ECLI:CZ:NS:2001:3.ND.264.2001.1
sp. zn. 3 Nd 264/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci věřitele : ČSOB, a. s. se sídlem v P., proti dlužníkovi : F., a. s. se sídlem v H., o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 54 K 16/2000 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ko 170/2000, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. L. Z. a JUDr. P. F. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ko 170/2000.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze má projednat odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. 54 K 16/2000, jímž bylo rozhodnuto, že námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni vznesená dlužníkem se zamítá. U Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího je tato věc vedena pod sp. zn. 2 Ko 170/2000.
V podání ze dne 22. 12. 2000 dlužník navrhl vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi. Předmětný návrh odůvodnil tím, že pochybnost o nepodjatosti soudců výše uvedeného soudu lze dovodit s ohledem na neobjektivní a nepřátelskou publicitu dlužníka v tisku a dalších hromadných sdělovacích prostředcích. Z výše uvedeného je dovozováno, že namítaná negativní publicita vytváří dojem existence stavu úpadku dlužníka a znemožňuje tak nezávislé posouzení návrhu na zahájení konkursního řízení. Vrchní soud v Praze má přitom též rozhodnout o námitce podjatosti vznesené dlužníkem z týchž důvodů proti soudcům Krajského soudu v Plzni zabývajícím se konkursními věcmi.
Se zřetelem na výše konstatované důvody je proto navrhováno, aby věc byla přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, když podmínky ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou v daném případě splněny.
Podle sdělení Vrchního soudu v Praze, přísluší podle rozvrhu práce rozhodovat v předmětné věci senátu 2 Ko, jehož členy jsou JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. L. Z. a JUDr. P. F. Z jednotlivých písemných vyjádření těchto soudců učiněných dne 19. 9. 2001 vyplývá, že nemají žádný osobní vztah k projednávané věci, a informace o subjektu dlužníka mají pouze z předloženého spisu.
Na podkladě ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. nadřízený soud. Tímto soudem je v dané věci Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud).
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné nejprve poznamenat, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení je zpravidla dán příbuzenským, popř. jiným blízkým vztahem k účastníkům řízení. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají z předloženého spisu žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoliv poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Takové námitky konečně nebyly ani vzneseny. Pouze v obecné rovině a hypoteticky byly důvody podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze spatřovány v ovlivnění soudců negativní mediální kampaní vedenou ve sdělovacích prostředcích vůči dlužníkovi. Jen na tomto základě ovšem bez dalšího nelze učinit závěr o splnění podmínek ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže současně nejsou k dispozici další doložené skutečnosti, jejichž konkrétní obsah a charakter by objektivizoval uplatněnou námitku do té míry, aby bylo možno dovodit, že z namítaných důvodů získali soudci k projednávané věci poměr vzbuzující důvodné pochybnosti o tom, že budou moci nestranně a spravedlivě rozhodovat. Předmětné skutečnosti však Nejvyšší soud neshledal. Namítaná publicita věci v médiích, byť se za určitých okolností může negativně dotýkat některého z účastníků řízení, nemůže být jen sama o sobě důvodem k presumpci o neschopnosti soudu rozhodovat nezávisle a nepodjatě, tj. v rozporu se soudcovskými povinnostmi a zásadami soudcovské etiky.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. L. Z. a JUDr. P. F. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Ko 170/2000.
S ohledem na princip tzv. zákonného soudce vyjádřený v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo nutno namítané důvody vyloučení posuzovat též u dalších soudců Vrchního soudu v Praze, pokud soudci tohoto příslušného soudu, jež byli rozvrhem práce určeni k rozhodnutí o dané věci, vyloučeni nejsou.
Podle přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., Hlava I, čl. 5, rozhodoval Nejvyšší soud v řízení o návrhu na vyloučení soudců podaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) podle dosavadních právních předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler