ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.7.2001.1
sp. zn. 29 Odo 7/2001-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce L.F.A., s. r. o. proti žalovanému L.A. s. r. o., o ochranu proti jednání nekalé soutěže a zaplacení 445.000,- Kč s návrhem na nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 127/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2000, č. j. 3 Cm 472/99-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. září 1999, čj. 1 Cm 127/99-18, kterým bylo řízení zastaveno.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dne 23. června 2000 blanketní dovolání (č.l. 34), které však nijak neodůvodnil.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. června 2000, čj. 1 Cm 127/99-38, doručeným 4. září 2000 (srov. doručenku u č.l. 38) - ve shodě s ustanoveními §42 odst. 4 a §241 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – vyzval dovolatele, aby do deseti dnů od doručení usnesení odstranil vady dovolání mimo jiné i tak, že označí co dovolání sleduje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je předmětné rozhodnutí napadeno dovoláním a čeho se dovolatel domáhá.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. srpna 2001, čj. 29 Odo 7/2001-41, doručeným žalobci a jeho zástupci dne 23. srpna 2001, dovolatele vyzval, aby do 15-ti dnů odstranil vadu dovolání, zejména aby doplnil obsahové náležitosti podle ust. §241 odst. 2 o. s. ř. ve vazbě na ust. §42 odst. 4 o. s. ř., když v dovolání musí být uvedeno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí napadá a čeho se dovolatel domáhá.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Podle ustanovení §241 odst. 2 věty první o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Podle odstavce 3 téhož ustanovení pak lze dovolání podat jen z toho důvodu, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. (písm. a/), řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. b/), rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písm. c/), nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písm. d/).
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., jež je v dovolacím řízení použitelné ve shodě s ustanovením §243c o. s. ř., předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2, není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Tak tomu bylo i v posuzovaném případě.
Dovolatel vady dovolání neodstranil, ač byl o procesních následcích, jež z jeho nečinnosti plynou, řádně poučen. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§243 odst. 2 věta první o. s. ř.) a dovolání jakékoli důvody postrádá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky podání pokračovat. Takové dovolání nelze projednat, protože na jeho základě je rozhodnutí věcně nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle §43 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. prosince 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu