ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.15.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 15/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2001 stížnost obviněného J. P., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2000, č. j. 2 Ntv 20/2000-1036, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 26/99, a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. 12. 2000, č. j. 2 Ntv 20/2000-1036, rozhodl Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obviněného J. P. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 26/99 do 1. dubna 2001. Týmž usnesením bylo rozhodnuto o prodloužení vazby spoluobviněného D. B.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. P. včasnou stížnost. Namítl, že nebyla dodržena zákonná lhůta pro jeho zadržení a vzetí do vazby, neboť zadržen byl podle §14 zák. č. 283/1999 Sb. společně s obviněným D. B. již 13. 1. 1999, kdy byl umístěn do detoxikačního střediska, a až po šesti dnech dne 19. 1. 1999 byl vzat do vazby. V předmětné trestní věci mu byl uložen pouze šestiletý trest odnětí svobody, který nelze považovat za "vysoký trest" a nelze se proto ani obávat, že v případě propuštění na svobodu by uprchl či se skrýval. Důvod vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. tedy není v jeho případě dán, stejně jako nejsou splněny podmínky §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení této vazby, když v hlavním líčení konaném před Městským soudem v Praze došlo k značným průtahům. Z obsahu podané stížnosti se proto podává, že obviněný J. P. se jí domáhal zrušení napadeného usnesení vrchního soudu s tím, aby znovu bylo rozhodnuto tak, že návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze na prodloužení lhůty trvání jeho vazby se zamítá.
Když Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 , 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, pokud se týká obviněného J. P., i správnost řízení jež, této části napadeného usnesení předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval námitkou obviněného J. P., že v jeho případě byly porušeny zákonné lhůty pro vzetí obviněného do vazby, neboť zadržen byl již 13. 1. 1999, kdežto do vazby byl vzat až s účinností od 19. 1. 1999.
Z policejních záznamů a lékařských zpráv obsažených v trestním spise vedeném o této věci je zřejmé, že obviněný J. P. byl skutečně dne 13. 1. 1999 dodán policejními orgány do Detoxikační stanice Kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze 10, neboť vzhledem k pozitivnímu nálezu omamných a psychotropních látek v těle nebyl schopen umístění v policejní cele. Jeho detoxikace byla ukončena 19. 1. 1999, kdy byl v 15.25 hod. vyšetřovatelem podle §75 tr. ř. zadržen a následujícího dne, tedy 20. 1. 1999 ve 14.04 hod., usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j . Nt 72/99-61, podle §68 tr. ř. vzat do vazby z důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. (č. l. 45-61).
I když to ve zmíněných policejních a lékařských listinných materiálech není explicitně uvedeno, je zřejmé, že obviněný J. P. byl do uvedené detoxikační stanice dodán policejním orgánem na základě §23 odst. 4 písm. b) zák. č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, v platném znění, podle kterého je možno nemocného převzít do ústavní péče bez jeho souhlasu mj. i tehdy, jestliže jeví známky intoxikace a ohrožuje sebe nebo své okolí. Cit. zákon o péči o zdraví lidu však není součástí odvětví trestního práva, nýbrž práva správního. Řízení o přípustnosti tohoto převzetí, resp. držení, nemocného v ústavu zdravotní péče je tzv. detenčním řízením podle §191 a násl. o. s. ř., tedy součástí občanského soudního řízení. Pokud byl tedy obviněný J. P. v době od 13. do 19. 1. 1999 umístěn ve zmíněném detoxikačním oddělení FN Královské Vinohrady v Praze 10, nestalo se tak v rámci zajišťovacích institutů tohoto trestního řízení, ale v rámci institutu správního práva přezkoumatelného v občanském soudním řízení. Detence obviněného J. P. v detoxikačním oddělení od 13. do 19. 1. 1999 proto nemůže být zahrnována do doby trvání jeho vazby v této trestní věci a přezkoumávána podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. stížnostním soudem (v daném případě Nejvyšším soudem) v tomto trestním řízení.
Účinnost vzetí obviněného J. P. v této trestní věci do vazby se tedy podle §71 odst. 8 tr. ř. počítá až od jeho zadržení vyšetřovatelem dne 19. 1. 1999, takže dvouletá lhůta jejího trvání (§71 odst. 3 tr. ř.) uplynula 19. 1. 2001.
V takto vymezeném rámci trestního, resp. vazebního, řízení v této věci podala předsedkyně senátu Městského soudu v Praze návrh na prodloužení vazby obviněného J. P. ve lhůtě a způsobem obsaženými v ustanovení §71 odst. 6 tr. ř. Důvod tzv. útěkové vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., pro který byl obviněný J. P. do vazby v této věci vzat a po celé dvouleté období se v ní i nacházel, v souvislosti s jeho nepravomocným odsouzením rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2000, č. j. 4 T 26/99-1008, pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a další trestné činy k úhrnnému šestiletému trestu odnětí svobody a k trestu vyhoštění, neztrácí ani v současné době nic na své aktuálnosti. Ze spisového materiálu je přitom zřejmé, že dosavadní doba trvání tohoto jeho trestního stíhání, a potažmo i jeho vazby, jsou ovlivněny faktory ryze objektivní povahy, zejména závažností a složitostí věci a nutností hlavní líčení vícekrát odročovat. Kdyby naopak v tomto stadiu řízení, kdy o odvoláních obviněného J. P. (a dalšího spoluobviněného) bude rozhodovat soud druhé instance, byl obviněný J. P. propuštěn na svobodu, hrozí, že by uprchl, popř. se skrýval, a dosažení účelu tohoto trestního řízení, tj, provedení odvolacího řízení a výkon rozhodnutí, tak přinejmenším podstatně ztížil (§71 odst. 3, §1 odst. 1 tr. ř.)
Nejvyšší soud tedy neujistil nic, co by svědčilo pro jiné rozhodnutí, než jaké v této trestní věci obviněného J. P. učinil Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení, jímž podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužil vazbu obviněného jen na dobu nezbytně nutnou k provedení odvolacího řízení. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení proto byla jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.
V Brně dne 6. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Fastner