ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.243.2001.1
sp. zn. 29 Odo 243/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. M.B., proti žalované I.f.B.d. – K., a.s., o určení právního statutu žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 71/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2000, čj. 7 Cmo 683/2000-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23.3.2000, čj. 48 Cm 71/99-56, kterým soud prvního stupně zastavil řízení ve věci samé, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, v odvoláním napadeném výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobce zastoupený advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu ustanovení §146 o. s. ř., a je tedy dán dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Pokud jde o přípustnost dovolání, zastává žalobce názor, že před úpravou zakotvenou v §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je třeba dát přednost ústavnímu právu žalobce na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího proti měnícímu usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 a 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Přípustnost podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. dána není, neboť v tomto případě je přípustnost dovolání proti měnícímu usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení přímo vyloučena [§238a odst. 1 písm. a) část věty za středníkem].
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Pokud jde o odkaz dovolatele na respektování jeho práva na spravedlivý proces, tak toto jeho právo není výše uvedeným závěrem dovolacího soudu nijak dotčeno.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu