ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.101.2001.1
sp. zn. 29 Odo 101/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci oprávněné V.m., proti povinné M.F., o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z dávek sociálního zabezpečení povinné pro částku 22.276,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. E 803/96, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 1996, čj. 7 Co 2322/96-9, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. 7.1996, čj. 7 Co 1329/96-32, potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 4.12.1995, čj. 3 C 28/95-14, ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 17.775,- Kč bez příslušenství a částku 4.492,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 21,6 %, jdoucím od 10.12.1992 do zaplacení a dále ve výroku o nákladech řízení. V ostatním připustil odvolací soud zpětvzetí žaloby a řízení v této části zastavil.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3.9.1996.
Usnesením ze dne 29.10.1996, čj. 7 Co 2322/96-9, potvrdil odvolací soud usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17.9.1996, čj. E 803/96-4, kterým soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinné. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 16.11.1996.
Proti výše uvedenému exekučnímu rozhodnutí podala povinná podáním datovaným 13.4.2000 dovolání adresované Vrchnímu soudu v Praze (došlo 17.4.2000). Okresnímu soudu v Prachaticích bylo podání doručeno dne 25.4.2000.
Podle části dvanácté hlavy první bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Dle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání ve lhůtě podáno u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání podané povinnou doručené příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Prachaticích) dne 25.4.2000 je opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Námitka dovolatelky, že ji krajský soud nepoučil o možnosti podat dovolání, závěr, že dovolání je opožděné, ovlivnit nemohla, neboť odvolací soud tuto povinnost neměl (srov. §157 odst. 1, §169 odst. 1 a §211 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť povinná, která z procesního hlediska opožděným podáním zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a oprávněné v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. června 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu