ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.365.2001.1
sp. zn. 29 Odo 365/2001-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce L. Š., proti žalovaným 1) A. D., a 2) Z. D., o zaplacení částky 153.114,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 258/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2000, čj. 12 Co 238/97-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. ledna 1997, čj. 7 C 258/94-80, kterým soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 71.952,- Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a ve zbytku žalobu zamítl, v jeho přisuzujícím výroku tak, že zamítl žalobu i do částky 71.952,- Kč, jakož i do příslušenství uplatněné pohledávky.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 27. září 2000 dovolání, které bylo (jak vyplývá z podacího razítka soudu) Okresnímu soudu v Litoměřicích doručeno osobně dne 2. listopadu 2000.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též zkoumání včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001, pod číslem 81).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ust. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na čl. 110, žalobci (jeho právnímu zástupci) doručen dne 18. září 2000. Převzetí je potvrzeno razítkem advokáta a podpisem na doručence. Téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 18. říjen 2000 (středa). Dovolání podané žalobcem až 2. listopadu 2000 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu