ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.608.2001.1
sp. zn. 29 Odo 608/2001-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J.S., proti žalované Mgr. I.S., jako správkyni konkursní podstaty úpadce M.s., s. p. v likvidaci, o určení existence pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 251/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2001, č. j. 13 Cmo 59/2000 – 56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 1999, č. j. 37 Cm 251/97 – 31, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení existence pohledávky žalobce za úpadcem (M.s., s. p. v likvidaci) ve výši 342.319,- Kč, přihlášené do konkursu přihláškou ze dne 7. dubna 1997.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost odůvodňoval zásadním právním významem napadeného rozsudku a požadoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dne 23. listopadu 1999 je v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci). Podmínky uvedené v ustanovení §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (srov. §239 odst. 1 o. s. ř.) a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (srov. §239 odst. 2 o. s. ř.).
Zbývalo proto posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Žalobce zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanovením §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu