ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.456.2001.1
sp. zn. 29 Odo 456/2001- 49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně C. s.r.o., proti žalovanému Z. P., o zaplacení částky 170.954,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 104/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2001, čj. 5 Cmo 458/2000-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.3.2000, čj. 12 Cm 104/2000-15, kterým soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 13. 1. 2000, čj. Sm 188/99-5, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení platebního rozkazu částku 170.954,43 Kč a na náhradě nákladů částku 6.850,- Kč.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání. Podle názoru žalovaného je dovolání přípustné dle ustanovení §239 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Důvodnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Konkrétně namítá, že odvolací soud se odmítl zabývat námitkou žalovaného, že nebylo splněno ujednání mezi žalobkyní a žalovaným o tom, že směnka bude rozepsána na oba jednatele, když tuto námitku odvolací soud označil jako novou oproti námitkám uplatněným v odporu proti směnečnému platebnímu rozkazu. Žalovaný však tuto námitku v odporu proti platebnímu rozkazu uplatnil a v odvolání ji pouze rozvedl. Dále žalovaný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že přestože doložku týkající se rozepsání směnky na oba jednatele nelze považovat za nenapsanou, nezpůsobuje tato doložka neplatnost směnky. Dovolatel je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že ujednání obsažené v doložce nebylo splněno, je třeba směnku považovat za neplatnou. Posouzení této skutečnosti považuje žalovaný za otázku zásadního právního významu. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že souhlasí se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání zamítnout.
Podle části dvanácté hlavy první bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolání není přípustné.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však žalovaný návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodal.
Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti, toto dovolání, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2001
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu