ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.411.2001.1
sp. zn. 29 Odo 411/2001-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr. J. V., proti žalované S. p. – Č. i. F., a. s., o neplatnost přeměny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 164/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2001, čj. 7 Cmo 558/2000-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2.5.2000, čj. 45 Cm 164/99-43, kterým soud prvního stupně rozhodl tak, že se řízení zastavuje. Dále odvolací soud rozhodl tak, že dovolání se nepřipouští.
Žalobce zastoupený advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Důvodnost tohoto dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci a dále v existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Současně se domnívá, že rozhodnutí soudu vychází i ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Konkrétně namítá, že odvolací soud pochybil, když poté, co zjistil, že došlo k zániku žalovaného, bez toho aniž by zjišťoval, zda existují konkrétní osoby – procesní nástupci, kteří automaticky mají vstoupit do práv a povinností žalovaného, „řízení po zrušení rozhodnutí prvoinstančního soudu zastavil.“ Dle názoru žalobce došlo v tomto případě k univerzální sukcesi, kdy majetek i závazky žalovaného přešly na jeho akcionáře, resp. podílníky, kteří drželi ve svém majetku akcie žalovaného k datu jeho výmazu z obchodního rejstříku. Dále žalobce vytýká odvolacímu soudu to, že přestože z rejstříkového spisu žalovaného zjistil, že proti rozhodnutí rejstříkového soudu o výmazu žalovaného z obchodního rejstříku podal žalobce odvolání, řízení nepřerušil, ale sám toto odvolání posoudil a dospěl k závěru, že k němu nelze přihlížet. Konečně žalobce napadá závěry odvolacího soudu týkající se platnosti přeměny žalovaného na otevřený podílový fond. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Žalobce ve svém dovolání odkazuje na ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. lednu 2001.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238a o.s.ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc také nesplňuje, neboť odvolací soud nerozhodoval ve věci samé. Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Pro úplnost je třeba uvést, že odůvodnění dovolání je stejné jako v případě dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.4.2001, čj. 7 Cmo 892/2000-55, kdy odvolací soud opravdu řízení po zrušení rozhodnutí prvoinstančního soudu zastavil. V tomto případě však odvolací soud rozhodl, jak je uvedeno v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
V záhlaví uvedená žalovaná S. p. – Č. i. F., a. s.,, zanikla ke dni 14.6.1999 bez likvidace z důvodu přeměny na otevřený podílový fond s názvem S. i. S., a.s. – Č. o. p. f. §35j zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.
K vyjádření k dovolání podanému I. S. Č. s., a. s. (dříve S. i. S., a.s.), dovolací soud nepřihlížel, neboť tato společnost není účastníkem dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2001
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu