ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.795.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 795/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdenka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně H.V. zast. advokátem, proti žalovanému G.G., zast. advokátem, o zaplacení částky 108.461,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíne pod sp. zn. 8 C 211/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.11.1999, č. j. 15 Co 19/99-160, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z úcastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. listopadu 1999, č.j. 15 Co 19/99-160 výrokem č. I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jimž byl zamítnut nárok na 18% úrok z prodlení z vymáhané částky za den 10. 3. 1994 a výrokem č. II. rozsudek změnil tak, že žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 108.461,-Kč spolu s 18% úrokem z prodlení za dobu od 11.3.1994 do zaplacení. Vedle toho rozhodl o nákladech řízení.
Okresní soud ve Vsetíně, v pořadí druhým rozsudkem ve věci dne 23.7.1998, č.j. 8 C 211/96-132, zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 108.461,-Kč s 18% úrokem z prodlení za dobu od 10.3.1994. Vycházel ze zjištění, že kupní smlouva ze dne 10.2.1994 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboř je v rozporu s §39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění, dále jen "obč. zák."). Žalovaný v okamžiku uzavření sporné kupní smlouvy neměl příslušné oprávnění k podnikání, nemohl tedy od žalobkyně kupovat zboží za účelem prodeje a počínal si tak v rozporu se zákonem, neboť nedovoleně podnikal. Z neplatného právního úkonu nelze dovozovat platný závazek žalovaného k zaplacení předmětné částky. Soud prvního stupně nepovažoval za možné beze změny žaloby posoudit nárok žalobkyně podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, neboť scházelo tvrzení o konstrukci výše bezdůvodného obohacení. Soud dovodil, že je vyloučeno, aby výše bezdůvodného obohacení byla stejná jako kupní cena, když do kupní ceny se promítají navíc obchodní přirážka a daň z přidané hodnoty. Pokud by měl soud posuzovat předmětný spor podle smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9.2.1993, musel by konstatovat nedostatek pravomoci soudu, neboť spory mezi účastníky týkající se předmětné smlouvy o obchodním zastoupení se řídí zákonem č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení.
Odvolací soud vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně, které posléze doplnil svými důkazy. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 10.2.1994 v ústní formě kupní smlouvu na zboží popsané jako "spořiče vody", pričemž žalovaný převzal od žalobkyně zboží ve skladbě a za cenu uvedenou v dodacím listu, převzetí zboží na dodacím listu potvrdil, obdržel na žalovanou částku fakturu vystavenou téhož dne, kterou však nezaplatil. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že zboží odebrané dne 10.2.1994 od žalobkyně na základe smlouvy o obchodním zastoupení odebral jako obchodní zástupce a vrátil je dne 24.3.1994 Ing. M.S. , kterého považoval za oprávněného k převzetí zboží. Výslechem svědků Ing. M.S. , Ing. M.V. , I.D. a Ing. M. H. soud zjistil, že závazek žalovaného z kupní smlouvy nezanikl vrácením určitého druhu a množství zboží Ing. M.S. dne 24.3.1994, když Ing. M.S. potvrdil, že se jednalo o zboží ve vlastnictví obchodní společnosti A. s. r. o, ve které podnikal. Zboží, které od žalovaného dne 24.3.1994 přebíral na sklad, považoval za zboží svého podniku (A. s. r. o.), neboť žalovaný pro něho v tomto období pracoval jako obchodní zástupce. Žalovaný se nemohl domnívat, že zboží přebírá od žalobkyně jako obchodní zástupce, když k tomuto zboží byla vystavena a předána faktura, v níž byl uveden jako kupující žalovaný a zaplacení kupní ceny bylo požadováno přímo po něm. Ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9.2.1993 soud zjistil, že obchodní zástupce podle této smlouvy není oprávněn uzavírat vlastní obchody s výrobky zastoupeného bez předchozího písemného souhlasu zastoupeného. Změna a dodatky smlouvy jsou možné jen písemnou formou. Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, bude rozhodnut rozhodčím soudem Č. o. a p. k. v P. podle jednacího řádu tohoto soudu.
Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že dodací list na dodávku zboží pro obchodního zástupce se lišil od dodacího listu pro kupujícího. Od 14.4.1993 žalobkyně se žalovaným spolupracovala soubežně na základe smlouvy o obchodním zastoupení a zároveň mu prodávala zboží a pro účely zaplacení takovéhoto zboží mu vystavovala faktury. V prvém případě měl povinnost platit za zboží kupní cenu zákazník, s nímž jménem žalobkyně žalovaný sjednal prodej zboží. Sporná dodávka ze dne 10.2.1994 však nespadala pod režim smlouvy o obchodním zastoupení.
Z faktury č. 29, vystavené dne 10.2.1994 a splatné 10.3.1994 soudy zjistily, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 108.461,-Kč, včetně 23% DPH (daně z přidané hodnoty) ve výši 20.281,-Kč za dodané spotřebiče. Z dodacího listu ze dne 10.2.1994, který nemá žádné číselné označení soudy zjistily, že tento dodací list vystavil za podnik žalobkyně obdobně jako fakturu Ing. M.V. a žalovaný stvrdil svým podpisem, že přebírá zboží v hodnotě 108.461,-Kč.
Z živnostenského listu vydaného M. ú. v P. , J. m. dne 15.10.1992 pod č.j. ŽO/2431/92 Voj. bylo zjištěno, že žalobkyni vzniklo oprávnění k předmětu podnikání koupe zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej od 11.11.1992 pod obchodním jménem H.P. (původní rodné příjmení žalobkyně) - ABC. Z její účastnické výpovědi vyplynulo, že zkratku ABC používala nesprávně z neznalosti zákona a nikdy nebyla společnicí žádné obchodní společnosti ani členkou sdružení podle ust. §829 obč. zák.
Z úplného výpisu z živnostenského rejstříku vedeného Okresním živnostenským úřadem ve Vsetíně soudy obou stupňů zjistily, že žalovanému vzniklo jako první oprávnění k podnikatelské činnosti v předmětu zprostředkovatelské služby, s počátkem dne podnikání 29.4.1991 pod obchodním jménem G. G. Teprve dne 19.9.1994 mu vzniklo oprávnění v předmětu obchodní činnost pod obchodním jménem G. G. - ABC velkoobchod.
Odvolací soud doplnil důkazní materiál o příjmové pokladní doklady ze dne 8.10.1993 a ze dne 10.2.1994, v nichž subjekt označený jako "ABC - obchodní společnost Praha" potvrdil převzetí v prvém případě částky 10.460,-Kč na úhradu faktury č. 620, v druhém případě převzetí částky 40.055,-Kč na úhradu faktury č. 24. Příjmové pokladní doklady prokazují skutečnost, že dodavatel označený jako "ABC velkoobchod" s uvedeným identifikačním číslem 41745264 prodal žalovanému zboží ve faktuře uvedené, pričemž žalovaný tuto fakturu v hotovosti uhradil. Z toho odvolací soud dovodil, že vedle spolupráce na základe smlouvy o obchodním zastoupení uzavíraly žalobkyně a žalovaný také kupní smlouvy, kde žalobkyně vystupovala jako prodávající a žalovaný jako kupující s právy a povinnostmi plynoucími z takto uzavřeného právního vztahu.
Platnost kupní smlouvy odvolací soud posuzoval podle několika hledisek. Zejména zdůraznil, že předmětem kupní smlouvy bylo zboží popsané jako "spořiče vody", tedy zboží, se kterým bylo lze nakládat bez zákonného omezení a jednalo se o zboží způsobilé k volnému obchodování mezi účastníky. Pouze v případě, že by se jednalo o zboží, jehož obchodovatelnost podléhá omezením, jednalo by se o obcházení zákona a kupní smlouva s tímto předmětem by byla absolutně neplatná podle §39 obč. zák. Dále soud zjistil, že v době uzavření kupní smlouvy mel žalovaný podnikatelské oprávnění k provozování zprostředkovatelské činnosti. To že nemel tzv. obchodní živnost, nemůže mít vliv na platnost uzavřené kupní smlouvy, jedná se pouze o "vykročení" z povoleného předmětu podnikání. Takováto zjištění mohou mít své důsledky v oblasti veřejnoprávních předpisů, avšak ve vztahu mezi dvěma subjekty soukromého práva uvedené zjištění nemůže způsobit neplatnost kupní smlouvy s tím důsledkem, že by žalovaný nemel povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu za objednané a převzaté zboží. Za nesprávnou považuje aplikaci ustanovení občanského zákoníku, neboť se jedná o úpravu vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§261 odst.1 obchodního zákoníku zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění, dále jen "obch. zák.")
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, dále jen "o. s. ř.") a důvodnost v ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Oporu v provedeném dokazování nemá podle dovolatele závěr o platnosti uzavřené kupní smlouvy podle §409 obch. zák. mezi žalobkyní a žalovaným, neboť ani v řízení před soudem prvního stupně, ani před odvolacím soudem neprobíhalo dokazování ohledne ceny, která je podstatnou složkou tohoto právního úkonu. V důsledku toho soud předmětnou věc nesprávně právně posoudil. Podle ust. §409 obch. zák. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc určenou jednotlivě, nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Sjednání kupní ceny je pro kupní smlouvu podstatné a v žádném případě neprobíhalo dokazování v tom směru, jak byla kupní cena mezi účastníky kupní smlouvy sjednána, případně dokazování v tom směru, že by účastníci projevili vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny a stanovit cenu obvyklou. Dovolatel tvrdí, že mezi ním a žalobkyní kupní smlouva uzavřena nebyla a pouhé převzetí zboží potvrzením dodacího listu nelze považovat za platně uzavřenou kupní smlouvu. Nárok žalobkyně by bylo možné posoudit pouze podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, jak to konstatoval soud prvního stupně, avšak pro tento případ dovolatel při jednání u soudu vznesl námitku promlčení takovéhoto nároku. Podle §107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Žalobkyně se dozvěděla z dodacího listu o převzetí zboží dne 10.2.1994. Tento den začala běžet její subjektivní promlčecí lhůta. Žaloba byla podána u soudu dne 15.8.1996, tedy po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty. Z těchto důvodu navrhuje aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištení, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není důvodné ( §243b odst. 1 o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, dále protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatku, které vyplynuly z přednesu úcastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až 135 o. s. ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud mel uveřit jinému svědkovi, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z obsahu odůvodnění rozsudku a z obsahu spisu je zřejmé, že skutkové zjištění soudu vyplynulo z přednesů úcastníků a z provedených důkazů. Ve vztahu ke zjišťování ceny, kterou má žalovaný zaplatit za odebrání zboží, soud nevzal v úvahu žádný důkaz, který by nemel oporu v provedeném dokazování. Soud provedl důkaz zejména fakturou č. 29 ze dne 10.2.1994 splatnou dne 10.3.1994, znějící na celkovou částku 108.461,-Kč a dále dodacím listem na předmětné spotřebiče s podpisem žalovaného. Z takto provedených důkazů dovodil soud své skutkové zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodů podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami žalobce správný (§243b odst. 1 o. s. ř.), znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo platně k uzavření kupní smlouvy podle ust. §409 obch. zák. a žalovaný je povinen zaplatit částku 108.461,-Kč, jakožto sjednanou kupní cenu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ust. §409 obch. zák. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli ji uzavřít i bez určení kupní ceny. Z projevu vůle úcastníků ze dne 10.2.1994 je zřejmé, že směrovaly k uzavření kupní smlouvy na "spořiče vody" v celkové částce 108.461,-Kč. S takto dojednanou cenou žalovaný souhlasil a svým podpisem ji stvrdil též na dodacím liste.
Z uvedeného vyplývá, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu včetně ujednání o kupní ceně a závěr odvolacího soudu o tom, že uzavřená kupní smlouva je platnou smlouvou mezi účastníky, je proto správný. Dovolacímu soudu nezbylo než dovolání žalovaného zamítnout (ust. §243b odst. 1 veta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalovaný jako dovolatel nemel úspěch a žalobkyni podle spisu náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. ledna 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová