ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.458.2001.1
sp. zn. 29 Odo 458/2001-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele B. D., o neplatnost usnesení valné hromady O., a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 364/99, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2000, č.j. 7 Cmo 1063/2000-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25.5.2000, č.j. 32 Cm 364/99-8, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady O., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 21.6.1999.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že tříměsíční lhůta stanovená v §131 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je lhůtou hmotněprávní. V uvedené lhůtě tedy musí návrh dojít na soud, nepostačuje, aby byl ve lhůtě podán k poštovní přepravě, jak je tomu u lhůt procesních. Dodatečné odvolací tvrzení navrhovatele, že návrh podal 21.9.1999 také telefaxem, nemá dostatečnou oporu v obsahu spisu. Doklad, který předložil navrhovatel, svědčí jen o tom, že uvedeného dne bylo na soud prvního stupně zasláno faxové podání. Nesvědčí již o tom, že byl faxován právě návrh na zahájení řízení v projednávané věci. Podle soudu prvního stupně (č.l. 24) se faxové podání návrhu ani v podatelně ani v příslušné kanceláři soudu nenachází. V návrhu, který došel na soud prvního stupně 23.9.1999 není skutečnost, že předchází faxové podání, zmíněna. Navrhovatel to neuvedl ani v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Uvedl tuto tak závažnou skutečnost až v doplnění odvolání. Z uvedeného vyplývá, že obsah spisu podklady pro závěr, že návrh na zahájení řízení byl podán včas, neskýtá. Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť neshledal předpoklady podle §239 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel v otevřené lhůtě dovolání s odvoláním na ustanovení §241 odst. 2 (správně 3) písm. a) o. s. ř. V dovolání uvedl, že podání ve formě faxu je zcela běžné v soudní praxi a je v souladu s §42 o. s. ř. Odvolací soud však takovéto podání považuje za neprůkazné, údajně svědčící jen o tom, že uvedeného dne bylo na soudu prvního stupně podáno faxové podání. To samé se ale dá prohlásit o jakémkoli faxovém podání a soud tedy odmítá aplikovat zákonné ustanovení občanského soudního řádu. Není vinou navrhovatele, že se průkazně podané faxové podání nenachází v soudní podatelně ani v příslušné kanceláři soudu. Soud ani neumožnil žalobci předložit originál faxových podání. Vzhledem k tomu, že soud nepřijal podání ve formě, kterou zákon výslovně připouští, trpí řízení závažnou vadou, která vedla i k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud se především zabýval přípustností dovolání ve věci, již - jde-li o dovolání proti usnesení - obecně upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), ovšem nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podle §238a o. s. ř. dovolání rovněž není přípustné, neboť napadené usnesení není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím (srov. odst. 1 písm. a/) a není ani usnesením podřaditelným pod úpravu v §238a písm. b) až f) o.s.ř. Jelikož odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání ani výrokem svého rozhodnutí (§239 odst. 1 o. s. ř.), zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však žádnou otázku zásadního právního významu v dovolání nepředestřel, ale namítá pouze vadu řízení podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. K takové vadě však může dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Protože však dovolací soud v projednávané věci přípustnost dovolání neshledal, nemohl se tvrzenou vadou zabývat.
Protože dovolací soud neshledal žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených ve shora citovaných ustanoveních dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (analogicky), neboť dovolatel procesně způsobil, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by společnosti vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. prosince 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu