ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.369.2001.1
sp. zn. 29 Odo 369/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. Š., proti žalované C. k. J., v. o. s., o návrhu žalované na obnovu konkursního řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 K 107/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. srpna 2000, čj. 1 Ko 247/2000-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. května 2000, čj. 45 K 107/99-55 zamítl návrh žalované na obnovu řízení o prohlášení konkursu na majetek žalované a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zamítavý výrok odůvodnil tím, že proti jeho usnesení ze dne 15. prosince 1999, čj. 45 K 107/99-32, které nabylo právní moci dne 2. ledna 2000 a kterým byl prohlášen konkurs na majetek žalované, není obnova řízení přípustná, neboť ve smyslu ust. §229 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. §44 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o konkursu a vyrovnání lze zrušení uvedeného usnesení dosáhnout jinak.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované shora označeným usnesením potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně, neboť dospěl k závěru, že je správné.
Žalovaná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Soudům obou stupňů vytýkala, že nerozlišily skutečnost, že se nedomáhala zrušení již prohlášeného konkursu, ale zrušení rozhodnutí, jímž byl konkurs prohlášen. Protože není namístě aplikace těch ustanovení, kterými oba soudy svoje usnesení zdůvodnily, navrhla dovolatelka, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolání není přípustné.
Podle ust.§236 odst. 1 o. s. ř dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, je dovolání přípustné pouze v případech taxativně stanovených v ust. §237 odst. 1 a §238a o. s. ř. Existenci vad řízení uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud z obsahu spisu neshledal a dovolatelka ji ani netvrdila. Podle tohoto ustanovení občanského soudního řádu proto není dovolání přípustné.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z usnesení, u nichž zákon připouští dovolání v ust. §238a odst. 1, písm. a) až f) o. s. ř., není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení občanského soudního řádu.
Tento závěr s sebou nutně nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm c) o. s. ř. dovolání žalované odmítl jako nepřípustné.
Žalovaná zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný v ust. §146 odst. 2 větou prvou (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu