ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.448.2001.1
sp. zn. 29 Odo 448/2001-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. C. s. r. o., proti žalovanému Č.p., s. p., o zaplacení částky 50.508,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Ro 1512/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2001, čj. 3 Cmo 11/2001-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2000, čj. Ro 01768/2000-28, kterým tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena místě příslušnému Krajskému obchodnímu soudu v Praze (nyní Městskému soudu v Praze).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém trvala na místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu na výběr daného podle ustanovení §87 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Protože napadené usnesení odvolacího soudu vychází podle jejího přesvědčení ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.], navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání sdělil žalovaný, že je pokládá za důvodné.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, přičemž tuto skutečnost v důvodech usnesení výslovně zmínil.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým soud nerozhodl ve věci samé, je přípustné pouze v případech taxativně vyjmenovaných v ustanoveních §237 odst. 1 a §238a odst. 1 o. s. ř.
Existence vad řízení uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. se ze spisu nepodává a dovolatelka ji ani netvrdila. Proto podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.
Rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit ani žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm c) o. s . ř. dovolání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu