ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.98.2001.1
sp. zn. 29 Odo 98/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Č.s., a.s. proti žalovanému L.B., o zaplacení částky 3.385,- Kč s příslušenstvím, k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2000, č.j. 4 Cmo 36/99-29, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. října 2000, č.j. 4 Cmo 36/99-29, změnil usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 31. března 1998 v napadené části, to jest ve výroku o nákladech řízení, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 250,- Kč. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Přípisem ze dne 10. 11. 2000, doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 11. 2000, podal žalovaný dovolání.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2001, č.j. 16 Cm 33/98 - 41, byl žalovaný poučen o nepřípustnosti dovolání proti usnesení o nákladech řízení a dále byl vyzván, aby uvedl, proti jakému rozhodnutí dovolání směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí napadá a jaké důkazy navrhuje k prokázání důvodů dovolání. Žalovaný byl současně vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatek povinného zastoupení advokátem, s poučením o důsledcích nevyhovění výzvě, tj. zastavení dovolacího řízení.
Na uvedené usnesení soudu prvního stupně, doručené mu 19. 1. 2001, reagoval dovolatel podáním ze dne 9. 2. 2001, došlým soudu 12. 2. 2001, v němž soudu sdělil, že v určené dvacetidenní lhůtě si nedokázal zajistit advokáta a bez konkrétního časového určení žádal o prodloužení lhůty.
S ohledem na bod 17, hlavu I., část dvanáctou zák. č. 30/2000 Sb. se toto dovolání, vzhledem k tomu, že směřuje proti rozhodnutí, které bylo vydáno přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1. 1. 2001), projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\").
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Jde o zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit a soud k tomu učiní vhodné opatření; nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení soud zastaví (§104 odst. 2 o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný na základě výzvy soudu prvního stupně nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranil.
Žádost o další prodloužení soudcovské lhůty již Nejvyšší soud nepokládal za opodstatněnou, když původně určená byla dostatečně dlouhá. Dále nelze též přehlédnout, že dovolatel sám ke zhojení nedostatku povinného zastoupení dosud nepřikročil.
Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. rozhodl tak, že dovolací řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 2, 1. větu o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno a žalobci podle spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu