ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.202.2001.1
sp. zn. 29 Odo 202/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. - K. , S. , s. r. o., proti žalovanému J.T., o zaplacení 781.548,- Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu na zaplacení 950.000- Kč, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2001, čj. 19 Co 92/2001-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. září.1999, čj. 12 C 60/98-102, ve výroku, kterým soud uložil žalobci zaplatit žalovanému 427.500,- Kč tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému 90.000,- Kč a výrok, kterým soud zamítl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 522.500,- Kč změnil tak, že zamítl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 860.000,- Kč. Odvolací soud rozhodoval dříve v této věci již dvakrát. Poprvé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Druhý rozsudek odvolacího soudu zrušil dovolací soud s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo řádně odůvodněno.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 4. dubna 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z podacího razítka soudu a připojené poznámky) téhož dne osobně doručeno Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Podle části dvanácté hlavy první bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jestliže tedy odvolací soud rozhodoval o odvolání do rozsudku vydaného před 1. 1. 2000, musel vydat rozsudek - byť byl vydán v roce 2001- podle stejných předpisů. To platí i pro rozhodování Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001), když podle části dvanácté hlavy první bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek krajského soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na čl. 158, žalovanému (jeho právnímu zástupci) doručen dne 26. února 2001. Převzetí je potvrzeno razítkem advokáta a podpisem na doručence. Téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. 26. březen 2001 (pondělí). Dovolání podané žalovaným až 4. dubna 2001 je tedy opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. června 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu