ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.315.2001.1
sp. zn. 29 Odo 315/2001-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R.S., proti žalovanému J.Š., o zaplacení částky 155.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 894/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2000, č.j. 44 Co 689/99 – 30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. září 2000, č.j. 44 Co 689/99 - 30, změnil rozsudek dne 25. března 1999, č.j. 4 C 894/98 - 15, jímž Okresní soud ve Vyškově uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 155.000,- Kč s tříprocentním úrokem z prodlení od 28. listopadu 1997 do zaplacení, oproti vydání označeného osobního automobilu, tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (podáním datovaným 8. ledna 2001 a podaným na poštu k přepravě téhož dne) dovolání, v němž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen “o. s. ř.”).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu byl vydán 11. září 2000, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i dovolání v této věci.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001, pod číslem 81).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalovaného 7. listopadu 2000 a žalobci 8. listopadu 2000, kdy nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl tedy posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 8. prosinec 2000 (pátek). Dovolání podané k poštovní přepravě až dne 8. ledna 2001 je tudíž zjevně opožděné. Na napadeném rozsudku je sice nesprávně vyznačena doložka právní moci (podle té měl rozsudek nabýt právní moci až 24. listopadu 2000), dovolání by však bylo opožděné, i kdyby se dovolatel při podání dovolání řídil tímto údajem (pak by posledním dnem lhůty k podání dovolání byla středa 27. prosince 2000).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu