ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.136.2001.1
sp. zn. 29 Odo 136/2001-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J.S., a B) Ing. J.P., proti žalovanému P.K., o 1,050.000,- Kč s příslušenstvím a 11.550,- DEM s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 164/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2000, č. j. 4 Cmo 170/98 - 66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. března 2000, č. j. 4 Cmo 170/98 - 66, odmítl - odkazuje na ustanovení §47 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 2. září 1997, č. j. 23 Cm 164/9631, jímž Krajský obchodní soud v Ostravě uložil žalovanému zaplatit žalobci A) částku 1,050.000,- Kč se šestiprocentním úrokem od 3. května 1994 do zaplacení (bod I. výroku) a žalobci B) částku 11.550,- DEM se tříprocentním úrokem od 13. května 1994 do 14. července 1994 a se šestiprocentním úrokem od 15. července 1994 do zaplacení (bod III. výroku), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud uzavřel, že odvolání podané žalovaným k poštovní přepravě dne 13. října 1997 je opožděné, neboť rozsudek mu byl doručen uložením na poště dne 22. září 1997. Posledním dnem lhůty k podání odvolání tak byl 7. říjen 1997.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupený advokátem) dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Konkrétně poukazuje na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně mu nebylo řádně doručeno, neboť ve dnech 17. - 20. září 1997 se v místě svého bydliště nezdržoval, jelikož se účastnil obchodních jednání v P. r. v rámci veletrhu „J.“ v P. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 a 2 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 2. května 2000, kdy bylo doručeno oběma žalobcům (srov. doručenku u č. l. 68). Posledním dnem lhůty k podání dovolání byl proto (ve shodě s ustanovením §57 odst. 2 a 3 o. s. ř.) 2. červen 2000 (pátek). Dovolání datované 11. července 2000 (srov. č. l. 89-91) a podané k poštovní přepravě dne 14. července 2000 (srov. obálku č. l. 92), bylo tudíž zjevně podáno po marném uplynutí měsíční zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně i vyhotoveno).
Pouze pro doplnění je třeba uvést, že za dovolání Nejvyšší soud nepokládal podání žalovaného ze dne 10. května 2000, podané na poštu k přepravě 11. května 2000 (srov. č. l. 79). Toto podání se zřetelem ke svému obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) odpovídá tomu procesnímu úkonu, za jaký je zevně označováno, totiž návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dle §58 odst. 1 o. s. ř. a žádosti o přiznání odkladného účinku tohoto návrhu dle §58 odst. 2 o. s. ř. O tomto návrhu bylo též již pravomocně rozhodnuto, a to tak, že jej soud prvního stupně usnesením ze dne 20. června 2000, č. j. 23 Cm 164/96-86, zamítl. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. října 2000, č. j. 4 Cmo 760/2000-98, které nabylo právní moci dne 22. února 2001, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Vycházeje z uvedených důvodů, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobců však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věta první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu