ECLI:CZ:NS:2001:3.ND.34.2001.1
sp. zn. 3 Nd 34/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci navrhovatele: ČSOB, a. s. , se sídlem P., proti odpůrci: Ž. Ch., a. s. , se sídlem Ch., B. 1269/68, o návrhu na prohlášení konkursu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 K 128/2000 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 24/2001, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 24/2001.
Odůvodnění:
Odpůrce (dlužník) podal odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 18 K 128/2000, jímž bylo rozhodnuto, že se dlužníku ustavuje předběžný správce Ing. V. P. U Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího je tato věc vedena pod sp. zn. 1 Ko 24/2001.
V podání ze dne 22. 12. 2000 odpůrce navrhl vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi. Předmětný návrh odůvodnil tím, že pochybnost o nepodjatosti soudců výše uvedeného soudu lze dovodit s ohledem na trvající nepřátelskou a neobjektivní publicitu dlužníka v tisku a dalších hromadných sdělovacích prostředcích. Dle názoru odpůrce tato negativní publicita vytváří dojem existence stavu úpadku u dlužníka a znemožňuje tak nezávislé posouzení návrhu na zahájení řízení v předmětné konkursní věci a rovněž znemožňuje objektivní a nestranné posouzení námitky podjatosti soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. J. V. a předběžného správce Ing. V. P. S ohledem na výše konstatované důvody je proto navrhováno, aby věc byla přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, když podmínky ustanovení §14 o. s. ř. jsou v posuzovaném případě splněny.
Podle sdělení Vrchního soudu v Praze, přísluší dle rozvrhu práce pro rok 2001 rozhodovat v dané věci senátu 1 Ko, jehož členy jsou JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. Z písemného vyjádření těchto soudců, učiněného dne 22. 1. 2001, vyplývá, že nemají žádný přímý zájem na projednávané věci a nemají též žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům.
Na podkladě ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. nadřízený soud. Tímto soudem je v dané věci Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud).
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné nejprve poznamenat, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení je zpravidla dán příbuzenským, popř. jiným blízkým vztahem k účastníkům řízení. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají z předloženého spisu žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoliv poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Takové námitky konečně nebyly ani vzneseny. Pouze v obecné rovině a hypoteticky byly důvody podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze spatřovány v ovlivnění soudců negativní mediální kampaní vedenou ve sdělovacích prostředcích vůči odpůrci (dlužníkovi). Jen na tomto základě ovšem bez dalšího nelze učinit závěr o splnění podmínek ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže současně nejsou k dispozici další doložené skutečnosti, jejichž konkrétní obsah a charakter by objektivizoval uplatněnou námitku do té míry, aby bylo možno dovodit, že z namítaných důvodů získali soudci k projednávané věci poměr vzbuzující důvodné pochybnosti o tom, že budou moci nestranně a spravedlivě rozhodovat. Předmětné skutečnosti však Nejvyšší soud neshledal. Namítaná publicita věci v médiích, byť se za určitých okolností může negativně dotýkat některého z účastníků řízení, nemůže být jen sama o sobě důvodem k presumpci o neschopnosti soudu rozhodovat nezávisle a nepodjatě, tj. v rozporu se soudcovskými povinnostmi a zásadami soudcovské etiky.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Ko 24/2001.
S ohledem na princip tzv. zákonného soudce vyjádřený v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo nutno namítané důvody vyloučení posuzovat též u dalších soudců Vrchního soudu v Praze, pokud soudci tohoto příslušného soudu, jež byli rozvrhem práce určeni k rozhodnutí o dané věci, vyloučeni nejsou.
Podle přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., Hlava I, čl. 5, rozhodoval Nejvyšší soud v řízení o návrhu na vyloučení soudců podaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle dosavadních právních předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler