ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2934.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2934/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: L.s.P., a. s. zast. advokátem, proti žalovanému: 1. J.G., 2. V.F., zast. advokátem o zaplacení 320.410,- Kč, k dovolání 2. žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1999, čj. 53 Co 326/99 - 144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 3. 1999, čj. 26 C 441/96 - 118, zavázal oba žalované společně a nerozdílně k zaplacení částky Kč 320.410,- a k náhradě nákladů řízení, když po provedeném dokazování a právním posouzení věci podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku dospěl k závěru o oprávněnosti žalobního nároku žalobce na zaplacení ceny dodávek dřeva, které žalobce realizoval ve prospěch obou žalovaných.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 29. 10. 1999, čj. 53 Co 326/99 - 144 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť shledal pochybení soudu prvního stupně ve skutkovém zjištění a v právním posouzení věci a v přesvědčivosti odůvodnění rozsudku. Současně odvolací soud konstatoval, že ve vztahu ke druhému žalovanému byla již věc pravomocně rozsouzena.
Dovoláním ze dne 3. 2. 2000 napadl druhý žalovaný shora uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. f) a §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., ve znění platném do 31.12. 2000. Vytýkal odvolacímu soudu, že k odvolání prvního žalovaného nezrušil rozsudek soudu prvního stupně též ve vztahu žalobce a druhého žalovaného, neboť tímto rozsudkem byli oba žalovaní zavázáni společně a nerozdílně. Podle dovolatele není možné, aby proti jednomu solidárnímu dlužníku nabylo rozhodnutí právní moci a proti druhému nikoli. Protože odvolací soud k jednání konaném dne 27. 9. 1999 neobeslal též druhého žalovaného, odňal mu možnost jednat před soudem. Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Ostatní účastníci řízení vyjádření k dovolání nepodali.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání z hlediska jeho podmínek a náležitostí stanovených v ust. §240 odst. 1 a §241 odst.1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, a to s ohledem na část dvanáctou, hlavu I. bod 17. zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen „o. s. ř.\") a zjistil, že druhý žalovaný nebyl oprávněn dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu podat.
Dovolatel totiž staví své dovolání na mylném názoru, že pasivní solidarita žalovaných představuje takové společné povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§91 odst. 2 o. s. ř.). O takové nerozlučné společenství žalovaných se však nejedná, neboť solidárně zavázaní dlužníci zůstávají samostatnými společníky, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§91 odst. 1 o. s. ř.). Protože se nejednalo o případy uvedené v ust. §212 odst. 1 písm. a) až d) o. s. ř., byl odvolací soud při projednání věci vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhal přezkoumání rozhodnutí (§212 odst. 1 o. s. ř.), tedy rozsahem vymezeným vztahem žalobce a odvolatele - 1. žalovaného, a nemohl proto rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat v rozsahu, ve kterém nebyl odvoláním napaden.
Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. V daném případě však usnesení odvolacího soudu do práv či povinností druhého žalovaného nijak nezasáhlo, neboť vztah žalobce a 2. žalovaného nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu.
Protože dovolání bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn, Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání odmítnul.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ust. §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel neměl v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům řízení žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. června 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k ,v. r.
předseda senátu