ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.475.2001.1
sp. zn. 29 Odo 475/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H.z., a. s. proti žalované Ing. M.A., o zaplacení částky 29.212,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 329/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2001, čj. 15 Co 765/2000 – 78, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 28. února 2001, čj. 15 Co 765/2000 - 87, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 22. června 2000, čj. 27 C 329/99 – 29, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 29.212,- Kč se 13 % úrokem z prodlení (bod I. výroku), přičemž ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl (bod II. výroku). Současně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované (jež směřovalo jen do vyhovujícího výroku ve věci samé a do výroku o nákladech řízení) rozsudkem ze dne 7. února 2001, čj. 15 Co 765/2000 – 78, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku tak, že žalobu na zaplacení částky 4.303,- Kč s příslušenstvím zamítl a v odstavci III. výroku tak, že přiznal žalobci pouze poměrnou část náhrady nákladů řízení. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 28. února 2001, čj. 15 Co 765/2000 – 87, pak odvolací soud doplnil rozsudek ze dne 7. února 2001 výroky o povinnosti žalobce a žalované nahradit státu náklady odvolacího řízení.
Dovoláním ze dne 1. května 2001 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž tvrdila, že rozsudky soudů obou stupňů jsou postaveny na zcizených a padělaných podkladech. Proto žádala, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Usnesením ze dne 7. května 2001, čj. 27 C 329/99 – 95, doručeným dne 11. 7. 2001 (srov. doručenku na čl. 97), vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby si ve lhůtě dvaceti dnů zvolila advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání ve trojím vyhotovení.
V odůvodnění usnesení soud prvního stupně upozornil žalovanou na podmínku povinného zastoupení advokátem a na nutnost sepsání dovolání tímto zástupcem podle ustanovení §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. Současně žalovanou poučil, že dovolací řízení bude zastaveno, pokud výzvě řádně a včas nevyhoví.
Podle ustanovení bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc – ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Z dovolání zastoupení dovolatelky nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatelky prokazující, nebyly předloženy. Dovolatelka pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila, ač byla o procesních následcích nesplnění této podmínky poučena.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejiž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé ( §241 odst. 1 o. s. ř.) a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ust. §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalobkyni však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty prvé, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.výrok tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. října 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu