ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.417.2001.1
sp. zn. 29 Odo 417/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce H.M.A.H., proti žalovanému JUDr. M.M., o zaplacení částky 100.000,- USD, s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 495/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2001, č.j. 9 Cmo 26/2001-30, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2001, č.j. 9 Cmo 26/2001-30, potvrdil usnesení ze dne 16. října 2000, č.j. Sm 495/2000-17, jímž Krajský obchodní soud v Praze zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 9. srpna 2000, č.j. Sm 495/2000-9. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 17. srpna 2000, jakož i v tom, že potřeba konzultace věci se specializovanými právníky není - podle ustanovení §58 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále též jen „o. s. ř.\") - omluvitelným důvodem zmeškání třídenní lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Zdůraznil též, že odvolací přezkum se týkal rozhodnutí soudu prvního stupně o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek, nikoli věcného obsahu opožděně podaných námitek.
Žalovaný (vybaven právnickým vzděláním) podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, odkazuje na ustanovení §83, §237 odst. 1 písm. d/ a §239 o. s. ř. Oběma soudům vytýkal, že se zabývaly pouze tím, zda směnečný platební rozkaz byl správně doručen. I když vyjádření dodací pošty, o něž se soudy opíraly, pokládá za zcela nedostatečné, přisuzuje řešení této otázky jen zástupnou roli. Již v odvolání totiž namítl, že je zde překážka „litispendence\". Dovolatel se proto opět domáhá „zamítnutí nároků\", neboť peněžité plnění ze směnky je a/ vyžadováno po „neoprávněném dlužníkovi\" a přihlášením se „ke konkursu\" již bylo uplatněno na „oprávněném dlužníkovi\", b/ soudu předložená směnka je směnkou obchodní a finanční prostředky z ní již byly žalobci formou dodaného zboží (jak je to stanoveno v obchodní smlouvě) vyplaceny a c/ pakliže by se na základě vydaného směnečného platebního rozkazu zapojil do likvidace dluhů společnosti H. V. s. s. r. o., jednal by v rozporu s právním řádem, protože k takovému jednání je oprávněn pouze správce konkursní podstaty.
Žalobce ve vyjádření uvedl, že dovolatelova tvrzení jsou účelová a nedoložená a netýkají se žádosti o prominutí zmeškání lhůty.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.- rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání žalovaného není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/ Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o prominutí zmeškání lhůty ani usnesení odvolacího soudu je potvrzující není usnesením ve věci samé.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř.
K vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti a jejich existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu; jelikož jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu rovněž nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda řízení je postiženo vadou tvrzenou dovolatelem.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení.
Dle ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř. platí, že zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Z ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. se pak podává, že soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
Dovolatel zjevně spojuje námitku překážky věci zahájené s vydaným směnečným platebním rozkazem; předmětem dovolacího přezkumu však je rozhodnutí o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tedy výlučně rozhodnutí tom, zda jsou splněny podmínky dle §58 odst. 1 o. s. ř. Pouze ve vztahu k tomuto rozhodnutí lze zkoumat existenci překážky věci zahájené. Dovolatel pak ani netvrdí a ze spisu rovněž neplyne, že by o jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty (srov.č.l. 11), probíhalo u soudu jiné, dříve zahájené, řízení.
Lze tedy uzavřít, že řízení o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu netrpí ani vadou dle §237 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. srpna 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu
43