ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.665.2001.1
sp. zn. 29 Odo 665/2001-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. S., proti žalované J. M., o zaplacení částky 5.400,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 10 C 2594/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. září 2000, č. j. 17 Co 293/99-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.100,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 9. února 1999, č. j. 10 C 2594/95-48, uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.400,-Kč se šestnáctiprocentním úrokem od 11. listopadu 1994 do zaplacení. Soud po provedeném dokazování zhodnotil vztah účastníků jako bezdůvodné obohacení získané (dle §451 odst. 2 občanského zákoníku) plněním z právního důvodu, který odpadl, a to na straně žalobce půjčkou 360 krabiček a deseti kusů sifonových a šlehačkových bombiček (převzatých od žalované 15. dubna 1993), za které žalobce žalované následně zaplatil zálohu ve výši 5.400,-Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. září 2000, č. j. 17 Co 293/99-61 (nyní č.l. 65), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, uzavíraje, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav věci, nevyvodil však z něj odpovídající právní závěry. Podle odvolacího soudu v případě dohody tvrzené žalobcem (o tom, že měl se žalovanou ujednáno, že při ukončení obchodní činnosti jí vrátí bombičky oproti zaplacení /vrácení/ částky, kterou jí za bombičky uhradil při jejich první dodávce) se žalobce domáhá plnění z tzv. synallagmatické smlouvy, pro niž je typická vzájemná vázanost plnění. Žalobce však vymáhá pouze splnění části povinnosti žalované a bez splnění jeho povinnosti (jež musí být vyjádřeno v soudním rozhodnutí tím, že žalované bude uloženo převzít bombičky a zaplatit částku 5.400,-Kč oproti povinnosti žalobce jí bombičky předat) nelze žalobě vyhovět, i kdyby žalobce existenci takové dohody prokázal.
Žalobce (zastoupen advokátem) podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod dle 241 odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.”), tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru o existenci tohoto důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření především namítá, že dovolání není přípustné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají a dovolání není přípustné ani dle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo dle §239 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoliv potvrzujícím.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (srov. §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 5.400,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím ani částku 20.000,- Kč (natož částku 50.000,- Kč), takže přípustnost dovolání ve věci nezakládá ani ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty prvé (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ačkoliv vyjádření k dovolání bylo podáno v lednu 2001 (jde o podání datované dne 4. ledna 2001 a došlé soudu 5. ledna 2001), podle bodu 10., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání v této věci bylo podáno u soudu (a dovolací řízení tak ve shodě s §82 odst. 1 a §243c o. s. ř. zahájeno) před 1. lednem 2001, stanoví se výše odměny za zastupování advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - advokátního tarifu (dále též jen “vyhláška”).
Ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky pak určuje, že není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.
Tarifní hodnotu, z níž Nejvyšší soud vyšel při určení výše odměny za vyjádření dovolání, tedy ve sporu o úhradu peněžitého plnění tvoří nejen ono peněžité plnění, nýbrž i jeho příslušenství (úroky z prodlení) v době započetí úkonu právní služby (zde ke dni 4. lednu 2001). Jde jednak o jistinu ve výši 5.400,- Kč, jednak o šestnáctiprocentní úrok z prodlení z této částky za dobu od 11. listopadu 1994 do 4. ledna 2001 včetně. Uvedený úrok za popsané období činí 5.311,80 Kč, takže společně s jistinou tvoří celkem částku 10 711,80 Kč. Dle §7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny činí 1.025,- Kč. Společně s paušální náhradou ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky), tak Nejvyšší soud žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 1.100,-Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 4. prosince 2001
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu