb. Za úkon právní pomoci se však další porada s klientem považuje jen tehdy, trvala-li tato porada déle než jednu hodinu (viz slova .... přesahující jednu hodinu ....).
Ve vyhl. č. 270/1990 Sb., nyní ani ve vyhl. č. 177/1996 Sb., není výslovně upraven případ, kdy další porada s klientem trvala jednu hodinu a méně. Z dikce výše citovaného ustanovení je však zřejmé, že trvala-li další porada s klientem, samozřejmě v téže věci, jednu hodinu a méně, např. půl hodiny, nejde o úkon právní pomoci, za nějž náleží advokátovi odměna, a to v případě, že jde o mimosmluvní odměnu.
Pokud se v téže věci uskuteční v určitém období více než jedna další porada s klientem a trvání těchto porad je vždy kratší než jedna hodina, je zřejmé, s ohledem na výše uvedené, že tyto další porady musí být posuzovány samostatně, a že nejde o úkon právní pomoci, za nějž by náležela odměna.
Přesáhne-li součet doby trvání těchto dalších porad s klientem jednu hodinu, není ve vyhl.. č. 270/1990 Sb., nyní ani ve vyhl. č. 177/1996 Sb., výslovně řešeno to, zda doby trvání dalších porad s klientem, které trvaly kratší dobu než jednu hodinu, lze sčítat a pokud takto sečtená doba překročí jednu hodinu, účtovat odměnu za tento úkon právní pomoci.
Z dikce ust. §16 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 270/1990 Sb. a slov ... další poradu .... přesahující jednu hodinu ..., je nutné dospět k závěru, že úkonem právní pomoci, za níž náleží odměna, je jen taková další porada s klientem, která přesáhne jednu hodinu. Tomu, aby bylo možné doby porad s klientem, které trvají jednu hodinu a méně, sčítat, brání slovo ... poradu ..., neboť se mluví o jedné poradě (jednotné číslo), nikoliv o poradách, jejichž trvání v souhrnu přesáhne jednu hodinu..
V praxi jistě mohou nastat takové případy, kdy více dalších porad s klientem bude nezbytných pro řádné poskytování právní pomoci, zejména s ohledem na právní složitost řešené problematiky, popř. složitost skutkovou, a tyto porady nebudou trvat déle než jednu hodinu, pak je nutné sjednávat odměnu za poskytování právních služeb tak, aby byla tato specifičnost poskytované právní služby u konkrétního případu zohledněna.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil předmětnou právní otázku správně a tím rozhodl správně ve věci samé a v souvisejících výrocích o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto podle §16 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 270/1990 Sb., §238 odst. 1 písm. a), §241 odst. 3 písm. d) a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl pro jeho nedůvodnost.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni jejich náhrada nepřísluší, neboť neměla ve věci úspěch a taktéž žalovanému nepřísluší náhrada těchto nákladů, neboť mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. ledna 2001
JUDr.Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová