ECLI:CZ:NS:2001:3.ND.137.2001.1
sp. zn. 3 Nd 137/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera ve věci návrhu o zvýšení výživného navrhovatele K. K., a jeho matky D. K., zastoupenými Mgr. Z. P., advokátem, proti odpůrci Ing. K. K., zastoupeným JUDr. K. F., advokátem, o návrhu na přikázání věci z důvodů vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně se z a m í t á .
Odůvodnění:
Dne 15. 12. 1998 podali navrhovatel K. K. a jeho matka u Městského soudu v Brně návrh na zvýšení výživného proti odpůrci Ing. K. K. Městský soud v Brně usnesením ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 50 C 249/2000 rozhodl tak, že jednak vyslovil svoji nepříslušnost a jednak po právní moci tohoto usnesení postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako soudu místně příslušnému. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel K. K. prostřednictvím svého právního zástupce odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně dne 22. 12. 2000 usnesením sp. zn. 47 Co 724/2000 tak, že rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.
Dne 17. 10. 2000 pak K. K. podal u Městského soudu v Brně návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. V jeho písemném vyhotovení poukazuje na to, že na podkladě rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2000 byl vyloučen návrh na výživné po dobu jeho zletilosti k samostatnému řízení. Navrhovatel setrvává na původním návrhu s tím, aby věc byla projednávána společně. Vedle vhodnosti tohoto postupu pak uvádí, že v obou řízeních bude potřebné provádět shodné důkazy, vzhledem k jeho finanční situaci a studijní aktivitě by bylo obtížné dostavovat se ke vzdálenému soudu, nehledě na náklady jeho právního zástupce a konečně v případě dokazování lze podle jeho názoru předpokládat, že by se jednalo vesměs o osoby bydlící v obvodu Městského soudu v Brně.
K navrhované delegaci se vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce odpůrce Ing. K. K., který je přesvědčen, že v dané věci nejsou žádné důvody pro delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti a požádal, aby byl návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu zamítnut.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podaný návrh a shledal, že v projednávaném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci. Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti, přičemž důvody vhodnosti musí být takové, které delegujícímu soudu umožní přijmout závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam i stanovisko účastníků řízení.
Postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je tedy výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákonných kriterií. Z toho důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem postupu podle citovaného ustanovení, vyznačovat určitou mimořádností. V projednávaném případě skutečnosti, uváděné žalobcem v jeho návrhu, nejsou podle názoru Nejvyššího soudu nijak mimořádné a vymykající se běžné soudní praxi. Navíc ze spisu vyplývá, že odpůrce vyjádřil s případnou delegací věci zásadní nesouhlas.
Vzhledem k těmto skutečnostem neshledal Nejvyšší soud, že by přikázání věci Městskému soudu v Brně bylo vhodné, zejména z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Proto podaný návrh na delegaci věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych