ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.764.99.1
sp. zn. 29 Cdo 764/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce V. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. N., zastoupenému advokátem, o 48 636 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 390/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 1997 č. j. 12 Co 838/94 - 35, takto .
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 1997 č. j. 12 Co 838/94 - 35 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 48 636 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 29.12.1992 do zaplacení, představující cenu dodaného materiálu, který byl zabudován do stavby žalovaného.
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 15. dubna 1994 č. j. 11 C 390/93 - 18 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 48 636 Kč s 3% úrokem z prodlení od 19.2.1992 do zaplacení, ve zbytku, ohledně požadovaného 3% úroku z prodlení od 29.12.1992, žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.Vycházel ze skutkových zjištění podle nichž žalovaný uzavřel dne 7.11.1992 se zhotovitelem A. v. z. o. t. s. a č. smlouvu o dílo č. 25/92 - S, ve které si účastníci mimo jiné sjednali způsob placení ceny díla v průběhu jeho zhotovování na základě faktur vystavených zhotovitelem, splatných do osmi dnů. V případě jejich nezaplacení, s výjimkou vrácení faktury z důvodu její nesprávnosti, byl zhotovitel oprávněn pozastavit provádění díla. Dodatkem č.1 ze dne 1.12.1992 přistoupil k této smlouvě žalobce pod firmou S., přičemž se zavázal dodržet veškerá ujednání výše uvedené smlouvy o dílo a dále se zavázal obstarat veškerý potřebný materiál pro stavbu rodinného domku s tím, že faktura vystavená žalobcem na cenu dodaného materiálu, musí být odsouhlasena zhotovitelem A.v.z.o. Dne 29.12.1992 žalobce vyfakturoval žalovanému fakturou č. 1095/92 cenu dodaného matriálu na stavbu žalovaného ve výši 48 636 Kč. Fakturu odsouhlasil zhotovitel A.v.z.o. a žalovaný ji obdržel kolem 10.2.1993. Ačkoliv žalobce nevrátil fakturu pro její nesprávnost žalobci, jak bylo jeho povinností ve smyslu smluvního ujednání, předmětnou částku nezaplatil. Soud neuvěřil výpovědi žalovaného, že neměl čas vrátit předmětnou fakturu, kterou mu byla neoprávněně vyfakturována cena materiálu, jenž mu nebyl na stavbu dodán. Naopak věrohodnost výpovědi žalobce, že žalovanému dodal materiál, podporuje skutečnost, že cena, množství i druh předmětného materiálu odpovídá materiálu, který byl žalobci fakturován dodavateli, kteří podle dodacích listů tento materiál přímo dodali na adresu žalovaného. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce žalovanému dodal předmětný materiál na stavbu žalovaného. Nárok žalobce je oprávněný, protože žalovaný nedostál své povinnosti podle smlouvy o dílo, když žalobci nezaplatil cenu dodaného materiálu, kterou mu řádně vyfakturoval.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 1. 1997 č. j. 12 Co 838/94 - 34 rozsudek okresního soudu v napadeném přisuzujícím výroku změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 48 636 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 19.2.1992 do zaplacení zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně, které však odlišně hodnotil a dospěl tak k rozdílnému skutkovému zjištění. Oproti soudu prvního stupně dospěl ke zjištění, že žalovaný neprokázal dodání materiálu žalovanému. Z okolnosti, že žalovaný nevrátil fakturu žalobci, nelze dovozovat nevěrohodnost jeho výpovědi, že materiál nebyl na stavbu dodán. Žádný z předložených dokladů žalobcem není způsobilý prokázat, že materiál byl na stavbu skutečně dodán. Dodací listy jsou potvrzeny žalobcem na jednom pak je dokonce nečitelný podpis, který ani žalobce nebyl schopen identifikovat. Pokud žalobce navrhoval jako důkaz spis Okresního soudu Brno-venkov, kde byla projednána žaloba společnosti K. s. r. o., která žalobci dodala materiál na stavbu žalovaného, vůči žalobci, dospěl odvolací soud k závěru, že tento důkaz není potřebný, neboť nemůže potvrzovat nárok žalobce vůči žalovanému, přičemž žalobce ani nekonkretizoval žádný konkrétní důkaz, který byl v uvedeném řízení použit. Žalobce neprokázal dodání materiálu na stavbu žalovaného a nemůže se proto s úspěchem domáhat zaplacení jeho ceny.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud aniž opakoval výslech žalovaného na rozdíl od soudu prvního stupně jeho výpověď považuje za věrohodnou. Dále skutkové zjištění, že žalobce neprokázal dodání materiálu žalovanému, nemá oporu v provedeném dokazování a bylo také příčinnou nesprávného rozhodování ve věci, neboť tato skutečnost vyplývá z listinných dokladů, zejména dodacích listů, kde je uvedena adresa žalovaného. Proti listinám žalovaný nevznesl žádné námitky. Odvolací soud nepřipustil důkaz spisem Okresního soudu Brno-venkov. Dovolatel dále navrhuje v rámci dovolacího řízení provést důkaz výslechem svědka JUDr. F.Š., zástupce obchodní společnosti K. s. r. o., který může prokázat výše uvedenou okolnost svědeckou výpovědí, a dále vyslechnout jednatele této obchodní společnosti L.K. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b), c) o. s. ř., jimiž lze namítat, že řízení odvolacího soudu je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování a bylo také příčinou nesprávného rozhodnutí ve věci.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť není důvodné.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení - řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a dospěl k závěru, že se s dovoláním napadeným rozhodnutím krajského soudu nelze ztotožnit (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě na základě smlouvy o dílo vznikl žalobci nárok na zaplacení sjednané splátky ceny díla ve výši ceny materiálu dodaného na stavbu žalovaného. K tomuto závěru dospěl zejména na základě hodnocení výpovědí účastníků a listinných důkazů (smlouvy o dílo, dodatku č. 1, faktur a dodacích listů). Odvolací soud naproti tomu dospěl k odlišnému závěru, že žalobce neprokázal dodání materiálu na stavbu žalovaného, bez toho, že by v uvedeném směru provedl jakýkoliv jiný důkaz, pouze opakoval výslech žalobce a konstatoval obsah důkazů provedených soudem prvního stupně.
Podle §213 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně a může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu dožádaného.
Odvolací soud svou činností navazuje na řízení před soudem prvního stupně, a jak vyplývá ze shora citovaného zákonného ustanovení, není odvolací soud vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a může si sám obstarat skutkový podklad svého rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Odchylné skutkové zjištění odvolacího soudu může pak být nejen výsledkem provedení takových důkazů, které soud prvního stupně neprovedl, ale i výsledkem opakování již provedených důkazů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již v řízení před soudem prvního stupně. Je však zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž je přitom sám opakoval. O nové hodnocení důkazů pak jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku, přičemž povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazů určuje možnosti odvolacího soudu přijmout toto jiné hodnocení spolehlivosti důkazu, než soud prvního stupně. Jde-li o listinný důkaz nebo výpovědi účastníků či svědků, které byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny před dožádaným soudem, může odvolací soud tyto důkazy hodnotit a dojít k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, aniž by sám musel dokazování opakovat Má-li však odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědi účastníka řízení či svědka, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr než soud prvního stupně, jestliže důkaz sám neopakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další okolnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání.
Jestliže odvolací soud měl pochybnost o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, pak měl zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel (zejména měl zopakovat výslech žalovaného), popřípadě provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy. Odvolací soud však ve věci rozhodl, aniž by, až na výjimku týkající se výslechu žalobce, jak plyne z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 15.1.1997 a 22.1.1997, důkazy provedené před soudem prvního stupně zopakoval, popřípadě by dokazování doplnil o další důkazy. Protože odvolací soud vycházel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně a protože tento skutkový závěr byl učiněn v rozporu s ustanoveními §122, §132, §211 a §213 o. s. ř. trpí řízení před odvolacím soudem vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z přezkumné povahy dovolacího řízení, v němž se neprovádí dokazování týkající se věci samé (§243a odst. 2 o. s. ř.), totiž vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v rámci řízení před soudem prvního stupně, popř. před soudem odvolacím, nemůže být rámci dovolacího řízení rozšířen, nové skutečnosti, stejně jako nové důkazy, nejsou v rámci dovolacího řízení přípustné. Dovolací soud proto nemohl provádět důkazy, které dovolatel v dovolání navrhl.
Na základě výše uvedeného nemohl Nejvyšší soud České republiky dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je ve smyslu §243b odst. 1 o. s. ř. správný. Proto nezbylo, než jej podle téhož ustanovení zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího)§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová