ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.489.2001.1
sp. zn. 29 Odo 489/2001-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. M. B. proti žalované MUDr. L.H., o zaplacení částky 11.266,- Kč s příslušenstvím a o protinávrhu žalované na zaplacení částky 5.953,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 229/94, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2001 č. j. 12 Co 534/2000 - 143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. srpna 2000, č. j. 10 C 229/94 - 106, zastavil řízení co do částky 11.266,- Kč, dále ohledně úroku ve výši půl procenta denně z částky 6.250,- Kč za den 27. ledna 1994 a z částky 4.492,- Kč za den 17. března 1994, jakož i co do úroku v částce 1.237,20 Kč (bod I. výroku); rovněž zastavil řízení o protinávrhu žalované co do dvaceti šesti procentního (ročního) úroku z částky 5.953,20 Kč za dobu od 26. června 1998 do 30. června 1998 (bod II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 8.364,- Kč (bod III. výroku). Soud též zamítl žalobu ohledně částky 76.039,90 Kč (bod IV. výroku), jakož i protinávrh žalované na zaplacení částky 5.953,20 Kč s dvaceti šesti procentním (ročním) úrokem z prodlení za dobu od 1. července 1998 do zaplacení (bod V. výroku).
Na náhradě nákladů řízení byl žalobce povinen zaplatit žalované částku 10.638,90 Kč (bod VI. výroku), na soudní poplatku pak měla žalovaná zaplatit státu 500,- Kč (bod VII. výroku) a žalobce 1.934,- Kč (bod VIII. výroku).
K odvolání žalobce směřujícímu jen proti té části bodu IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou soud žalobu zamítl ohledně částky 35.389,- Kč, a proti výroku o nákladech řízení, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. března 2001 č. j. 12 Co 534/2000 - 143, změnil rozsudek soudu prvního stupně v dotčeném výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35.389,- Kč s tím, že jinak zůstává uvedený výrok nedotčen (první výrok). Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil odvolací soud tak, že tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu těchto nákladů právo (druhý výrok), uvedl, že v ostatních výrocích zůstal rozsudek nedotčen (třetí výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 7.491,- Kč (čtvrtý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (zastoupená advokátem) včasným dovoláním, které podle obsahu směřuje proti měnícímu výroku napadeného rozsudku ve věci samé. Přípustnost dovolání opírá žalovaná o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci tohoto důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku je upravena v ustanoveních §237, §238 a §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání není přípustné, neboť zde uvedené vady z obsahu spisu nevyplývají a nebyly ani dovoláním namítány.
Ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. přípustnost dovolání - oproti očekávání dovolatelky - rovněž nezakládá, jelikož dle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V daném případě je projednávaná věc věcí obchodní, neboť jde o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (dovoláním napadaný výrok se týká peněžitého nároku ze smlouvy o dílo uzavřené stranami podle obchodního zákoníku). Vzhledem k tomu, že dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o částce 35.389,- Kč, to jest o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,-Kč, dovolání podle §238 odst. 1 o. s. ř. přípustné není.
Podle ustanovení §239 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadený výrok je výrokem měnícím a nikoli potvrzujícím, jakož i proto, že i zde platí ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. obdobně (srov. §239 odst. 3 o. s. ř.).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobce však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu