ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.257.2001.1
sp. zn. 29 Odo 257/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č.p., a.s. proti žalované M.W. a C., o zaplacení částky 285.326,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod. sp. zn. 17 C 88/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, č.j. 19 Co 300/2000-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 1. prosince 1999, č.j. 17 C 88/98-49, uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 285.326,50 Kč s dvacetidvouprocentním úrokem za dobu od 16. srpna 1997 do zaplacení (bod I. výroku), co do zbytku příslušenství žalobu zamítl (bod II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. listopadu 2000, č.j. 19 Co 300/2000-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobkyně se po žalované právem domáhá pojistného plnění, jež vyplatila společnosti E. s. r. o., neboť žalovaná odpovídá za vzniklou škodu z titulu zasílatelské smlouvy, kterou uzavřela se společností E. s. r. o.
Žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy že jsou dány dovolací důvody dle §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"). V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci těchto dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně (ve výrocích I. a III.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Úvaze o důvodnosti dovolání ovšem v dovolacím řízení předchází zkoumání jeho přípustnosti.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (rozsudek ze dne 1. prosince 1999 je prvním rozsudkem obvodního soudu ve věci). Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (srov. §239 odst. 1 o. s. ř. ) a žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala (srov. §239 odst. 2 o. s. ř.).
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. června 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r.
předseda senátu