ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2998.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2998/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: K., spol. s r. o., zast. advokátem, proti žalovanému: Ing. J.S., zast. advokátem, o zaplacení částky 174.057,- Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2000, čj. 15 Co 572/99 - 91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 3. 1999, čj. 12 C 164/98 - 56 vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kupní ceny v částce Kč 174.057,- s 18 % úrokem z prodlení za dodávky dřevní hmoty a dále zaplacení 18 % úroku z prodlení za prodlení s úhradou doposud vyúčtovaného příslušenství, v rozsahu požadované jistiny (bod I. a II. výroku) a jejího příslušenství (bod III. výroku), přičemž žalobu v části uplatněných úroků z prodlení za prodlení s úhradou příslušenství zamítl (bod IV. výroku). Současně přiznal náklady řízení úspěšnému žalobci (bod V. výroku). Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru o existenci ústně uzavřené kupní smlouvy a o oprávněnosti žalobního nároku žalobce na zaplacení kupní ceny včetně příslušných úroků z prodlení jak co do důvodu, tak i výše. Žalobu zamítl pouze v části, v níž žalobce požadoval zaplacení úroků z úroků.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. a III. výroku ohledně částky Kč 18.480,20 s přísl. tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (bod I. výroku odvolacího rozsudku), ve zbývajícím napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku potvrdil (bod II. výroku odvolacího rozsudku). Současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (bod III. výroku odvolacího rozsudku) a přiznal úspěšnějšímu žalobci poměrnou část nákladů odvolacího řízení (bod IV. výroku odvolacího rozsudku). Odvolací soud po doplnění dokazování pro nesprávně účtovanou výši ceny a nesprávně účtované množství zboží neshledal oprávněnost žalobního nároku v částce Kč 18.480,20 včetně odpovídajícího příslušenství, ve zbytku se se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil.
Dovoláním ze dne 26. 9. 2000 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřoval v naplnění podmínek ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., za dovolací důvody označil důvody uvedené v ust. §241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000. Vytýkal odvolacímu soudu, že jeho skutkové zjištění o tom, že žalovaný zboží obdržel, nemá oporu v provedeném dokazování, že nepřihlédl k tomu, že cenu za přepravu uhradil žalovaný omylem a že nevzal v úvahu námitku žalovaného o řádné reklamaci množství a ceny dodaného zboží. Pochybení odvolacího soudu ve skutkovém zjištění pak podle dovolatele vedlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce vyjádření k dovolání nepodal.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání z hlediska ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, a to s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17. zák č. 30/2000 Sb., podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen „o. s. ř.\") a konstatoval, že i když dovolání obsahuje předepsané obsahové náležitosti, je v rozsahu směřujícím do bodu I. výroku rozsudku odvolacího soudu podáno účastníkem, který k dovolání není oprávněn. V této části rozsudku totiž odvolací soud rozhodl zcela ve prospěch žalovaného, když žalobu ve shora uvedeném rozsahu zamítl. Protože oprávněným k podání dovolání je jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, musel Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítnout podle ust. §243b odst 4 o. s. ř. ve spojení s ust. §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Poté Nejvyšší soud zkoumal, zda je dovolání ve zbývajícím rozsahu, směřujícím do bodů II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu, přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (bod II. výroku) je dovolání přípustné pouze za splnění podmínek ust. §237 odst. 1, §238 odst. 1 písm. b) a §239 o. s. ř.
Vady zmatečnosti uvedené v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud neshledal. Takové vady se ze spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdil. Proto dovolání podle tohoto ustanovení občanského soudního řádu není přípustné.
Podle ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Protože se o takový případ nejedná, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ust. §239 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle ust. §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Protože odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil a dovolatel ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal, není dovolání přípustné ani podle ust. §239 o. s. ř.
Proti zbývajícím bodům III. a IV. výroku rozsudku odvolacího soudu, týkajícím se náhrady nákladů řízení a majícím proto charakter usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), by bylo dovolání přípustné (při neexistenci vad zmatečnosti) pouze za podmínek ust. §238a o. s. ř. Podle ust. §238a odst. 1, písm a) o. s. ř. však dovolání proti měnícímu usnesení odvolacího soudu není přípustné, jde-li o usnesení o nákladech řízení (bod III. výroku odvolacího rozsudku). Protože taxativní výčet případů přípustnosti dovolání do usnesení odvolacího soudu uvedených v ust. §238a odst. 1 pod písm. a) až f) o. s. ř. nezahrnuje též usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolaní přípustné ani proti bodu IV. výroku rozsudku odvolacího soudu.
Protože dovolání v rozsahu napadajícím body II., III. a IV. výroku rozsudku odvolacího soudu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, musel Nejvyšší soud i v tomto zbývajícím rozsahu dovolání odmítnout podle ust. §234b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn v ust. §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
110
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. června 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu