ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2932.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2932/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: L. ČR, s. p. zast. advokátem, proti žalovanému: J.T., o zaplacení částky Kč 943.958,- s přísl., o návrhu žalovaného na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2000, čj. 28 Co 100/2000 - 100, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 12. 1999, čj. 9 C 416/96 - 71 připustil na návrh žalovaného, aby na straně žalované přistoupil další účastník, a to J.M. nar. 23. 6. 1953, bytem B. u B. V odůvodnění usnesení uvedl, že jsou splněny podmínky podle ust. §92 odst. 1 o. s. ř.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání J.M. shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh žalovaného J.T. , aby do řízení na straně žalované přistoupil další účastník, a to J.M. nar. 23. 6. 1953, bytem B. u B. se nepřipouští. Současně rozhodl, že žádný z účastníků a J.M. nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že ačkoliv ust. §92 odst.1 o. s. ř. je formulováno obecně tak, že může vzbuzovat dojem, že návrh na přistoupení dalšího účastníka může učinit kterýkoli ze stávajících účastníků, může takový návrh podat jen žalobce, což vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení. Sám žalovaný takto nemůže určovat rozsah účastenství. Protože takový návrh na přistoupení dalšího účastníka nepodal žalobce, nýbrž žalovaný, nebyly splněny podmínky pro to, aby soud takovému návrhu vyhověl a přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného připustil. Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného nepřipustil.
Dovoláním ze dne 17. 8. 2000 napadl žalobce shora uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Usnesení odvolacího soudu vytýkal, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatele je dispoziční zásada dána pro obě strany sporu, tedy i žalovaného, takže i žalovaný disponuje možností podávat různé návrhy včetně návrhu na přistoupení dalšího účastníka na jeho straně. Z žádného ustanovení občanského soudního řádu totiž nevyplývá, že by návrh na přistoupení účastníka musel podat pouze žalobce. Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Další účastníci vyjádření k dovolání nepodali.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání je podáno s náležitostmi a za podmínek stanovených v ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, a to s ohledem na část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen „o. s. ř.\") a že je přípustné podle ust. §238a odst.1 písm. a) o. s. ř., neboť bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, přičemž nejde o případy dále v tomto ustanovení zmíněné, v nichž by dovolání přípustné nebylo.
Nejvyšší soud poté přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu dle ust. §242 odst.1 a ust. §242 odst. 3, věty prvé, o. s. ř. z důvodu uplatněného v dovolání podle ust. §241 odst.3 písm. d) o. s. ř., totiž že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění podmínek tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud neshledal a plně se s právním posouzením odvolacího soudu ztotožnil. Určení žalovaného resp. okruhu účastníků na straně žalované je ve sporném řízení plně v dispozici žalobce, ať již takový účastník na straně žalované je označen žalobcem v žalobě (§90 o. s. ř.) nebo v návrhu na přistoupení účastníka na straně žalované (§92 odst. 1 o. s. ř.). Ve sporném řízení nemůže žalovaný zásadně určovat okruh účastníků na své straně a proto v tomto případě žádné dispoziční oprávnění žalovanému nenáleží. Z hlediska takto pojaté dispoziční zásady ve sporném řízení je třeba vykládat pojem účastníka, který dle ust. §92 odst. 1 o. s. ř. může podat návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení. Proto pokud odvolací soud dospěl k závěru, že účastníkem způsobilým podat návrh na přistoupení dalšího účastníka může být pouze žalobce, nelze tomuto právnímu posouzení vytknout žádné pochybení.
Vady uvedené v ust. §237 odst. 1 o. s. ř., jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), Nejvyšší soud neshledal, neboť se ze spisu nepodávají, přičemž dovolatel je ani netvrdil.
Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné, musel dovolání podle ust. §243b odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř. zamítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. §224 odst. 1 a §142 odst.1 o. s. ř., neboť dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. června 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r. předseda senátu